Jak uvádějí Witkiewiczovi biografové, první zkušenosti s drogami získal během svého pobytu v Petrohradu v letech 1917 až 1918. Experimenty s kokainem, meskalinem, eukodalem a jinými halucinogenními a psychotropními látkami prováděl i po návratu do Polska, kde objevil jejich tvůrčí potenciál. Pod jejich vlivem zkoušel malovat převážně krajiny a portréty. Na svá plátna pečlivě poznamenával zkratkou druh požité drogy (např. Co – kokain, Et – éter, Har – armal atd.). Za omamnou látku považoval přitom také tabák, kofein nebo alkohol, přičemž na obrazy zaznamenával dokonce i abstinenci (Nπ – nepije, většinou s číslem uvádějícím délku). Užívání drog bylo však pro Witkacyho čistě experimentální činností, nikdy se nestal závislým a všechny pokusy se silnějšími látkami prováděl pod kontrolou přátel mediků.
U Witkacyho „Portrétní Firmy S. I. Witkiewicz“ v tatranském městečku Zakopaném si zákazníci mohli vybrat z nabídky pěti druhů portrétů (A, B, C, D a E). A byl nejdražší a nejnáročnější typ, jeho výroba trvala několik dnů nebo týdnů. Další byly nejběžněji objednávané portréty, garantující poměrnou objektivitu v zobrazování; ty nejspecifičtější portréty typu C Witkacy maloval výhradně pro přátele podle principu Čisté Formy a s použitím drog. Jeho otevřený vizionářský přístup k tvorbě zdaleka předznamenal generaci konce padesátých let, která začala soustavněji zkoumat účinky drog na lidskou psychiku a jejich vliv na uměleckou tvorbu.