Diskuse o americkém radaru v Brdech končí. Smlouva o stavbě je de facto podepsána, de iure se tak stane až v květnu, kdy do Prahy přijede Condoleeza Riceová. Je tedy na čase shrnout, co jsme se během diskusí o sobě dozvěděli.
Zjištění první: neumíme diskutovat, není na to čas, není kde. Může za to televize – a Václav Moravec... Místo diskusí se v televizi a všude jinde vedou polemiky. Nudná zákopová válka, kdy má každý předem jasný a pevný názor a v průběhu rozprav se pouze snaží dělat dojem, že je otevřený jinému názoru. Řečeno ve stylu premiéra Topolánka: Rád vás všechny vyslechnu, ale to je asi tak všechno, co pro vás mohu udělat.
Zjištění druhé: v polemikách o radar se nepracuje s argumenty, nýbrž s dezinterpretacemi, předsudky a hlavně s resentimenty. Příkladem budiž tvrzení Václava Havla, podle něhož radar „Američanům dlužíme“. Za co, to ovšem není jasné (není také jasné, zda taková splátka bude stačit a zda náš starý dluh – zřejmě z druhé světové a ze studené války, možná po první válce – nebude třeba platit i později). Součást národní obrany Spojených států bude stát na českém území jako projev jakési staré vděčnosti, nikoli jako projev zralé strategické úvahy, vycházející z propracované a obecně uznávané koncepce zahraniční politiky. Důvody ke stavbě amerického radaru jsou tedy emocionální, nikoli racionální.
Dalším předsudkem, který má přesvědčit o správnosti vládního kroku, je varování Ruskem, a to je další silná emoce, která se dávno proměnila v resentiment. Racionální důvody, proč se mít na pozoru před Ruskem, dnes fakticky neexistují. Rusko nemá na to, aby dělalo velmocenskou politiku, i když disponuje obrovskými energetickými zdroji a časem je může stále častěji využívat jako politické beranidlo. Celý tento „argument“ lze shrnout do poučky, „historie ukázala, že je lepší být s Američany než s Rusy“.
Tento závěr – připomeňme znovu, že silně emocionálně podbarvený – má obrovské argumentační důsledky. Otupuje ostří veškeré kritiky a demagogicky ruší další diskuse. Protože, jak je z logiky věci zřejmé, kdo je proti radaru, je s Rusy, nepřáteli českých zemí. A dál: kdo kritizuje radar, je nejen s Rusy, ale je i komunista. A kdo je komunista, je zločinec. Tudíž – kritiky nemá cenu poslouchat, protože jejich názor je v demokratické společnosti nelegitimní.
Oživuje se tak nebezpečný resentiment rozdělení světa. Radar, ať chceme nebo ne – a naše řeč to jenom potvrzuje –, kreslí nové hranice. Upevňuje je. Není důležité, že Rusko se s americkým projektem pragmaticky smířilo, podstatné je, že projekt, který nebyl veden proti Rusku, je vnitřně, oživováním starých resentimentů, brán jako prostředek obrany před rozpínavostí Ruska. A opět – nejvíc tuto rovinu z politiků podporuje bývalý prezident Václav Havel.
Zjištění třetí: pochybnosti zůstávají. Diskuse, které nebyly diskusemi, nechaly mnoho otázek bez odpovědi. Není jasné, kdy a jak se americká protiraketová obrana předsunutá na české území může stát součástí společné obrany Severoatlantické aliance. Zatím se jen „hledají způsoby“, jak radar zapojit do společného obranného systému, který ovšem v rámci zemí NATO ještě neexistuje ani v záměru a začalo se o něm mluvit až ve chvíli, kdy prezident Bush oznámil, že hodlá oživit starý Reaganův sen „hvězdných obranných válek“. Nikdo také neví, proč má být Česko součástí americké protiraketové obrany. Zda jde o výraz souhlasu s americkou zahraniční politikou a vojenskými plány, nebo je to jen projev politické vychytralosti, protože všichni vědí, že když Američanům teď pomůžeme, vrátí se nám to bohatě jinde (víza, obchod, mezinárodní politika).
Největší pochybnosti ovšem zůstávají v srdci rozhodovací politické mašinerie, v mysli premiéra Topolánka. Byl to on, kdo v souvislosti s americkou kritikou aféry vicepremiéra Čunka prohlásil, že od země, která schvaluje mučení vězňů, taková kritika lidských práv opravdu sedí. Ať už to mluvil premiér nebo jeho špatně potlačované podvědomí, nedá se tento názor a jeho principiálnost jen tak odbýt. Co kdyby se podobná dvojakost skrývala i za úmyslem bránit americké občany před útokem íránských raket skrze radar v Česku?
Autor je vedoucí kulturní rubriky v Hospodářských novinách.