Evropský parlament apeluje na Evropskou komisi, aby všestranně prošetřila praktiky nákupních řetězců. Celkem 439 europoslanců a europoslankyň odsuzuje chování řetězců provozujících velkoplošné prodejny. Důvodem je stlačování výkupních cen zboží, zhoršující se podmínky pro zaměstnance a zaměstnankyně a také negativní vliv na životní prostředí.
Aktuální deklarace Evropského parlamentu, jež vyzývá ke kontrole obchodních řetězců, není závazná, a je tedy otázka, jak s ní naloží Evropská komise. Jedno je však jisté už nyní – v České republice bychom si měli přát, aby se Evropská komise pustila do práce a přišla s co nejkonkrétnějšími návrhy na regulaci expanze i obchodního chování nákupních řetězců. Odsuzované praktiky se totiž našeho státu týkají v celém svém rozsahu a zároveň u nás ztroskotávají vnitřní snahy o nápravu tohoto stavu.
Jak se nakupuje v České republice
Maloobchodní síť v České republice prochází od devadesátých let 20. století bouřlivým rozvojem, který se vyznačuje zejména rychlým nástupem supermarketů (Albert), diskontních prodejen (Plus, Penny, Lidl apod.), hypermarketů (Globus, Tesco apod.) a dalších forem tzv. velkoplošného maloobchodu (tedy prodejen nad 400 m2 prodejní plochy). Ve všeobecném nadšení provozovatelů a zákazníků nebylo slyšet ojedinělé hlasy upozorňující na problémy, které neregulovaný rozvoj velkoplošného maloobchodu přináší. Dnes již existuje celá řada prací a článků, které reflektují problematiku zneužívání ekonomické převahy nákupních řetězců nad jejich dodavateli, neetické i nezákonné nakládání se zaměstnanci a zaměstnankyněmi, klamavou reklamu a poškozování práv spotřebitele. Soustřeďme se proto nyní na poslední problém uváděný zmíněnou deklarací Evropského parlamentu – negativní vliv nákupních řetězců na životní prostředí. Na otázku vlivu expanze velkoplošného maloobchodu na životní prostředí se zaměřil právě dokončený výzkum občanského sdružení NESEHNUTÍ, které se problematikou nákupních řetězců dlouhodobě zabývá. Výzkum zhodnotil záměry nových velkoplošných nákupních zařízení, která byla naplánována v České republice v roce 2007. Celkem se můžeme těšit na 14 supermarketů, 10 hypermarketů, 12 hobby marketů, 5 specializovaných velkoprodejen (nábytek, elektro apod.), 77 diskontních prodejen, 50 nákupních center (zařízení s oddělenými menšími plochami v jedné budově). Většina záměrů se chystá do měst s počtem obyvatel od 20 do 50 tisíc osob. Nové, ale přesto důvěrně známé prodejny tak opět nalákají barevnými reklamami. Za to požadují od zákazníků jen trochu peněz, trochu času a od nás všech jen další kousek krajiny či nějakou tu toleranci ke zvýšení dopravní zátěže.
Kolik stromů dáme za levné máslo
Celkově k nakupování naplánovanému v roce 2007 budeme potřebovat 180 hektarů plochy, z toho na 62 vzniknou budovy, zbytek budou zejména parkoviště a silniční komunikace, omezeně pak zelené plochy. Z uvedených 180 hektarů je celých 120 volný, nezpevněný a nezastavěný prostor. Zbytek jsou místa, na nichž jsou již dnes budovy nebo jež mají zpevněný povrch.
Celkem 58 % záměrů bylo umístěno na zcela volná místa nebo na převážně volná. Největší obchody jako hypermarkety či hobby markety obsadily zcela či převážně volné plochy v 67 % případů. Převážně zastavěné a zpevněné plochy využívala ve větší míře (45 %) pouze nákupní centra a supermarkety.
Příspěvek nákupních zařízení k dalšímu kypění sídelní kaše našich měst (tedy nekontrolovanému rozrůstání nekvalitní a bezstrukturní zástavby do krajiny) činil v roce celkem 79 hektarů v rámci 49 velkých záměrů. Naopak pouze 20 záměrů využívá zdevastované plochy uvnitř měst (brownfields).
Celkem 79 záměrů bylo v roce 2007 naplánováno pro oblasti zemědělského půdního fondu na celkové ploše 85,5 hektaru. Z toho činí 17 % zábor půdního fondu v 1. třídě ochrany (tedy půdy nejvyšší kvality, která by měla být vyjímána pouze pro ekologicko-stabilizační účely).
Nejde však jen o typ lokalit, ale i ekologickou hodnotu těchto míst. V celkovém pohledu 25 % velkoprodejen naplánovaných v roce 2007 počítá s vlivem na zvláště chráněné prvky (chráněná území, územní systém ekologické stability, biotopy chráněných druhů živočichů) v území. Celkem 12 % záměrů (20 velkoprodejen) bylo lokalizováno do záplavového území. Významné kácení dřevin je plánováno v 58 % případů. U „královské třídy“ velkoprodejen je v konfliktu s ochranou přírody a krajiny dokonce 9 z 10 naplánovaných hypermarketů. Lze říci, že vysoká převaha konzumních hodnot, uspokojovaných hypermarkety, nad ekologickou hodnotou ploch, na nichž jsou postaveny, v naší společnosti obnažuje skutečný přístup k věci.
Vine se silnice a u ní stojí krabice
Velkoprodejny potřebují silnice, které do nich vlévají potřebné množství motorizovaných zákazníků. Osobní doprava na příslušné veřejné komunikaci by měla u většiny (56 % záměrů) narůst o více než 10 %. V roce 2007 bylo naplánováno pro velkoprodejny cca 22 000 nových parkovacích míst, z toho téměř 19 000 jako povrchová stání a pouze 3000 jako stání v půdorysu budov.
Rozeznáte Lidl v Třebíči od toho v Karlových Varech? Asi spíše ne. Zejména diskonty jsou přísně účelové budovy typu přízemní budova s parkovištěm na povrchu. Minimalizace nákladů a univerzální podoba je vykoupena žádným nebo omezeným začleněním staveb do zástavby a krajiny. Touto cestou se v roce 2007 vydalo 129 ze 168 velkoprodejen, v případě diskontů dokonce 75 ze 77 záměrů. Až komicky působí objevená dokumentace obsahující názvy či věty z projektů patřících k dřívějšímu záměru stejné firmy. Souhlasnými stanovisky úřadů vydanými k těmto dokumentacím ovšem komedie poněkud hořkne.
Spravedlivé je uvést, že se některé z projektů naplánovaných v roce 2007 obejdou bez většiny popisovaných negativních dopadů a některé se dají považovat vyloženě na přínosné (regenerace devastovaných ploch, vytvoření nákupních příležitostí v těsné blízkosti bydlení apod.).
Co s tím uděláme
Nejen zmíněná Evropská unie, ale i jednotlivé státy v našem okolí chápou nebezpečí expanze velkoprodejen a sahají k regulacím. V řadě zemí existují omezení či zákazy pro stavby nákupních zařízení mimo obytné zóny (Belgie, Island, Německo), stávající zástavbu a mimo městská centra (Dánsko, Finsko, Irsko). Některé státy, regiony či města požadují návaznost nákupních zařízení na hromadnou či pěší dopravu (Finsko, Nizozemí, Rakousko, Švédsko). Jiné určují závazné limity pro prodejní plochy v jednom zařízení (Francie, rakouské spolkové země – např. Burgundsko, Štýrsko, Vorarlbersko, Vídeň). Řada vlád či samospráv má kontrolu nad povolováním nových velkoplošných zařízení (Belgie, Dánsko, Itálie, Lucembursko, Polsko, Portugalsko). Některé země chrání výrobce před ekonomickou mocí maloobchodních řetězců (Francie, Slovensko).
I v české kotlině je tedy třeba v územních plánech stanovit maximální prodejní plochy, kreslit plochy pro prodejny na staré továrny a v návaznosti na hromadnou a pěší dopravu, nikoliv na louky a pole kolem měst. Nabízí se i umisťování parkovišť do budov a podzemí či sladění vzhledu prodejen s okolní zástavbou. A je celkem jedno, jestli k tomu dospějeme díky Evropskému parlamentu, příkladu okolních zemí nebo se poučíme z domácích zkušeností. Každopádně bychom sebou měli hodit.
Autor je pracovník občanského sdružení NESEHNUTÍ a doktorand na Geografickém ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.