Schlöndorffovy rány z milosti

Únor 1962 přinesl německé kinematografii důležitý nový podnět, jímž se stal podpis 26 mladých filmařů na manifestu, který hlásal, že „taťkovo kino je mrtvé“. Snaha vrátit domácímu filmu opět mezinárodní renomé se díky nízkorozpočtovým produkcím, zpravidla vznikajícím v exteriérech, kupodivu proměnila ve skutek. Začínající němečtí auteurs nebyli původně filmovými kritiky jako jejich francouzští kolegové z řad nové vlny, nýbrž blíženci německé experimentální literatury, leccos ale měli společného. Hlavní teoretik hnutí Alexander Kluge a jeho spojenci Volker Schlöndorff, Jean-Marie Straub či Danièle Huilletová preferovali metodu koláže, kombinování fiktivního s dokumentárním, což je sbližovalo například s Jeanem-Lucem Godardem. Schlöndorff navíc ve Francii také studoval a asistoval tady na filmech Louise Malla, Jeana-Pierra Melvilla a Alaina Resnaise.

Znovuobjevená čest německého filmu 60. a 70. let

Hned první titul ze Schlöndorffovy dílny, který nám Levné knihy nabízejí, představuje jeho debut Mladý Törless(1966), jímž režisér zahájil dlouhou řadu kongeniálních adaptací domácí i světové literatury (Plechový bubínek, Swannova láska, Smrt obchodního cestujícího, Příběh služebnice, Homo Faber aj.). Charakterová neurčitost hrdiny románu Roberta Musila Zmatky chovance Törlesse znejistila v roce 1906 čtenáře, stejně jako o šedesát let později první diváky filmu, kteří navíc ve starorakouském vojenském výchovném ústavu viděli předzvěst koncentračního tábora. „Hledal jsem hranici mezi dobrem a zlem. Je však jeden svět a v něm se děje obojí,“ konstatuje protagonista, vyléčený z experimentování svých druhů na bezmocném spolužákovi. Není to však odpor ke zlu, co jej ve skutečnosti vyděsí natolik, že mu učiní přítrž, nýbrž odpor k oběti, která se nejen nebrání, ale navíc vůbec nevnímá své ponížení. Popis rozštěpeného vědomí a vnímání a relativizace hodnot přitáhly jen zdánlivě paradoxně k předloze režiséra jasných názorů se silnými morálními imperativy. Jeho Törless sice rovněž balancuje na rozhraní světla a tmy a ve stavu permanentní duševní horečky do sebe vstřebává veškeré dojmy své „larví existence“, spolu se Schlöndorffem však můžeme doufat, že z něj nakonec nevyroste „muž bez vlastností“.

Stejně složité je to s hrdinkou dalšího vydaného titulu – Ztracená čest Kateřiny Blumové(1975) sleduje jednání mírné a do jistého okamžiku aktuálním problémům společnosti značně vzdálené mladé ženy, dohnané násilím k násilí. Heinrich Böll dopsal stejnojmennou povídku jen krátce před vznikem filmu. Sedmdesátá léta byla v Německu tak nabita hysterickou atmosférou směřující k lynči, že na ni Schlöndorff spolu se svou ženou, herečkou a režisérkou Margarethe von Trotta, zareagovali okamžitě. Spisovatel, posléze za své dílo oceněný Nobelovou cenou, se tehdy postavil nikoliv na stranu terorismu, nýbrž právního státu, který se nesmí nechat ohrožovat agresivními instinkty davu a bulvárního tisku. Sám se tak ale dostal na pranýř hned vedle stoupenců radikálního levicového seskupení RAF (Rote Armee Franktion) a vznik literárního díla se mu nakonec stal jedinou možnou obranou, jejíž filmové zpracování jen posílilo původní výpověď. Manželská dvojice se odvážně chopila předlohy, inklinující k dokumentačnímu, záměrně novinářskému tónu, aby znovu položila německé společnosti pár nepříjemných otázek. A mohla by je stejným způsobem položit dnes, po více než třiceti letech, znovu. Obsah ani forma této politické morality rozhodně nezestárly a stejně přesvědčivý zůstal i mimořádný výkon Angely Winklerové v hlavní roli.

Česká premiéra Rány z milosti

Zatímco řada Schlöndorffových filmů prošla naší distribucí (naposledy to byl Devátý den, 2004) a oba výše uvedené snímky si můžeme občas alespoň připomenout v pražském Ponrepu, Rána z milosti(1976) je pro nás, navzdory době vzniku, naprostou novinkou, která si tak přirozeně zaslouží nejvíce pozornosti. Tragický osud německé aristokracie v období ruské občanské války 1919–1920, situovaný na bažinaté pláně Pobaltí, popsala Marguerite Yourcenarová v pohnutém roce 1939 (česky 2002). Zámek Kratovice, odříznutý válečnými událostmi od ostatního světa, a tak vydaný napospas vypjatým emocím ústřední trojice, Schlöndorff co do atmosféry zachytil způsobem blízkým Mladému Törlessovi. Chlad, který přichází ze zvláštně vyprázdněné krajiny, zimně strohé a prokřehlé, kontrastuje se skrytými emocemi hrdinů. Vnitřní žár neopětované, ale otevřeně vyjádřené milostné touhy Sophie de Revalové vůči blízkému příteli svého bratra Erichu von Lhomondovi, je schopen přehlušit i jejich odlišné politické smýšlení a okolní válečnou vřavu. Německý Cserhalmi Matthias Habich hraje Ericha distingovaně a soustředěně, Margarethe von Trotta je jako zapálená bolševička náležitě odhodlaná a Valeska Gertová coby její bláznivá tetička sem půvabně zabloudila z němých filmů s Louise Brooksovou. Obrazové ztvárnění režisér poprvé svěřil slovenskému kameramanovi Igoru Lutherovi, jenž s ním pak spolupracoval rovněž na Plechovém bubínku (1979) a Příběhu služebnice (1989). Finální ránu z milosti uštědřili hrdince tak nekompromisně a zároveň čistě, se zápalem básnícího chirurga, že se divák nestačí ani nadechnout. S režisérovým pojetím sice autorka předlohy (a zároveň první žena ve Francouzské akademii) sice příliš spokojená nebyla, na rozdíl například od adaptace svého Kamene mudrců André Delvauxem, to však rozhodně nesnižuje filmové kvality tohoto snímku.

Trvalé hodnoty, klesající ceny

Zdá se, že trh s DVD je definitivně za zenitem: sotva jsme se stačili přeorientovat z VHS na nový nosič, už abychom se ohlíželi po přehrávači, který nám umožní zpřístupnit vybrané filmové tituly prostřednictvím další technologie digitálního přepisu. Než se však rozhodneme k tomuto novému a zatím značně nákladnému kroku, nezahazujme ještě možnosti dnes již pomalu přežitého média. Úctyhodný projekt Levných knih přiblížující veřejnosti polozapomenutá díla světové kinematografie je občas zpochybňován nedostatečnou kvalitou některých kopií, to však naštěstí není případ těchto tří titulů. Stejně bychom mohli žehrat na skutečnost, že tady nejsou žádné bonusy, byť se jedná o tvůrce, kteří by si nadstandard rozhodně zasloužili. Nicméně, osobně si myslím, že kvalitní titul se bez bonusu obejde a tomu špatnému stejně nepomůže. Pokud navíc nese firma název Levné knihy, něco to už předem naznačuje. Ani výtka, že by někdo jiný mohl vydaný snímek zprostředkovat třeba lépe, ale takto ztratil možnost, není zcela oprávněná: jednotlivé firmy nakupují filmy v tzv. balících a v těch se tituly opakují. Podstatně více mne trápí jistá devalvace hodnot, zcela rozmazané hranice mezi vysokým a nízkým. Poté, co začala různá periodika vydávat DVD ve formě příbalů, dostaly se Levné knihy s dosud nevídanou cenou 99 Kč za kus evidentně do defenzivy. Přestože se tyto tituly zatím nedublují, přivedla situace na trhu firmu k radikálnímu snížení cen. Jako spotřebitel samozřejmě vítám, že si mohu pořídit filmy Clauda Chabrola za 49 Kč, Piera Paola Pasoliniho za 39 Kč, Akiry Kurosawy za pouhých 29 Kč a Vittoria De Siky dokonce za neuvěřitelných 19 Kč, jako odborník jsem však lehce šokována: to by se takové Pretty Woman stát nemohlo.

Autorka je filmová historička.