Aino Kannisto

Inscenované fotografie Aino Kannisto (nar. 1973 v Espoo ve Finsku) českému divákovi připomenou práce Dity Pepe. V obou případech jde o autoportréty, v nichž autorka přejímá identity žen. Na rozdíl od Pepe však finská autorka nevsazuje sebe samu do sociálního prostředí vytvářeného muži, pracuje pouze s vlastním tělem, s kostýmem a prostorem. Velkoformátové, nepříjemně barevné fotografie vypadají jako scény z pomalého, pochmurného filmu – sugerují výřez z děje. Pozastavený příběh. Spojuje je melancholická či úzkostná atmosféra: pasivní osamělá žena jako by se odrážela od nepřátelského „domácího“ prostředí, nábytku, studeného světla. Záběry, zasazené většinou do interiérů (kde vynikají okna, prázdné stěny, tapety, záclony, schodiště, často postel), jsou neklidné a podezřelé jako dozvuky jakéhosi násilí. Inspirace filmem se odráží i v metodě fotografčiny práce: píše si scénáře, kde rozkresluje prostředí a popisuje zápletku. Aino Kannisto vystudovala fotografii a nyní pracuje v Helsinkách; v zahraničí vystavovala v Kodani, v Paříži, v Portu, největší pochopení pro její práce mají galerie v Německu.