„V českých věznicích působí neonacistická síť“, zní skandálně objevný podtitul článku Hospodářských novin z 5. 5. 2008. O den později na serveru časopisu Týden, v MfD, ČTK a v Haló novinách už je to dokonce síť „tajná“, kteréžto slovo se dostává přímo do titulku. A novináři Hospodářských novin, zřejmě nejserióznějšího českého deníku, jsou objevitelé onoho tajemství. Jenže co vlastně odhalili? Dle všeho jen internet a v něm webový vyhledávač google. Nebo možná omylem zabloudili na stránky skupiny Antifa. Nebo na stránky neonacistické.
Na skutečnosti, že radikálové všech druhů končívají začasté ve výkonu trestu a navzájem si peněžně a podpůrnými dopisy vypomáhají, totiž není nic objevného. Objev by byl, kdyby taková podpora neexistovala. Neonacisté mají už léta a nejen v České republice svou organizaci P.O.W. (Prisoners of War) – a například anarchisté svůj Black Cross. Doufejme, že příští týden čeští novináři neodhalí, že v českých kriminálech existuje tajná anarchistická síť.
A nikdo to netají. Snaha postrašit čtenáře a nabudit dojem, že v kriminálech funguje skvěle organizovaná tajná síť, u níž těžko říci, čím vším se zabývá, je jen částí dnešních mediálních tendencí, které neonacistům poskytují nebývalý prostor v médiích. Skutečnost je přitom taková, že české neonacistické hnutí je naštěstí co do aktivit, počtů členů a hlasitosti spíš na ústupu. Zájem médií o vše, co má jen trochu něco společného s neonacismem, je přehnaný a hlavně kontraproduktivní. Dodává náckům na důležitosti. Ještě větší škoda je, že v době, kdy neonacisté běžně útočili v ulicích a člověk s dlouhými vlasy, jinou barvou pleti nebo neobvyklou barvou vlasů takřka nemohl jet v hlavním městě metrem, aniž riskoval napadení, se o nich zase mlčelo. Jako by nebyli. Tehdy na reálné každodenní nebezpečí upozorňovalo pár anarchistů a aktivistů, spolu s těmi, jimž neonacistický útok vzal blízkého člověka (případ Filipa Venclíka). Jinak bylo mrtvolné ticho.