Češi ve světě zkoušejí, zda se dá změny nedemokratických režimů dosáhnout turistikou.
„Pro mě to nebyla dovolená,“ vzpomíná novinář Respektu Ondřej Nezbeda na svou cestu na Kubu. „Při vstupu do země jsme prošli tříhodinovým výslechem. Projeli jsme celý ostrov napříč, najezdili tři tisíce kilometrů během jednoho týdne. A to všechno pod neustálým stresem. Při každé návštěvě vás můžou nahlásit práskači z pouličních revolučních výborů a vy nevíte, jestli si pro vás nepřijde policie.“ Na Kubu nejel za reportáží ani za slunečnými plážemi, hudbou či kvalitními doutníky. Nechal se tam vyslat společností Člověk v tísni jako kurýr a vyzvědač. Podobným způsobem již na ostrov vyjely desítky Čechů.
„Já jsem si tam počátkem března vyrazil se svou nejoblíbenější cestovní kanceláří Člověk v tísni, abych mimo jiné navštívil několik členů nedávno vzniknuvšího ilegálního kubánského PEN klubu. Byl to krásný a poučný výlet. Chodil jsem po návštěvách a konal dobro,“ pochvaloval si na začátku května na internetu písničkář Jiří Dědeček. I Ondřej Nezbeda má ze své mise dobrý pocit. „Od studií se zajímám o Latinskou Ameriku a říkal jsem si, že bych to mohl využít i pro naše noviny. Hlavně se mi ale podařilo setkat se s disidenty, a protože vývoj na Kubě určitým způsobem kopíruje českou historii osmdesátých let, tak to pro mě bylo dobré jako takové národní sebepoznání.“
„Průměrně na Kubu posíláme jeden kurýrní výlet za měsíc,“ říká Jiří Knitl, vedoucí kubánských projektů společnosti Člověk v tísni. „Dosud jsme uspořádali asi 85 výletů a desítky dalších jsme spoluorganizovali. V poslední době tam takto distribuujeme především peníze a léky pořízené se sbírky Klubu přátel Člověka v tísni. Nejsou to tedy žádné americké peníze, jak se někdy tvrdí.“ Byly to ale americké peníze, které rozjezdu specifické „cestovní kanceláře“ po řadu let pomáhaly. Například ještě v roce 2006 dostal Člověk v tísni na podporu nezávislých novinářů a disidentů přes sto tisíc dolarů od nadace National Endowment for Democracy, financované americkým Kongresem. Tyto peníze byly využity na podporu kubánského samizdatu, posílání expertů, kteří na místě pořádali přednášky.
Důležitým zdrojem pro podobné cestovní projekty Člověka v tísni nejen na Kubě, ale i v Barmě, Bělorusku či Moldavsku je v současné době i státní rozpočet. Gabriela Dlouhá, která vede oddělení transformační spolupráce na ministerstvu zahraničí, k tomu uvádí: „V letošním roce jsme na projekty na podporu lidských práv a demokracie, které obsahují i cesty do zahraničí, měli z rozpočtu 45 milionů korun. Největším realizátorem je Člověk v tísni, ale v této oblasti již působí i další organizace, jako například Asociace pro mezinárodní otázky, Občanské Bělorusko, Institut Pontes či Institut dokumentárního filmu, který má aktivity v Barmě. Finance na projekty, které mají za cíl podpořit změny k demokracii, máme od první poloviny roku 2005. A rozdělují se pro devět prioritních zemí – Barmu, Bělorusko, Bosnu a Hercegovinu, Gruzii, Irák, Kubu, Moldavsko, Ukrajinu a Srbsko. Každý rok díky nim vyjede tak patnáct lidí.“
Kdo má největší šanci se dostat mezi vybrané cestovatele šířící demokracii a lidská práva po světě? „Vyslali jsme tímto způsobem v posledních letech desítky novinářů, politici jezdí spíše vzácně. Chtějí hlavně na Ukrajinu, navazovat obchodní vztahy,“ uvádí Radka Bzonková, která má v Člověku v tísni na starosti koordinaci lidskoprávních projektů ve východní Evropě. „Do Podněstří jezdí jen aktivisté z nevládních organizací, protože tam není úplně bezpečno, minulý rok tam byli čtyři lidé, všichni nějak spojení s neziskovým sektorem. Do Běloruska jezdí hlavně novináři.“ Úkoly mají tito vyslanci různé. Odvíjejí se od situace v jednotlivých zemích i od žádostí o podporu, které Člověk v tísni z místa dostává. „V Bělorusku je například velmi slabá opozice v regionech, tak se ji snažíme podporovat. V Podněstří, v Moldavsku je režim mafiánsko-kapitalistický a nedává vzniknout žádným dobrovolným nebo aktivistickým hnutím. Tak tam podporujeme občanskou společnost na té nejnižší úrovni. Ukrajina zase prochází transformačním procesem a je tam pro nás důležité, aby v procesu privatizace novin vznikla jakási elitní třída dobrých novinářů, kteří budou s informacemi zacházet tak, aby to bylo k užitku i čtenářům, a ne jen majitelům novin. Kromě toho se tam snažíme posílat novináře, politiky, i ty bývalé, a aktivisty, kteří na místě dělají školení, nebo se tam jenom rozhlížejí, mluví s lidmi a píší o tom články,“ říká Radka Bzonková.
Okruh organizací, které se v Česku zabývají vysíláním šiřitelů lidských práv a demokracie, se postupně zvětšuje. V letošním roce se většina z nich rozhodla vytvořit střechovou organizaci, která by jim umožňovala výměnu zkušeností i například informací o finančních zdrojích. I zde je možností stále více. Dávno již neplatí, že peněženku pro podobné aktivity otevřou jen američtí republikáni. Například Člověk v tísni získává zdroje i od zahraničních nadací s nejrůznějším politickým pozadím či od Evropské unie. Patnáctého dubna pak v Bruselu předseda Evropské komise José Manuel Barosso spolu Václavem Havlem slavnostně zahájili činnost nové Evropské nadace pro demokracii přes partnerství. Peníze do Nadace zatím přislíbilo Nizozemí a Česká republika a mají být podle Václava Havla využity na to, „aby se demokracie šířila po celém světě od Tibetu až po Kubu a aby se podpora demokracie stala trvalou součástí zahraniční politiky Evropské unie“. Jednou z cest mají být i instruktážní výlety expertů či doručování pomoci aktivistům prostřednictvím kurýrů.
Ovšem obohatit své cestovatelské zkušenosti o zážitek strachu z policie či příjemný pocit z podvracení neslušného režimu může dnes každý, ne jen vybraný expert či novinář. Společnost Člověk v tísni v letošním roce vyhlásila akci Hotel Kuba. V jejím rámci vybízí běžné turisty, aby s sebou na ostrov brali španělské noviny, knihy či cédéčka a pomáhali tak narušovat informační cenzuru. Podrobnější instruktáž k podvracení si turisté mohou přečíst na zvláštních webových stránkách. Z armády zhruba 12 000 Čechů, kteří se ročně na ostrov jezdí rekreovat, však možnost zpestření dovolené zatím využilo jen pár.