Do zimbabwského Harare se po šesti týdnech v zahraničí vrátil 24. května lídr opozice Morgan Tsvangirai a hned po příletu prohlásil, že zvítězí v druhém kole prezidentských voleb, jejichž termín je stanoven na 27. června. Již osmadvacet let trvající režim prý svrhne i přesto, že mu dosavadní prezident Robert Mugabe usiluje o život. Kampaň před volbami tak vstoupila do další fáze a ještě více nabrala na dramatičnosti i krvavosti.
Již první kolo prezidentských voleb, které se spolu s volbami do parlamentu a místních orgánů konaly v Zimbabwe už v březnu, vyhrál opoziční kandidát Morgan Tsvangirai. Podle opožděně oznámených oficiálních výsledků však prý nezískal potřebný nadpoloviční počet hlasů. Tento závěr volební komise poskytl silám podporujícím dosavadní vládu prostor pro kampaň proti převzetí moci opozicí.
Nevládní organizace z celé země již po řadu týdnů hlásí tisíce případů napadání a násilí na voličích i aktivistech opozice, které provádějí ozbrojenci z řad veteránů, armádních složek a mládežnických skupin podporujících Mugabeho. Akce má údajně název Mavhoterapapi (Koho jsi volil) a jsou při ní vypalovány domy a biti i zabíjeni lidé, které ozbrojenci podezírají z podpory opozice. Informace o tom, kdo v posledních volbách dal svůj hlas opozici, zřejmě mají ozbrojenci k dispozici i díky tomu, že volební lísky, kterými bylo prováděno hlasování poštou, byly označeny jedinečnými čísly, a tak volební komise mohla zjistit volbu jednotlivých voličů. Přesné počty obětí nejsou k dispozici, Tsvangirai však po svém návratu prohlásil, že bylo od konce března zavražděno více než 50 členů jeho strany Hnutí pro demokratickou změnu (MDC). Zimbabwská asociace lékařů pro lidská práva předtím v polovině května odhadla, že v důsledku útoků zemřelo 22 lidí, 900 osob bylo mučeno a na 40 000 zemědělských dělníků bylo vyhnáno ze svých usedlostí.
Média v Zimbabwe, která jsou z drtivé většiny pod kontrolou režimu, však odpovědnost za násilí přičítají naopak především opozici. Důležitou roli v propagandě přitom hrají především odkazy na zahraniční síly, které se údajně prostřednictvím opozice a nepokojů snaží svrhnout režim, aby zemi otevřely globalizaci a nové kolonizaci. Za hlavního nepřítele jsou v tomto směru označováni zástupci Spojených států. List Herald například na konci května uveřejnil prohlášení šéfa asociace válečných veteránů boje za nezávislost Jibulani Sibandy, který uvedl, že členové jeho organizace „nejsou odpovědní za násilí, ale naopak obětí – psychologicky i fyzicky – násilí MDC, podněcovaného a podporovaného americkým ambasadorem v Zimbabwe Jamesem McGee, jejich vůdcem“. Zimbabwský prezident Robert Mugabe zase přirovnal náměstkyni ministerstva zahraničí USA pro Afriku Jendayi Frazerovou, která předtím jeho režim za násilnosti kritizovala, k děvce a varoval před zahraničními vlivy na výsledek hlasování.
Co na to sousedi
Tlak ze zahraničí bude mít nepochybně na souboj o moc svůj dopad. Hlavní roli zde ovšem nesehrají samotné Spojené státy či Evropská unie. Ta ostatně dosud ani nedostala pozvánku k vyslání svých pozorovatelů a k situaci v zemi se zatím nejsilněji vyjádřila Všeobecná rada EU (ministři zahraničních věcí členských států) usnesením z 26. května, v němž vyzvala k „okamžitému ukončení bití, mučení, zabíjení a jiného porušování lidských práv“. Podstatné pro další průběh předvolební kampaně i způsob převzetí moci budou především postoje afrických států. Ty se také Tsvangirai snažil ovlivnit během svého šestitýdenního pobytu v zahraničí. Hned po jeho návratu navštívil Harare ministr zahraničí Angoly, který předsedá Jihoafrickému rozvojovému společenství (JARS), a nechal se slyšet, že organizace vyšle na druhé kolo voleb silnější pozorovatelskou misi. Zatím však delegace rovněž neobdržela oficiální pozvání. Zvýšení počtu pozorovatelů oznámil také Panafrický parlament a Africká unie. Do hlavního města Zimbabwe přijel na konci května jako zprostředkovatel dokonce jihoafrický prezident Mbeki, který měl pomoci zažehnat rostoucí krizi. Jeho návštěvu ovšem státem kontrolovaná média spojila s jinými událostmi – xenofobními útoky proti cizincům, které v Jihoafrické republice nabraly na intenzitě právě na konci května. I ony jsou však jedním z důležitých faktorů, které mohou k pádu Mugabeho přispět. Do JAR totiž kvůli katastrofálnímu stavu hospodářství v posledních letech odcházely desítky tisíc obyvatel Zimbabwe. Nyní, když podle oficiálních údajů přinesly poslední útoky proti imigrantům v Jihoafrické republice desítky obětí, stovky zraněných a desetitisíce lidí vyhnaných ze svých příbytků, oslabí zřejmě i vstřícnost jihoafrické vlády vůči sousednímu režimu, který přistěhovalce produkuje.
Boj s inflací
Nejdůležitějším faktorem však nepochybně bude touha obyvatel Zimbabwe po změně. Tu posiluje zejména zoufalý vývoj domácí ekonomiky, která docílila podle expertů smutného prvenství – nejvyšší inflace na světě v řádu neuvěřitelných 165 000 procent. Za této situace, kdy ceny všeho včetně základních potravin stoupají každou vteřinou, zahájily bezpečnostní složky, které jsou dosud loajální Mugabeho straně Zanu PF, další akci. V rámci „Operace uzavření trhů“ jsou na některých místech země napadána tržiště a prodejci, kteří nabízejí základní potraviny nebo i ošacení, jsou biti. Tímto způsobem se úřady snaží zabránit černému trhu a rostoucím cenám. Neúspěch těchto snah je pak dalším zdrojem podpory Morgana Tsvangiraioho, v jehož neprospěch nyní hraje především to, že jeho stoupencům až do záměrně odsunutého termínu hlasování nikdo nemůže zaručit bezpečí.