Dobyvatelé ztracené slávy

Když v červnu 1981 uvedlo studio Paramount do kin dobrodružný akční snímek Indiana Jones a Dobyvatelé ztracené archy, změnily se bez nějaké větší nadsázky dějiny Hollywoodu. Dílo, pod kterým byly podepsány dvě tehdejší stoupající hvězdy hollywoodské produkce, režisér Steven Spielberg a v tomto případě autor příběhu George Lucas, se stalo komerčně nejúspěšnějším filmem roku 1981. Nadšená byla i americká kritika. Například časopis Newsweek oslavně zvolal, že „Tohle je film, pro který byl Hollywood zrozen“. Spielberg měl tehdy za sebou ambiciózní drama Duel (1971), žraločí blockbuster Čelisti (1975) a sci-fi Blízká setkání třetího druhu (1977); Lucas THX 1138 (1971), Americké graffiti (1973) a chvíle strachu, jestli Hvězdné války uspějí nebo propadnou. Komerční úspěch, pozitivní reakce kritiků, osm nominací na Oscara a zisk čtyř z nich (výhradně v technických kategoriích) zaručily „Indymu“ další dvě pokračování – v roce 1984 Chrám zkázy a o pět let později Poslední křížovou výpravu (1989). Kromě toho, že jednička předefinovala filmový typ akčního dobrodružství a odstartovala projekt, jenž se stal fenoménem, ovlivnila trilogie produkční systém Hollywoodu i jinak. Po kritice, která se snesla na Chrám zkázy za excesivní krvavost a násilí, Spielberg osobně požádal prezidenta amerického úřadu pro filmovou cenzuru Motion Picture Association (MPA) Jacka Valentiho o úpravu ratingového systému. Valenti et al. se nakonec rozhodli rozšířit stupnici o kategorii PG-13, která překlenovala propastnou zónu mezi ještě únosným PG a mládeži nepřípustným R, obsahujícím nebezpečný „some adult material“, a umožnila tak mnohým „problematičtějším“ filmům legitimní existenci i divácký potenciál.

Továrna Spielberg – Lucas

Epizoda s ratingem předeslala to, o čem není potřeba nijak pochybovat: že Spielberg je jedním z nejvlivnějších mužů v současném Hollywoodu. Pevnost jeho pozice spočívá v tom, že založil novou definici autorství: je schopný sám fungovat jako studio. Držitel tří Oscarů (za Zachraňte vojína Ryana, 1998, a Schindlerův seznam, 1993) okupuje post krále inteligentního blockbusteru. V žebříčku sta nejlepších amerických filmů sestaveném Americkým filmovým institutem v roce 2007 figuruje Schindlerův seznam na 8. místě, E. T. se vešel do třicítky, Čelisti jsou 56. a Zachraňte vojína Ryana načíná sedmou desítku. Indiana je 66. Spielbergovou největší devízou je v tomto ohledu čistota vyprávění a schopnost vybalancovat patos a velké emoce i udržet je na hraně mezi banalitou a univerzální atraktivitou. Podobně stabilní pozici, i když z jiných důvodů, má i druhý z titánů podílejících se na Indiana Jonesovi, George Lucas, který si se zručností zkušeného obchodníka z Hvězdných válek vybudoval vlastní výnosné a dobře fungující impérium. I Lucasovy filmy se objevují mezi nejlepší stovkou (Lucas Star Wars: Epizoda IV – Nová naděje a Americké graffiti). Ještě podstatnější informaci ale skýtá pohled do tabulky sta komerčně nejúspěšnějších filmů. Spielberg a Lucas natočili, ať už jednotlivě nebo společně, třináct z nich.

Film jako podnikatelský záměr

Jak si v tomto ohledu povede jejich nový společný projekt, čtvrté pokračování Indiana Jonese po 19 letech, je důležitější, než by se na první pohled zdálo. Přes veškerou mediální masáž o návratu legendy, fyzické kondici a míře zadýchání Harrisona Forda, nostalgické vzpomínání na onen večer na pláži na Havaji, kdy se celý nápad s archeologem à la James Bond zrodil, a čekání na toho pravého MacGuffina – tedy artefakt, kolem kterého se celé dobrodružství točí – je Křišťálová lebka především promyšlený podnikatelský záměr, v němž není žádné místo pro nostalgii.

Přestože jistý podnikatelský záměr je na místě u každého (nejen) hollywoodského filmového projektu, právě míra kalkulace a záměrnosti má největší podíl na tom, že čtvrtý díl Indiana Jonese má všechny tradiční Indyho atributy, ale chybí mu šmrnc, zápal a energie, které udělaly z Dobyvatelů ztracené archy fenomén, jenž zrodil celý jeden typ „dobyvatelských“ dobrodružných filmů a inicioval řadu pokračovatelů včetně Honby za diamantem (1984), Mumie (1999) nebo Lary Croft: Tomb Rider (2001). Časová prodleva je ve „čtyřce“ vyřešena posunem děje filmu ze třicátých do padesátých let. Na pozici hlavních zloduchů vystřídali nacisty zcela v duchu dobového koloritu studené války vždy vhodní Rusové, z nichž jeden notně připomíná prezidenta Vladimira Putina. Hlavním Indyho protivníkem je tentokrát žena, nositelka Leninových řádů Irina Spalko (Cate Blanchettová). Z protivníků je i přes těžký akcent cezený přes zuby tím nejméně zajímavým. Vyřešit filmovou postavu obepnutým overalem, přísným sestřihem, šavlí a nacistickou přísností stačí na figurku, ale ne na plnokrevného zloducha. Zatímco původní trilogie inspiračně čerpala z estetiky a stylu westernů, béčkových seriálů, Zorra nebo Casablanky, strategií u čtvrtého dílu bylo zachytit padesátá léta i v rovině žánru. Čímž se částečně vysvětluje, vedle „odkazové hravosti“ autorů, kteří do filmu vpašovali ledacos z filmové historie včetně vlastních Amerických graffiti nebo Blízkých setkání třetího druhu, i mimozemský zvrat v závěru. A pokud jsme v padesátých letech, tak samozřejmě nesmí chybět téma mccarthyovského honu na čarodějnice. Film přitom nemá ani minimální zájem být jakkoliv politický, snad až na snahu respektovat lokální kultury. Sáhnutí po povinných politických mimikrech působí jalově a je součástí hry na to, že se nejen ve filmu, ale i s filmem jako takovým děje něco zásadního.

Aseptická „čtyřka“

Hlavní téma debat kolem snímku – věk titulního hrdiny, případně věk hlavního představitele – je hned od samotného začátku použito (ne úplně stoprocentně úspěšně) se spikleneckým pomrkáváním jako zdroj humoru (– Byli jsme mladší a měli jsme zbraně. – Kolik ti je, osmdesát?). Humorný podtón z kategorie „jemně shazující“ je ostatně naznačen už na úplném začátku, kdy se logo studia Paramount prolne s hromádkou vyhrabanou pouštním svištěm. Co se jeví jako monumentální, je odhaleno jako miniaturní a komické. (V prvním díle se logo prolne s vrcholkem hory v amazonském pralese, ve druhém s obrázkem hory na gongu a ve třetím s vrcholkem v pohoří na jihozápadě USA.) Dalším dílkem skládačky je možná nejhůře utajované filmové tajemství v podobě rodinného tématu a uvedení Indianova syna Mutta (Shia LaBeouf) na scénu. Protřepat, nemíchat. Spielberg je samozřejmě natolik zkušený filmař, aby protřepal řemeslně zručně. Nicméně pouhá řemeslná zručnost vyvolává otázku, jestli občas na režisérské židli neseděl spíš Lucas než Spielberg. Harrison Ford klidně může mít dobrou fyzičku, ale chybí mu fyzičnost v klasickém slova smyslu, upocenost a syrovost. Nový Indiana je sterilní a dokonce (zcela v protikladu s původními díly) politicky korektní. I psychedelická aura Chrámu zkázy včetně pojídání opičích mozků a mučírny v podzemí se v porovnání s aseptičností Křišťálové lebky jeví jako zvláštně osobitý, kouzelný filmový počin. Společné znaky tak „čtyřka“ s trilogií nese, ale jako by existovala v paralelním vesmíru.

Indyho transformace

Spielberg s Lucasem se chtěli příklonem ke klasickému stylu odlišit a uspokojit ty, kteří jsou buď už unaveni záplavou digitálních efektů, matrixovských fantazií a dramaticky rychlé kamery, nebo je neoslovují návody mladší generace filmařů (Jude Apatow), jak se popasovat se životní krizí po třicítce a (ne)dospět. Zároveň se ale logicky nechtěli vzdát diváků, kteří na nostalgické vábení už nebudou slyšet. Vyleštěnost stylu a obsazení hrdiny z hračkářských akčních Transformers by mohlo pro autory tenhle demografický divácký rébus vyřešit. Protože o řešení rébusu s názvem „výnosný francize“ tu jde především. Více než čtvrtým dílem indianovské legendy je Křišťálová lebka startovní dráhou pro nového Indianu s tváří Shii LaBeoufa a nutným filmovým faceliftem. Indianu pro novou generaci, věku Matrixu a Transformers. Dobrou zprávou je, že tohle dobrodružství by mohlo stát za to.

Autorka je doktorandka na katedře filmových studií FF UK.