Český i slovenský hip hop zažívá v posledních dvou letech renesanci. Vychází jedna deska za druhou a hiphopová mládež je početně významnou subkulturou dneška. Tendence českého rapu se ale zdá být z většiny charakterizována totální absencí obsahu a naopak permanentní přítomností mnoha velkých, ale prázdných slov. V Jihlavě už to neplatí, právě odtamtud totiž v podobě třetí desky formace Pio Squad konečně zaznívá rapované sdělení.
Po sólové desce LA4, Wladimira 518 a dua Ideafatte do hry už potřetí vstupují jihlavští Jižní pionýři, dnešní Pio Squad s albem Interview. Původní záměr vystavit desku na tématech a příbězích, jež členové kapely vyberou z mailů fanoušků a haterů, se neujal, a tak se skupina rozhodla udělat desku pro sebe a o sobě. Interview je díky tomu prosté všech povinných songů o tom, jak se pije havana, jak se hýbou ženské zadky na tanečním parketu, a především jak jsou samotní Pio Squad to nejlepší, co se v českém rapu dá potkat. Možná právě proto se zdá, že Jihlava tentokráte Praze opravdu utekla a nechala ji opuštěnou s její lokálně patriotickou samolibostí.
Co žiju
U mikrofonu se krom hostů, kteří pocházejí až na dvě výjimky ze Slovenska, střídají hlavní frontmani Efko a Eurodel s nejmladším De Puta Madre, jehož příspěvek z něj na rozdíl od předešlé desky dělá naprosto plnohodnotného člena kapely. O většinu beatů se postaral producent Dtonate, dva podkresy dodal pražský Enemy, který potvrdil, že na co sáhne, z toho udělá hit. Samozřejmě nechybí ani DJ Wich, jehož rukopis lze poznat po několika tónech. Po jednom beatu přispěli Zisk a Matoa. Celkový zvuk jednoznačně tíhne ke kořenům hip hopu a oproti předešlé desce se zdá být možná usedlejší, to ale rozhodně neznamená, že nerozhýbe končetiny. Dobří producenti v Česku nikdy nechyběli, zato obsah a uvěřitelná výpověď se dávno ztratily někde v pokusech o český gangsta rap, sebestředných ódách na vlastní jedinečnost a podbízení většinovému vkusu, který v případě drtivé většiny českých fanoušků teprve prochází pubertou.
Otřepaná fráze „rapuju, co žiju“ v případě Pio Squad dýchá upřímností, která si nebere servítky a jde, jak říká další rapové klišé, „přímo od srdce“. Témata opravdu určuje život, a tak se rapuje o rodině, přátelích, ztracených časech, nesplněných snech, lenosti nebo ženách a člověk má pocit, že tohle se opravdu děje tam venku, stačí vyjít před barák nebo se koneckonců podívat na život vlastní. Zvláštní pozornost zaslouží především Eurodelovy texty, které se často točí kolem jeho otcovství a víry v Boha, jako by mu bylo jedno, že právě tohle mladí kšiltovkáři slyšet nechtějí, a tak si může dovolit i pořádný rýpanec do pražské scény („Lepší než to patolízalství v tý naší scéně stověžatý. Chybí vám rozhled, chybí vám ženská, co by vám řekla, jaký ste hovada…“).
Šampioni
Zdálo by se tedy, že Interview je pouze vážnou záležitostí a tradiční humor jihlavských rapperů už není na pořadu dne. Jenže i na něj se dostane, a to především v hitovce Šampion, v níž se až s plastickou přesností líčí tělesná ochablost, jež navštěvuje muže po třicítce a bez kondičky („Bohužel nevydržím žádnej režim, když můžu, tak spim a celej den ležim“), a pak v trefně výsměšné skladbě Fanda rapu, jež je vcelku přesnou ilustrací jakéhosi modelového rapového fanouška („Jsem věrný fanouš tvého ponižování, rap je pro nás všechno, chápeš, G, jen ty mě dokážeš pořádně rozhoupat, když začneš pičovat, klít a nadávat“).
Hostovačky jsou nebývale silně obsazené, ale skutečností zůstává, že Pio Squad nikoho nepotřebují a nejsilnější jsou stejně samotní. Zřejmě právě vyprázdněnost českého rapu způsobila, že hosté jsou až na pražského La4 a brooklynské Smif n Wessun ze Slovenska.
Třetí deska Pio Squad je jejich deskou nejdospělejší a taková je i ve srovnání s dnešní česko-slovenskou hiphopovou produkcí. Je niternou osobní výpovědí, o níž platí závěrečná Eurodelova slova: „todle je Dtonate a Pio vod srdce, maso vod kosti, krev, co koluje, texty, co hoří, v kontaktu s publikem, vopice ze srdce, kapela s rozumem“.
Pio Squad: Interview. Avantgarda/Blind Deaf; 2008.