Věta „rapuju o tom, co žiju“ vede žebříček tradičních hiphopových floskulí. Zdá se však, že trnavský rapper Boy Wonder nahrál desku, která této definici navrací smysl. Deklarovaná špína znovu napájí hiphopové kořeny.
Roky se čekalo, kdy programově vyhulený a za ničím se neženoucí trnavský rapper Boy Wonder naváže na EP Hovoriť volne z roku 2008, které vyšlo ještě pod hlavičkou dua Turbo Boost, tvořeného Wonderem a producentem a dýdžejem Billym Hollywoodem. Už se zdálo, že posluchači budou odkázáni jen na nejrůznější featuringy na deskách známějších jmen, které nakonec vždy jen přiživily touhu po dlouhohrajícím albu, na němž by trnavský nýmand plival rýmy v hlavní roli. Za to, že dlouho očekávaný debut konečně vyšel, nakonec vděčíme také českému labelu Ty Nikdy, jenž se Wondera ujal a pomohl ke vzniku desce Špinavý poet.
Trnava hraje na mapě slovenského rapu roli „trueschoolově“ nekompromisní hlídky. Kromě Boy Wondera jí k této pověsti pomáhají rappeři jako Torula nebo zdaleka nejbizarnější jazykový ekvilibrista slovenského rapu Turbo T. Velký podíl na tom mají i turntablisté Dj Spinhandz a Dj Spank, který se na Špinavém poetovi postaral o skreče. Nikdy přitom nešlo o zakonzervovaný sentiment starých mazáků, daleko spíše o vědomí subkulturních kořenů, které jsou dnešní hiphopové módě na obtíž. Trnavští je tedy vytahují s očekáváním, že ten, kdo jejich existenci prospěchářsky vytěsnil, o ně nyní může zakopnout a rozbít si hubu.
Ironie mámvpičisty
Jednu takovou „obtíž“ představuje deska Špinavý poet. Album vychází už bez přispění Wonderova bývalého dvorního producenta a koncertního dýdžeje Billyho Hollywooda, jenž se mezitím stál sedmým členem bratislavské skupiny H16 a produkoval velkou část loňské komerčně velice úspěšné desky Majka Spirita, držitele Zlatého slavíka za objev roku 2011. V době, kdy se zaklínání pravdivým rapem stalo na Slovensku nejčastějším, ba doslova povinným motivem, je zatěžko mluvit o upřímné výpovědi. Musíme reflektovat situaci, v níž naprostá většina rapperů hraje, že si na nic nehraje, a přitom vrství jedno „ozajstné“ klišé za druhým.
Jedinečný druh pacifisty, a sice „mámvpičista“ Wonder přichází v přiznané pozici lůzra z vlastní vůle, a stává se tak v československé rapové hře vítaným osvěžením. Nekalkuluje snad vůbec s ničím, „hovorí volne“, často vulgárně, s razancí dobře mířené facky a s vědomím, že tahle cesta na výsluní nevede. Jeho ironická diagnostika slovenské hiphopové scény ve skladbě Z opačného konca je elegantním kusem, který předčí všechny dosavadní půtky plné silných slov, ale slabých výpovědí. Wonderova ironie jde přímo k věci a modelovou genealogii proměny rappera pod vlivem většinového vkusu trefně pointuje slovy „musíš ísť s vývojom a vyrobiť pre masy hit,/ underground je len ten, kto sa nevie presadiť“.
S úlevou zjišťujeme, že ne každý slovenský hiphoper se musí za každou cenu tlačit do formy angažovaného komentátora zhnuseného skutečností nebo osvíceného gurua, jenž už skutečnost prokoukl a teď nám medovým hlasem ordinuje spásnou lásku. „Ja nie som underground ani komercia, máš problém?/ Robím si to, čo chcem, a nešpáram sa v hovne,“ rapuje trnavský spratek, a pokud v další skladbě doplňuje „to nie je alter ego postavené ako lego“, můžeme mu věřit, protože prvoplánové je na tomto počinu jen to, že tady o žádný plán nikdy nešlo.
Špinavý a nemocný
Možná trochu překvapí, že Wonderův tvrdý rap, který je definován specifickým trnavským akcentem, až na dvě výjimky neprovází nikterak tvrdé beaty a deska se nese spíše v poklidném boombapovém stylu, který podkreslují lidé z Ty Nikdy (Fatte, Inphy, Dubas), sám interpret, Dtonate, JSM, Fosco Alma a Peko, jehož špinavé basy se nejlépe potkávají s Wonderovým špinavým projevem. Svůj zářez má na desce i Dj Wich, skladba však budí dojem, že tenhle beat už pražská hvězda v minulosti několikrát prodala.
Aranže vcelku dobře korespondují s lenivou náladou celé desky, která pozvolna jako marihuanový kouř zaplňuje prostor až do chvíle, kdy se stačí nadechnout, aby přišlo omámení, přesto ale zamrzí, že na Špinavém poetovi není o něco více hudebně ostřejších partů. Naopak méně mohlo být storytellingu, jenž Wonderovi sice docela jde, ale dvoudílný příběh jedné prodejné ženy se zdá být přece jen až příliš. Skutečnost, že právě zde Wonder podléhá tradiční hiphopové machistické póze, není zas tak překvapující. Nakonec jde jen o historku a chorobu, které se hip hop jen tak nezbaví, a s trochou alibismu lze tvrdit, že k němu prostě patří.
Nejsilnější je Wonder nicméně tam, kde na nic a nikoho nehledí a přiznává se k vlastní praštěnosti, kterou by v angličtině zřejmě nejlépe vystihlo slovo „ill“. Nelze než gratulovat k tomu, že své chorobné rýmy nedržel na uzdě. Postaral se tak o album, jež se vymyká z vyjetých kolejí slovenského rapu, a přitom dělá jednoduše to, co rap vždy určovalo: totiž vypráví. Wonder není žádný kazatel ani literát, spíše lidový vypravěč, který uhrane právě autentickou neotesaností a spontaneitou projevu. Proto také platí, že nejvíce zaujme v momentech, kdy je pouze špinavý a nestaví se do role poety.
Boy Wonder: Špinavý poet. Ty Nikdy / Kyklopus 2012.