Rozhlédneme-li se po knižní scéně v zemích, v nichž se knižní trh mohl plynule vyvíjet, zjistíme, že prodeji zpravidla dominuje pět až deset velkých nakladatelství či nakladatelských skupin, ovládajících 60–80 % trhu. Ostatní stovky nakladatelství jsou z hlediska obratu málo významná. Menší nakladatelství průběžně vznikají a zanikají a jejich průměrná doba života je přímo úměrná jejich velikosti. Nerovnováha spektra velkých a malých je důsledkem obecného trendu monopolizace – velcí rostou a malí živoří (jakkoliv i toto pravidlo má své výjimky). U nás zmíněný proces granulace díky přece jen krátké době, kterou noví nakladatelé měli pro svůj vývoj k dispozici, nepokročil ještě tak daleko jako jinde: prvních 40 největších nakladatelských domů vydává dohromady ani ne 40 % titulů (údaje o podílech na celkovém obratu k dispozici nejsou). Uvedený trend je však patrný i zde.
Jakkoliv je význam malých a středních nakladatelství nepříliš velký finančním objemem, jsou kvůli bohatosti a různorodosti své produkce důležitá pro kulturní život každé společnosti. Tento očividný fakt by nás však neměl vést k představě, že jsou to právě a jen oni, kdo drží prapor intelektuální náročnosti a nezávislosti. Že velká nakladatelství jsou ovládána ziskem, zatímco malí nakladatelé si mohou dovolit vydávat náročné knihy jen tak pro radost. Redaktoři, kteří vydávají knihy ve velkých redakcích, to podle mé zkušenosti zpravidla dělají se stejným zaujetím, stejnou chutí a radostí jako drobní nakladatelé či jejich spolupracovníci, nemluvě o tom, že ve velkých nakladatelstvích většinou pracují lidé profesionálně vyspělí, zatímco v menších nakladatelstvích tomu tak vždy není.
V posledních osmnácti letech jsem měl možnost pracovat ve třech nakladatelstvích různých velikostí – v Mladé frontě, Pasece a nyní ve svém vlastním. Z této perspektivy se pokusím posoudit rozdíly v nakladatelské praxi, které velikost nakladatelství přináší.
Vydat knihu je dnes jednoduché. Většinu času sedím u počítače. Rukopisy, korektury, výtvarné návrhy, ilustrace, tiskové podklady, kalkulace, objednávky – to vše se dnes posílá e-mailem. Na stejném počítači můžete redigovat, fakturovat, vytvářet propagační materiály, korespondovat s autory, tiskárnami i distributory. A jste-li trochu šikovní, můžete si na něm knížku i zlomit a vytvořit obálku. V samotné technologii přípravy rukopisu k tisku se tedy dnes velcí a malí nakladatelé příliš neliší. Velikost podniku je však důležitým faktorem v několika jiných ohledech, z nichž většina působí ve prospěch větších nakladatelů.
Prvním z nich je stabilita. Nakladatelské podnikání je rizikové, některé knížky se povedou, jiné ne. Čím je nakladatelství větší, tím méně nebezpečné jsou jednotlivé omyly. V celkové produkci, s velkým skladem a edičním programem za zády mají nepovedené tituly charakter statistického rizika. Pro malého nakladatele se však dva tři nepovedené tituly mohou stát důvodem osudných finančních potíží.
Druhou výhodou velkých nakladatelství oproti malým je síla redakce. Vždy jsem byl přesvědčen, že redakce není pouhým součtem jednotlivých redaktorů, že v dobré redakci vzniká něco, co jednotlivci nedokážou. Funguje zde intelektuální interakce, která poskytuje zpětnou vazbu a redaktory inspiruje. A pouze ve větší redakci mohou vzniknout náročné edice, pro něž je potřeba spolupráce více redaktorů, jakými byly třeba odeonská Živá díla minulosti a Světová knihovna, Klub přátel poezie v Čs. spisovateli, mladofrontovní Kolumbus či Moderní světová próza. Všechny potřebovaly mít za sebou několik tvůrčích a erudovaných redaktorů. Menší nakladatelství samozřejmě dokáže najít svůj výrazný a zajímavý program a může se v něm zřetelně a dobře uplatnit dobrý redaktor i řada externích spolupracovníků. Nakladatelské projekty podobné právě zmíněným však zůstávají doménou těch velkých.
V neposlední řadě pak malé a velké odlišuje přístup k distribuci. Čím je nakladatelství větší, tím výhodnější podmínky prodeje si dovede prosadit. Od určité velikosti se mu dnes dokonce vyplatí organizovat distribuci vlastní. Odhaduji, že malá nakladatelství dostávají z koncové ceny svých knížek o 6–10 % méně než nakladatelství velká. To je značné znevýhodnění. Na internetové stránky velkých nakladatelství se také přijde podívat více čtenářů atd.
Byl bych nerad, aby mé poznámky vyzněly vůči malým nakladatelům přezíravě. Mají svou důležitou roli a vydávat knížky v malém má také své kouzlo. Čím je podnik větší, tím větší bývá vzdálenost mezi majiteli a konkrétní redakční i ediční prací a tím se také posiluje tendence vidět v oné dvojí podstatě, jež je vlastní většině nakladatelství, totiž ve spojení ekonomického podniku a kulturní instituce, více tu finanční stránku. Bezesporu existují velká nakladatelství, jejichž produkce je zcela či z velké míry plevelná. Ale existují i taková, bez kterých si dnes dobrou českou knižní produkci nelze představit. A na druhé straně – bezduché knížky vydává i řada malých nakladatelů.
Autor je nakladatel a vysokoškolský pedagog.