Letos na jaře dostali čeští nakladatelé nenápadný e-mail podepsaný dosud neznámou organizací Google Book Search Settlement Administrator s nabídkou jakéhosi vyrovnání mezi nimi a Googlem. Z textu, který očividně odporoval autorskému zákonu, nebyli moudří. Postupně se však ukázalo, že se jedná o vážnou věc, nebezpečný útok namířený proti evropským knihám i proti podstatě autorského práva.
Společnost Google uzavřela v roce 2004 dohody s několika velkými americkými univerzitními a státními knihovnami na digitalizaci knih z jejich sbírek, včetně děl, která jsou ještě pod ochranou autorského práva ve Spojených státech i jinde. Během necelých pěti let bylo digitalizováno 7 milionů svazků (to znamená zhruba 4000 knih každý den) a Google se chystá jejich texty zpřístupnit na internetu. Zájemci mají mít možnost nejen vyhledávat libovolný úryvek, ale také kupovat knihy v digitální podobě. Google argumentuje tím, že jeho digitální knihovna má především zpřístupnit americké veřejnosti komerčně nedostupné knihy. Hodlá je však zpřístupňovat a prodávat, aniž by předem uzavřel smlouvu s jejich autory. Dohadovat se s nimi by ostatně při takovém množství ani nebylo prakticky možné.
Vzhledem k tomu, že jde o jasné porušení zákona copyrightu, podalo několik velkých amerických nakladatelů a autorů, Asociace amerických nakladatelů a amerických autorských organizací na Google žalobu, že digitalizací bez povolení byla porušena jejich autorská práva. Společnost Google odmítla, že by její činnost odporovala zákonu; zobrazování „úryvků“ považuje za legální s tím, že zpřístupněním komerčně nedostupných knih naplňuje právo amerických občanů na informace. Následovala dvouletá bitva právníků, z níž vzešla dohoda mezi Googlem, americkými nakladateli a autory – takzvané Vyrovnání, jímž se má ukončit soudní spor, aniž by soud rozhodl ve prospěch té či oné strany. V duchu amerického právního řádu pak bude Vyrovnání, pokud jej letos na podzim schválí Okresní soud Spojených států pro jižní okres státu New York jako „spravedlivé“, na území USA závazné pro všechny autory a nakladatele, tedy i pro autory a nakladatele ze zahraničí.
Vyrovnání podle Googlu
Podle Vyrovnání nebude smět Google na internetu prodávat ani zveřejňovat texty knih, které lze v USA koupit v knihkupectví. Pokud jsou však knihy v amerických knihkupectvích nedostupné, má Google volné ruce a může s naskenovaným textem zacházet, jak chce. Jestliže se autor či nakladatel takového textu přihlásí (takzvaně se zúčastní Vyrovnání), vyplatí mu Google 63 % z tržeb získaných prodejem příslušné knihy a navíc i podíl z reklamy. Vyrovnání sice poskytuje nakladatelům a autorům právo výslovně zakázat prodej a vystavení svých knih, dokud to ale neudělají, může Google jejich knihy volně prodávat. Celé to připomíná vesnici, jíž projíždí googlovské auto, které si z každého domu, kde je zhasnuto, odveze nábytek, protože usoudí, že dům je opuštěný a nábytek by se mohl hodit. Spořádaně se ovšem vyhne domu, na nějž informovaný majitel dopředu umístí ceduli „Nekrást!“.
Hrozba pro Evropu
Odhlédneme-li od jasného porušení základního principu autorského práva, dovedeme si představit, že Vyrovnání může přinést také pozitiva – a to nejen čtenářům, ale i americkým nakladatelům a autorům, jejichž zástupci ostatně bez ohledu na své evropské kolegy Vyrovnání spolu s Googlem upekli. V jednom informačním materiálu se o tom píše: „Žalující strany chápou toto Vyrovnání jako vynikající příležitost k vdechnutí nového obchodního života do potenciálně desítek milionů vyprodaných knih a k poskytnutí inovativního marketingového nástroje pro jejich autory a vydavatele.“ Argument revitalizace vyprodaných knih má jistě něco do sebe. Jenže právě zde se skrývá smrtelné nebezpečí pro evropské knihy. Ve Vyrovnání jsou totiž vyprodané knihy definovány jako knihy „nedostupné v distribuci USA“. Takovými knihami jsou ovšem prakticky všechny evropské knihy, a pokud by Vyrovnání vstoupilo v platnost, mohl by Google na internetu prodávat v podstatě kompletní zahraniční produkci, včetně horkých novinek. Jakou katastrofu by to přineslo evropským knihkupcům, nakladatelům a jak by to poškodilo i autory, si ani nelze představit. Neboť internetový trh je celosvětový, netýká se jen „americké veřejnosti“ a evropské knihy by si kupovali a následně pak načerno kopírovali především Evropané.
Google na internetu vystavuje rozsáhlou databázi knih ze všech koutů světa a u každé uvádí, zda knihu již naskenoval a zda je „komerčně dostupná“. Z českých nakladatelů jsou tam skoro všichni a většina jejich knížek má atribut „komerčně nedostupná“ (z mé vlastní produkce je tam jako komerčně dostupná ze záhadného důvodu uvedena pouze jediná knížka; z produkce nakladatelství Dokořán je zaznamenáno 263 titulů, z nichž pouze 5 má atribut komerční dostupnosti).
Vyrovnání zcela odporuje Bernské úmluvě, podle níž má každý spisovatel absolutní právo disponovat svým dílem, a chce-li je někdo vydat, prodávat či jakkoliv jinak použít, musí k tomu mít předem autorův souhlas. Bernskou konvenci kdysi nerespektoval Sovětský svaz, dokud k ní počátkem osmdesátých let sám nepřistoupil, a sovětská nakladatelství a divadla vydávala zahraniční knihy a hrála zahraniční hry, aniž by autory žádala o svolení a aniž by jim platila honoráře. Nyní hrozí podobná praxe z druhé strany světa, a to přesto, že USA Bernskou úmluvu signovaly. Dozvídáme se, že jakási studentka byla ve Spojených státech odsouzena na několik let do žaláře a k vysoké pokutě za nelegální stažení a distribuci třiceti písniček. To, co by však Googlu umožnil newyorský soud schválením Vyrovnání, by byl čin identické podstaty, nesrovnatelně však rozsáhlejší. Byla by to soudně posvěcená krádež století.
Evropští nakladatelé se cítí být velmi ohroženi. Ve Francii hromadně žalují Google u francouzského soudu a Asociace evropských nakladatelů, jejímž členem je i Svaz českých knihkupců a nakladatelů, se obrátila na evropskou komisi s žádostí o ochranu jejich práv. Jedná se totiž o ohrožení velkého kulturního i hospodářského odvětví, jehož obrat se odhaduje na dvojnásobek obratu celého filmového průmyslu. Evropská komise vzala tento podnět vážně a bude se jím zabývat.
Technologie a etika
Stojí za povšimnutí, že k internetovým krádežím i jiné počítačové kriminalitě se váže zvláštní shovívavost a fatalismus. Jako by šlo o nějaké rošťáctví či o něco, čemu se stejně nedá zabránit. Stále znovu a znovu slyším, že je teď jiná doba, že děti nedělají nic jiného, než že načerno stahují písničky. Reprezentant firmy snažící se prosadit na budoucím trhu s digitálními knihami mi ukáže skener, který si sám obrací listy a bez obsluhy naskenuje celou knihu: „Tohle zařízení stojí jenom 60 000 Kč a zdigitalizuje vám za chvilku úplně všechno. Tak jak byste tedy chtěl zabránit šíření nelegálních kopií?“ A seriózní internetový časopis Chip (7/2009) otiskne vedle návodu, jak si hacknout cizí zabezpečenou síť (tedy dopustit se trestného činu a porušit cizí soukromí) alibistické upozornění o nelegálnosti takového postupu, k němuž však ihned dodá: „Ušlý zisk je v takovém případě v řádu desetikorun. Je tedy nepravděpodobné, že se v kavárně objeví zásahová skupina mužů v černém.“ Jakkoliv žádný z uvedených tří příkladů není spojen s fyzickým násilím, jde vždy o porušení práv druhého. Anonymita činu a jeho běžnost, snadnost, kterou mu poskytuje technologie – to vše zakrývá skutečnou podstatu: že totiž ve všech případech jde o obyčejnou krádež. Jako by technologická realizovatelnost vždy opravňovala i uskutečnění. Pokud však Googlu jeho knižní loupež, na jejímž počátku byla bezpochyby velká vize, projde, bude to mít ohromný negativní dopad na celý knižní trh, následně však i na kulturu slova a myšlení Evropanů.
Autor je nakladatel.