Klíč od předpeklí

+ + +

Klíč od předpeklí

v kukuřičném poli;

bláto, trčící stvoly —

déšť a křečovité stahy země.

 

+ + +

. . . zpovídání se

mrazu — ne-smířeně

obrněným kostem,

odvrácené tváři,

podmostnímu křiku.

 

+ + +

únor — zblázněný —

v předsmrtném křiku —

zimničně roztřesený —

průrvy: v třesku šedi

 

+ + +

bez-jazyčná vyznání

hluchoprázdnu,

třaskavému času

v kostřičkovém uhranutí,

 

+ + +

. . . vytratilo se

nebešťanství,

bez-zázračno

koná se —

 

+ + +

v rozkřičeném podnebesí

modř zkřížená se žlutí

halucinovaně bloudí —

 

+ + +

šminky

mračen

se rozpouštěly

a bleskosmutný

déšť

tiše

padal —

 

+ + +

vlčí — jedovaté — oko

za hranicemi

prostoru — prázdnoty,

 

+ + +

kaskádovité nebe

vytrácí se

škvírami —

 

+ + +

jarní — prostořeká — chvála

slunce,

rozstříklého po střechách —

 

+ + +

 

sny, marnotratně

rozhozené —

bez odezvy se vracejí —

Tomáš Hudec (nar. 1954 v Plzni) pracuje od devadesátých let 20. století v plzeňském regionu jako terénní technik na záchranných archeologických výzkumech. V letech 1997–2003 byl šéfredaktorem západočeské kulturní a společenské revue Pěší zóna. Básně publikoval zejména v A2, Literárních novinách, Psím víně a Souvislostech; vydal sbírku lyriky Texty (Nakladatelství H&H, 1999).