Klíč od předpeklí
v kukuřičném poli;
bláto, trčící stvoly —
déšť a křečovité stahy země.
+ + +
. . . zpovídání se
mrazu — ne-smířeně
obrněným kostem,
odvrácené tváři,
podmostnímu křiku.
+ + +
únor — zblázněný —
v předsmrtném křiku —
zimničně roztřesený —
průrvy: v třesku šedi
+ + +
bez-jazyčná vyznání
hluchoprázdnu,
třaskavému času
v kostřičkovém uhranutí,
+ + +
. . . vytratilo se
nebešťanství,
bez-zázračno
koná se —
+ + +
v rozkřičeném podnebesí
modř zkřížená se žlutí
halucinovaně bloudí —
+ + +
šminky
mračen
se rozpouštěly
a bleskosmutný
déšť
tiše
padal —
+ + +
vlčí — jedovaté — oko
za hranicemi
prostoru — prázdnoty,
+ + +
kaskádovité nebe
vytrácí se
škvírami —
+ + +
jarní — prostořeká — chvála
slunce,
rozstříklého po střechách —
+ + +
sny, marnotratně
rozhozené —
bez odezvy se vracejí —
Tomáš Hudec (nar. 1954 v Plzni) pracuje od devadesátých let 20. století v plzeňském regionu jako terénní technik na záchranných archeologických výzkumech. V letech 1997–2003 byl šéfredaktorem západočeské kulturní a společenské revue Pěší zóna. Básně publikoval zejména v A2, Literárních novinách, Psím víně a Souvislostech; vydal sbírku lyriky Texty (Nakladatelství H&H, 1999).