Zkrotí soudní exekutory právní stát? Nebo dostali tito žoldnéři práva výkon soudních rozhodnutí v léno a stát je bude pouze vybavovat dalšími pravomocemi? I na tyto otázky nám odpoví výsledek souboje o novelu exekutorského řádu.
Se zákonem o soudních exekutorech z roku 2001 se spojovaly naděje na zlepšení vymahatelnosti práva. Na trhu kromě toho existovala lukrativní komodita: poptávka po vymáhání dlužných pohledávek, způsobená častou nemohoucností justičních orgánů.
Exekuční řád přinesl zrychlení realizace soudních rozhodnutí, zejména vzhledem k finanční zainteresovanosti exekutorů (na rozdíl od soudních vykonavatelů). Urychlení výkonů exekucí způsobily i další faktory. Zákonodárce totiž vybavil soudní exekutory prostředky a pravomocemi, kterými na jedné straně nedisponují prakticky žádné státní orgány, zejména soudy; na druhé straně se nenechal příliš svazovat ohledy na ochranu některých lidských práv.
Také proto začalo docházet k excesům, které se staly trvalým mediálním tématem. Bezohledné postupy způsobily řadu škod a osobních tragédií. V obecném povědomí vznikl obraz nevyváženosti, svévole a nikým nekontrolované nespravedlnosti.
Přesun rozhodování od soudců na exekutory
Neudržitelnosti situace si byla při svém nástupu vědoma i současná vláda. V programovém prohlášení se zavázala „předložit novelu exekučního řádu, která zásadně posílí dohled ministerstva spravedlnosti nad soudními exekutory a zvýší tak požadavky na profesionalitu jejich činnosti“. Na konci roku 2006 se proto začala připravovat novela označovaná jako „malá“ s cílem posílit dozor nad exekutory. Díky aktivitě nevládních organizací a jistě i pod dojmem řady šokujících excesů se do novely podařilo prosadit některá reálná zlepšení (obrana proti nákladům exekuce, posílená možnost kárného řízení, kontrola stavovských předpisů), zintenzivněl také „ministerský“ dozor.
Exekutorská komora reagovala silným protitlakem. I tak byla novela prezentována jako velký posun ke zlepšení kontroly exekutorů a odlišný cíl byl přiřazen novele téměř paralelně připravované, tzv. střední novele. Její první verze vyvolala kritiku odborné veřejnosti i nevládního sektoru. Ani představitele úřadu ombudsmana, Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i další skutečně nenadchly navrhované úpravy: trestní imunita exekutorů, další rozšíření jejich pravomocí i vůči jmění manžela exekuovaného, uvalení dalších povinností třetím osobám (bankám).
Jádrem novely je však přesun rozhodování ze soudů na exekutory samotné, prý pro administrativní náročnost a zbytečnost soudního projednávání. Snaha svěřit rozhodování s takovými dopady hybridnímu útvaru soukromého podnikatele a veřejného činitele však v této podobě vyvolala nesouhlas odborníků především z nevládního sektoru. Ministerstvo ve druhé verzi návrhu z letošního května připomínky reflektovalo. Kontroverzní ustanovení byla vypuštěna, nové pravomoci exekutora byly v některých (ne však ve všech) věcech podmíněny souhlasem obou stran, novela rozvedla povinnost přiměřenosti exekuce a ochrany účastníků řízení před neadekvátním jednáním a průtahy apod. Zohledněny byly situace dobrovolného splnění a zabavení věci třetí osoby bez zlého úmyslu. Řešena byla potřebná problematika nakládání se spisy, posílil se prvek dozoru předsedů soudů a opět lehce podpořila kárná odpovědnost. Novela přinesla i nové způsoby exekuce (exekutorské zástavní právo na nemovitostech) a možnost výjimky z rigidního pravidla zákazu nakládání s majetkem po nařízení exekuce. Progresivní novinky jsou však Exekutorskou komorou neseny nelibě a exekutory napadány i v médiích.
Aktuálně je ministerstvo spravedlnosti zřejmě pod silným tlakem exekutorské lobby. Konečná verze návrhu novely po zapracování připomínek není na světě ani dva měsíce po vypořádání připomínek. Odpovědná úřednice není schopna odpovědět na dotaz, kdy bude legislativní proces pokračovat.
Exekutoři se vyhýbají diskusi
Na semináři k problémům v exekucích uspořádaném letos v květnu v Poslanecké sněmovně nevládní organizací Iuridicum Remedium (IuRe) konstatovali problémy ve výkonu exekucí všichni vystupující. I přítomný prezident Exekutorské komory problémy připustil, symptomatické je, že většinu svého vystoupení věnoval vlastní obhajobě ohledně svých kontroverzních kauz – podezření budící odkup vily v dražbě kolegy či svůj nezákonný postup v kauze bytového družstva Na Hutmance (zde neváhal při své obraně použít prokazatelnou lež).
Co tedy můžeme na poli exekucí čekat? Zvažme si situaci: Sedm let od vzniku exekutorské profese není stále naplněn zákonem předvídaný počet exekutorských úřadů. Namísto 215 je obsazeno pouze 122 úřadů. Pět let fungovala samosprávná Exekutorská komora bez etického kodexu; jeho aktuální podoba ani letmo neřeší nejpalčivější problémy exekucí. Exekutorská komora se urputně vyhýbá veřejné diskusi – několikrát tlačila na média, aby v diskusi nebyli přítomni její kritici. Na novináře i další osoby podává trestní oznámení i žaloby na ochranu osobnosti za údajně nepřesná tvrzení.
Exekutorská komora zmařila vyšetřování podezření na milionové podvody plzeňského exekutorského úřadu v účtování fiktivních cest. Kontroverzní ustanovení exekučního řádu dnes umožňuje, aby se věřitel s exekutorem dohodl na smluvní odměně, tj. vyšší než zákonné. Vytváří se tak dvojí druh klientů. Exekutoři začínají veřejně označovat lukrativnější oprávněné za „VIP klientelu“. To může narážet na zákonný příkaz provádět exekuce v pořadí, v jakém byly nařízeny soudem, i na obecné právo na rovné zacházení v systému spravedlnosti.
Existence poboček a s tím související boj silných exekutorských skupin „o území“, faktická nedostupnost neobsazených exekutorských úřadů pro nové kandidáty nebyly nikdy prokázány, mezi lidmi působícími v profesi ale představují veřejné tajemství. Výnosy z odměn i paušálních náhrad a dalších zdrojů koncentrované v rukou velmi omezeného počtu osob vytvářejí mocnou ekonomickou sílu; zdá se, že i v jejím rámci se odehrává tuhý boj o její další koncentraci. V této situaci se objevují hlasy volající po úplném zrušení alternativy k exekucím – soudního výkonu rozhodnutí. Soudní výkon rozhodnutí je postup levnější (z vymáhané částky se platí 3 % oproti exekutorským 15 %) a již dnes mnohdy rychlejší, což potvrzují i slova zástupce T-Mobile na shora zmíněném semináři – v některých okresech se vyplatí vymáhat své pohledávky přes „státní“ výkon rozhodnutí.
Zrušení státem garantované alternativy vůči exekučnímu postupu je velmi nebezpečný nápad. Monopolizovat sektor této „služby“ (ve skutečnosti právního závazku státu) profesí, která nedokázala nastavit samoregulační a samokontrolní mechanismy, která dokonce aktivně brání vyšetřování podezření na rozsáhlé podvody svých členů a v jejímž případě je účinný nezávislý dozor absolutně bezzubý, by bylo krokem do pekel.
Nezbývá než čekat, v jaké podobě se vynoří další verze střední novely exekučního řádu. Všechny shora uvedené faktory jistě působí; ale stejně tak účinkuje i naléhavá poptávka veřejnosti po nastolení souladu mezi právem a spravedlností v dosud divoké exekuční činnosti a připravenost občanského sektoru aktivně prosazovat tento veřejný zájem.
Autoři jsou advokáti, Helena Svatošová působí v Iuridicum Remedium.
Článek vyšel v rámci projektu organizace Iuridicum Remedium, podpořeného prostředky programu EU Transition facility 2005.