Manažerská komedie

Vedení jisté reklamní agentury zasedne k poradě – a v tu chvíli Laurent Quintreau zapíná pomyslný nahrávací přístroj. Po příští dvě hodiny bude sledovat nikoli jednání, nýbrž jen tajené vnitřní monology všech přítomných. Se samotnou schůzí to vše má přitom jen pramálo společného.

Na jednání se rekapituluje, hodnotí a plánuje chod velké firmy, avšak jedenáct rokujících víc než na práci myslí na sebe. Quintreau nechává v jednotlivých kapitolách knihy Hrubá marže (Marge brute, 2006) promlouvat jednu postavu za druhou; jejich vnitřní monology na sebe navazují, doplňují se, protiřečí si, a postupně se tak skládají portréty všech zúčastněných.

Z pekla do ráje

Inspirace Dantem je jednoznačná – Quintreau svou verzi cesty od pekla přes očistec až do ráje zdůrazňuje jak pojmenováním tří oddílů knihy, tak i dalšími narážkami, z nichž k nejprůhlednějším patří jméno posledního hlasu, Alighieri. Paralela výčtu neřestí, jak je ve 13. století podal autor Božské komedie, a dnešní společnosti se zdá být prvoplánově laciná, nicméně Quintreauův způsob podání látky o pýše, lakomství, smilství, rouhání, pochlebování, pokrytectví, obžerství a mnoha dalších nešvarech nezní ani marně, ani planě.

Autor sám pracoval jako „kreativní pracovník v reklamní společnosti Publicis“, což ho do jisté míry opravňuje k sepsání nejen kritické, ale i věrohodné studie daných kruhů. Quintreau „své“ prostředí nejen dobře zná, ale dokáže také zručně vytěžit. Jeho kniha se vyrovná obdobným titulům současných autorů, kteří často zkušenost s výsostným územím reklamních agentur mají také a podobně sázejí na to, že jde o téma stále ještě aktuální, s puncem tajemství a falešného pozlátka – vždyť ne každý z běžných čtenářů měl možnost nahlédnout mezi smetánku mladých, schopných, bohatých, a navíc vtipných kreativců, propagujících samé krásné a potřebné věci. K nejznámějším, kdo zpracovali zmíněné téma, patří určitě Frédérick Beigbeder a jeho 99 franků, z těch, co také známe česky, pak ještě bezpochyby Benoît Duteurtre. Quintreau je z uvedených tří asi nejzajímavější – prostředí reklamní agentury slouží jen jako pozadí pro svébytné vhledy do povah a osudů jednotlivých postav. Ty jsou možná až šablonovitě výrazně odlišné, a to jak povahami, tak myšlením, vzhledem i zařazením do určité sociální škatulky.

Uprostřed zlé smečky

Soudobá společnost je v Hrubé marži vlastně zlá smečka, která nikomu nic nedaruje, na nikoho nečeká a s nikým se nemazlí. Každá z jedenácti postav, ať už to navenek hraje lépe nebo hůře, je v podstatě ubohá existence. Oproti vychloubačnému, hulvátskému tónu knihy Beigbederovy, jejímž cílem bylo postihnout jeden pohled na vybraný mikrosvět reklamních dravců, je Quintreauova mozaika spíš o poměrech panujících v kterékoli jiné běžné firmě, jež dávno přestala být rodinným podnikem a profiluje se jako místo velkých bojů o zisk a mnohdy i o přežití.

Na konci se neubráníme pocitu, že po vyslechnutí všech jedenácti zpovědí víme hodně, možná až příliš. Je to nemilosrdný vhled do manýr, problémů a obsesí lidí, jejichž pozice ve firmě znamená moc, nadřazenost, bohatství – ovšem to vše vždy jen v omezené míře, aby zůstávala touha jít pořád výš a s ní záhy spojená úzkost ze selhání a pádu. Quintreau dokázal svou světskou komedii zpestřit ještě variantností výrazového rejstříku všech předvedených jedinců – a překlad Zdeňka Ruckého tento rys textu výborně zachovává. Jeho české monology dokonale sednou, stojí na dobře odposlouchaném slovníku psychologicky i sociálně rozrůzněných postav.

V současné francouzské literatuře představuje Laurent Quintreau a jeho Hrubá marže ten proud, který poslušně odpovídá poptávce čtenářů – a té části kritiky, která rozhoduje o literárních cenách. Nelítostná zpráva o současnosti, která lehce šokuje, ukazuje trochu erotiky, trochu vulgárnosti, trochu násilí – i když Quintreau v této doméně zůstává jen v cudné rovině psychického trýznění podřízených.

Autorka je šéfredaktorka serveru iliteratura.cz.