Anthony Pateras a Zbigniew Karkowski

Ačkoliv má polské vydavatelství emd.pl/records za pět let své existence ve svém katalogu pouhých osm vydaných nahrávek, rozhodně se nedá říct, že by to bylo málo. Každá z nich je totiž nejen vkusně graficky upraveným artefaktem, ale také hudebním dílem na světové úrovni. Po nahrávkách amerických jazzmanů The Hub, polského kytaristy a elektronika Roberta Piotrowicze, francouzského klarinetisty a zvukového umělce Xaviera Charlese nebo amerického hlukaře Daniela Menche nyní vydavatelství přichází s doposud nejambicióznějšími díly – alby Interference australského tria Pateras / Baxter / Brown a Switch Zbigniewa Karkowského a Lina Zhiyinga. Jakkoliv jsou tato dvě alba naprostými protiklady v postoji k hudbě a obecně i ke zvuku, zastupují dva hlavní styly, jimž se vydavatelství věnuje: volně improvizovanou hudbu a hlukovou elektroniku.

Komorní hudba plná nástrah

Anthony Pateras se během několika let stal nejuznávanějším a nejčinnějším australským improvizátorem. Jeho hlavním nástrojem je piano, avšak podoby jeho tvorby jsou mnohem rozmanitější, než by se mohlo zdát; svůj široký mezižánrový rozsah sám charakterizuje fluktuací „od sólové hry v orchestru k elektroakustické improvizaci a od dirigování ke grindcorovému pianu“. Proto spolupracuje s mnoha odlišnými postavami současné nonkonformní hudby a své desky vydává například u metalového labelu Southern Lord nebo u elektronických Editions Mego.

Na albu Interference ho doplňují kytarista David Brown a bubeník Sean Baxter, kteří podobně jako on hrají výhradně na preparované nástroje – toto použití předurčuje nezvyklý perkusivní charakter jejich hudby. Velice uměřené zázněje kytary s vynalézavými bicími obalují Paterasovy charakteristické textury, které můžeme znát ze starších alb, přičemž nejblíže mají k povedenému loňskému sólovému albu Chasms (Sirr Records). Zde je jasně obsažena podstata jeho klavírní hry: instantní volně improvizované kompozice skládající se ze složitých vzorců nejvíce připomínají etnické melodie marimby či gamelanů, avšak dokáží zároveň evokovat soudobou hudbu (zde se nabízí hlavně John Cage) i freejazzovou avantgardu (muzikanti mimo jiné odkazují na vlivy pianisty Cecila Taylora).

Na albu není použita žádná elektronika a v zásadě se jedná o jakousi komorní akustickou hudbu, která je ovšem velmi hrbolatá a plná záměrných chyb, zádrhelů a nástrah. Zachytit dynamiku a zejména náladu spontánní improvizace, která je většinou úzce svázána s místem a časem svého vzniku, je velice těžké. V tomto případě se to i bez dodatečného dotáčení a zkracování materiálu povedlo opravdu skvěle.

Drtivá tíha laptopů

Polský rodák Zbigniew Karkowski, který vystudoval muzikologii ve Švédsku a Holandsku, je už od osmdesátých let průkopníkem různých podob hlukové elektroniky. V posledních letech žije v baště noisové hudby, v Japonsku, a podobně jako většina hlukařů začal při tvorbě hudby využívat laptop. Na svých posledních deskách sází na minimálně modulovaný, čirý hluk, který svou jednoduchostí nabývá až jakéhosi zenového charakteru. Přítomná deska Switch je však o mnoho pestřejší, což je dáno i tím, že jde o záznam živé improvizace s mladým čínským elektronikem Linem Zhiyingem.

Ze dvou laptopů vychází pestrá lavina zvuků, která na posluchače od prvních sekund nekompromisně útočí drtivou vahou. Při troše laciného srovnání by se hudba dala popsat jako těkavá směs syčivého upouštění páry do rachotu obřího čerpadla v rozbité strojovně obrovské fabriky, v níž šum zrnící televize bez antény doprovází amplifikovaná zubařská vrtačka a rozbitá jehličková tiskárna. Segmenty industriálního hluku jsou rozfázovány digitálními lupanci, přes rytmizované ruchy se ozývá temné hučení a nasekané zvuky či pronikavé mikrosamply jsou zavalovány přebuzenými citacemi konkrétních zvuků nebo jedovatým pískotem. Jedinou jistotou, která zde zůstává až do konce, je všudypřítomný šum.