Srpnová žeň

Výročí srpnové okupace a události v Gruzii poskytly českým periodikům příležitost k zaplňování prázdninově prázdných stran komentáři a názory, v nichž nad racionálními argumenty převládaly citové výlevy. Vítaný olej do ohně přilil ještě prezident Klaus. Jeho proruské hodnocení gruzínské krize se stalo zajímavým lakmusovým papírkem pro pravicově zaměřená média: zatímco MF Dnes se tématu v komentářích prakticky vyhnula, Hospodářské a Lidové noviny si hodnocení neodpustily. V HN se pokusil najít poctivě logiku v Klausových zdánlivých názorových kotrmelcích Petr Fischer, ovšem tím, že je promítl do dvourozměrné pravolevé škály. Pod titulkem Když se začne střílet, je z Klause levicový intelektuál (HN 20. 8.) dochází k nepříliš srozumitelnému závěru: „Z veřejných diskusí je přece jasně vidět, že o prezidenta vůbec nejde, protože ve veřejném prostoru sehrává roli prázdné ikony, zpěvačky Madonny, do níž si každý promítá to, co sám potřebuje. Konflikt vzniká až v jiném patře. V situacích, kdy prezidentovy ,neideologické‘ pravdy narážejí na jím prodávaný, odlišný ideologický a politický profil.“ Mnohem jasněji v tom mají Lidové noviny. Zbyněk Petráček nalézá v Klausově postoji jeho srozumění s principem omezené suverenity (Brežněvova doktrína, LN 17. 8.). Nejdále zachází Petr Placák, chráněn ovšem ochrannou klecí rubriky Úhel pohledu, když v den výročí okupace svůj článek Nedorozumění nejen roku 1968 zakončuje zvoláním: „Současný prezident se přiřadil k nejhoršímu druhu tuzemských kolaborantů, jako byli Kolder, Biľak a Indra. Václav Klaus je hnusný a nebezpečný politický intrikán.“ Ať už si o Klausových názorech myslíme cokoli, přiznejme mu, že zkomplikoval obecné tíhnutí ke zjednodušování a donutil novináře hledat protiargumenty. Jiné jejich příspěvky však většinou zůstaly u prostých aktualizací. Již zmíněný Zbyněk Petráček v titulním sloupku LN 21. 8. píše: „…bojíme se, nač nás upozorňuje Gruzie. Dlouho jsme si dávali pozor, abychom říkali, že v roce 1968 nás okupovali Sověti. Teď už to víme: byli to Rusové.“ Politickou polívčičku si v tomtéž čísle přihřívá premiér Topolánek, který ve svém hodnocení srpna prohlašuje: „Potvrdilo se, že komunismus je nereformovatelný… Že svoboda se vylučuje se socialismem.“ A na závěr ještě jedna poznámka: Ve vodopádu českých komentářů, vzpomínkových pořadů a jiných ohlasů výročí se jaksi zapomnělo, že okupováno bylo také Slovensko. Jenže k čemu by to bylo, že?