Že bude Jan Kaplický stavět orchestrální svatyni, to si nadšenci kolem Jihočeské komorní filharmonie špitali už v době, kdy eskalovala taškařice kolem Národní knihovny. A zatímco se kulturní veřejnost rozpustile bavila na účet pražských radních, Jihočeská společnost přátel hudby v čele s Janem Kazilem připravovala krok za krokem půdu pro nové Koncertní a kongresové centrum Antonína Dvořáka, které do tří let vyroste v areálu bývalých kasáren. Skvrnitě organická žluť interiérů se podobá útrobám nějakého obřího tvora (odtud asi ten „rejnok“), vesmírná kavárna zase vyhlíží jako kosmická loď, ladně plující pár metrů nad zemí. Co uchvátí, je originalita obou koncertních sálů. Muzeální archetypy bychom v nich hledali marně, za orchestrem se netyčí varhany, ale duby! – prosklené hledí do noční osvětlené stromovky, kam lze případně popatřit, když nás to se sólistou nebude bavit. Pro architekta prý jeden z nejtěžších úkolů dosavadní kariéry, pro primátora města „něco, co Budějovice zapíše na několik příštích staletí do povědomí evropské hudbymilovné veřejnosti“. Zdá se, že pro patent na dobré investice si Praha ještě párkrát musí zajet do Budějovic.
Příbuzné články
Mračna nad českou hudební kritikou
Jak má být kulturní veřejnost obeznámena se současnou vážnou hudbou, když v masmédiích chybějí erudovaní kritici?
Soudobá a strašně vážná
Romanticky vážná důstojnost je v současné kompozici zkostnatělým přežitkem.
glosa Lukáše Rychetského
Převážně mužští grouppies Miloše Zemana slavnostně otevřeli kancelář fanklubu jednoho důchodce z Vysočiny. Přeceňovaný význam Zemana pro dnešní politiku tkví hlavně v práci novinářů, kteří jeden důchodcovský spolek z většiny…