CD Šavle mečí pěkně – chvílemi
Audiokniha Královnina šavle Doroty Masłowské ve formátu MP3-CD (režie a dramaturgie textu Lukáš Trpišovský, hudba, zvuk, střih a mastering Petr Kaláb; vydalo Tympanum ve spolupráci s DAMU, Praha 2008) je generační záležitost. Na rozdíl od autorky románu jsou však oba herci v disciplíně „čtení na desku“ debutanty. Autorka románu si pohrává s vypjatě stylizovaným literátským jazykem, používá hiphopové veršování, ale také mluvu prostou, hovorovou, nevyhýbá se ani výrazům ze zcela soukromé sféry. To se odráží i ve svěžím českém překladu Barbory Gregorové. Jakým způsobem lze tento zvláštní styl zvukově evokovat nebo přejímat ve zvukové rovině, není lehká otázka. Nereflektované, bezkrevné a nepřesné napodobení hip hopu, jehož jsme svědky na této nahrávce, ale není nejlepší cesta. V textu Masłowské je totiž důležitý, ba dominantní rytmus. S tím je třeba pracovat. Když byl na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech dotázán shakespearovský herec William Houston, zdali je těžké najít si ke slavnému monologu Hamleta Být, či nebýt vlastní přístup, odpověděl: „Musíte přitom zapomenout na své ego, na svou osobnost. Je to v textu, v rytmu: da dá da dá da dá da dá – To be or not to be? That is the question. Je to jako tep srdce. U Shakespeara nejste ani dirigent, ani muzikant, jste nástroj.” To se, jakkoliv to zní zvláštně, týká i Doroty Masłowské a jejích kulturních odkazů a naši interpreti toho příliš nedbají. Herci na této nahrávce pracují s hip hopem, ale i beatboxem, výlučnými disciplínami s vlastními pravidly, jež nelze obejít. Pokud jste někdy stáli metr od nějakého beatboxera v akci (ale stačí i vidět vystoupení, třeba jen na YouTube), pak víte, že tvůrce nepřipomíná nic lidského. To je jeho základní ambice; dokáže-li to, jedině pak je beatboxerem. Propůjčuje své tělo, svůj hlas, stává se strojem, robotem – hracím. I bez použití mikrofonu si ho můžete splést s rádiem. To se na naší nahrávce neděje, jde tu spíš o neurčité aluze a jakési přibližování k oběma těmto tvůrčím oborům. Škoda. A vlastní četba? Tam, kde interpreti Pavla Beretová a Vojtěch Dyk čtou s konkrétní představou, s jistou životní chutí a možná i vlastní zkušeností, jste – na chvíli – k poslechu připoutáni. V těch chvílích postoj, k němuž text navádí nebo který zastupuje, opravdu reprezentují, je jakoby jejich vlastní. Jsou to však okamžiky v poměru ke zbytku CD spíš kratší. Samozřejmě je na posluchačích samých, nakolik se nechají čtením strhnout. Mně však připadá, že většinou tu jde jen o předčítání; šikovné, stylově leckdy odstíněné, ale přece stále jen o předčítání. Aby se s vámi živý člověk prostřednictvím nahrávky ocitl v pokoji, na to by se o vaši pozornost musel ucházet s něčím, co dokonale zastupuje. Je zbytečné připomínat české herce, kteří byli a jsou v nahrávkách na gramofonových deskách dokonalí a přitom na to jdou „každý po svém“. Je to marnost, ale i nespravedlnost: oba herci čtoucí Královninu šavli jsou nyní studenty DAMU. A mají právo nebýt porovnáváni s takovými nároky. Jejich pozice je startovní a vedou si na ní nikoli špatně.