literární rap Doroty Masłowské

Tématem čísla je v podstatě moderní (a módní) literární mluva, ovlivněná jinými subkulturami (třeba punkem nebo hip hopem), která dosud v tuzemské próze příliš nezazářila. Zatím dva současné výrazné pokusy mít za hlavního hrdinu prózy jazyk – a to exemplář umolousaný, místy trapný, hrdě infantilní – provedly Petra Hůlová v Umělohmotném třípokoji a Bára Gregorová v novele Kámen – hora – papír. Iniciátorka těchto snah, polská spisovatelka Dorota Masłowská, jak vidno i na našich recenzích českého překladu, ovlivňuje styl všech, kdo se dostanou do srážky s tím jejím. Dva texty přítomné Ádvojky se zabývají posjezdovým dojezdem Strany zelených, upozorňuji také na komentář Filipa Pospíšila k podivnému vztahu Evropy a Gruzie. – A nyní shrnu příznaky nemocí naší kulturní politiky minulého týdne: Pavel Hazuka z Památníku národního písemnictví vede bez konkursu Národní knihovnu (zda ukončil v PNP úspěšnou misi, nebo odchází pro neschopnost, nevíme), performer Milan Knížák žaluje performery z Guma Guar (se značkou Knížák si nikdo zahrávat nebude, viz A2 č. 7/2008), za půl milionu se hledají jistí pouliční umělci (s. 32), petici Chceme Prahu kulturní, kterou podepsalo 2124 osob (ruo.cz), vzal magistrátní výbor pro kulturu na vědomí tak, že z ní moc nezůstalo. Taková je verze česká, hard-kórová (6).

Nabroušené čtení!