Open Source není ideologie

Jak jste se dostal k práci s Open Source softwarem, tedy k volně šířenému softwaru s otevřeným zdrojovým kódem?

Potřebovali jsme tehdy v našem Nadačním fondu slepých provozovat funkční poštovní server a ještě nějaké další internetové služby. A tehdy, před jedenácti lety, nám někdo doporučil Linux. Pak jsem přišel na to, že opensourcový software by byl pro mne vhodný i jako pro nevidomého uživatele.

Vedly vás k orientaci na Open Source ještě jiné důvody?

Myslíte společenské, filosofické, ideologické a podobně?

Ano.

Takové důvody tam tehdy určitě nebyly, protože jsem pořádně o Open Source nic nevěděl. Až později jsem zjistil, že existuje projekt GNU americké Free Software Foundation a pan Richard Stallman [americký hacker, aktivista v oblasti svobodného softwaru a zakladatel projektu GNU – pozn. red.]. Začal jsem se o to trochu víc zajímat a samozřejmě mě zaujal ten nový přístup. Pokus o přerozdělení práv a povinností. To, že uživatel dostává větší svobodu, větší šanci si vybrat i své rozhodnutí změnit, že není závislý na konkrétním výrobci. Právě fakt, že se počítače v devadesátých letech staly úplně nezbytnou součástí života, s sebou přinesl také vysoké riziko závislosti na technologiích a jejich výrobcích.

Přitahuje Open Source určitý typ lidí?

Práce na Open Source znamená, že vyvíjíte systém s otevřeným kódem, do kterého může kdokoliv nahlédnout a kdokoliv ho může použít. Musí ale zachovat původní podmínky, čili nemůže jej pak přeměnit na dnes nejrozšířenější uzavřený, proprietální software. To poskytuje i uživateli svobodu modifikace.

Ten, kdo hlásá, že je to cesta nového člověka, hlásá nějakou svoji ideologii. Slyšel jsem také takové řeči, že se jedná o komunistické tendence, a podobné nesmysly. Jestli to někdo z toho chce udělat, tak je na omylu. Nemluví o samotném vývoji softwaru a vztahu mezi programátory a uživateli. Pravda je, že jsou zdrojové kódy otevřené. Pravda je, že jsou k dispozici zdarma. A pravda je, že každý může podle svého uvážení a schopností produkt ovlivnit. To je ta podstata. Pokud někdo říká, že okolo těchto principů vznikají nějaké sekty, tak mluví o něčem úplně jiném.

Jaké zvláštní výhody přináší Open Source pro nevidomé uživatele?

Jedná se o zásadní přínos. S proprietálními technologiemi či softwarem, tedy softwarem vyrobeným pod těmito licencemi, je problém, že sice existují nejrůznější čtečky či další nástroje, které mohou nevidomí využívat, ale jsou velmi drahé. Žádný takto postižený člověk nemá kupní sílu dost velkou na to, aby si je pořídil.

Musí tedy hledat nějaké finanční zdroje jinde. U rodičů, pokud se jedná o dítě, které počítač potřebuje k výuce, nebo od státu. Open Source či Free Software je přitom zdarma. Nejde přitom ani zdaleka jen o pomůcky pro sledování internetu. Počítač totiž nevidomému umožňuje vůbec číst a komunikovat. Což je zásadní pro jeho další vzdělávání, uplatnění ve společnosti. Bez něho nevidomý nemůže najít práci. Existuje už jen pár zaměstnání, kde by se nevidomý bez počítače obešel. Třeba učitel hudby. Ale i tam už to bez něj pomalu nejde. Zaměstnání telefonisty už dnes prakticky neexistuje. O košíkáře už také nikdo moc nestojí – a kdo by to vůbec chtěl dělat? Snad masér by se bez počítače mohl obejít. Znám ale několik nevidomých masérů a vím, že počítač využívají pro svou podnikatelskou agendu. Musí vystavovat faktury, daňové doklady a tak dále. Jak to dnes bez kompjútru dělat?

Patříte k průkopníkům, kteří v České republice prosazovali využívání počítačů mezi nevidomými. Můžete říci něco o těch začátcích?

První jsem určitě nebyl. V osmdesátých letech existovaly už zajímavé pokusy v tehdejším Ústavu radiotechniky, kde bylo pár nadšenců. Vůbec byly počítače v té době především záležitostí zapálených jednotlivců. Už tehdy se ale někdo snažil o syntézu řeči.

Já sám jsem začínal na konci osmdesátých let, kdy jsem měl jedno z prvních pécéček, které tehdy šlo pořídit. Dovezl jsem si z Německa strašně drahý stroj s disketovou mechanikou. A už tehdy byli okolo výzkumných ústavů lidé, kteří se snažili vyvíjet nějaké pomůcky. Měl jsem tenkrát takovou krabičku, která vypadala jako ruské tranzistorové rádio, bylo tam pár obvodů a připojovala se přes sériový port. A nějak tak „mluvila“. Při delším cviku se tomu dalo porozumět. Důležitou roli při zpřístupňování počítačů pro nevidomé a vývoji pomůcek sehrál v Česku pan Mojžíšek. Ale již tehdy existovaly ve světě produkty IBM a dalších firem. Profesionálně jsem se začal zabývat těmito záležitostmi až v roce 1997. A klíčovou roli v těchto mých aktivitách sehrál právě Open Source nebo Free Software.

Dostal jsem se totiž do situace, kdy jsem chtěl číst, psát, komunikovat, ale aby to bylo vůbec možné, musel jsem shánět osmdesát tisíc korun na komerčně prodávaný software, který by mi to umožnil. Ten proces je dost ponižující. Můžete žádat o nějakou nenárokovou dávku podle předpisu Ministerstva práce a sociálních věcí. Kdo si to zkusil, ví, že to není nic příjemného.

Přitom je to úplně základní věc, kterou by stát měl umožnit nevidomým získat. To není žádné krmení líných pašíků v chlívku. Dává se jim tak nástroj, který jim umožňuje být aktivní a produktivní ve společnosti.

Vy a vaše společnost tuto myšlenku propagujete už více než deset let. Změnila se za tu dobu nějak státní politika v této oblasti?

Co se týče Open Source, tak se nemění. Už jsme na to několikrát upozorňovali Ministerstvo práce a sociálních věcí. Opensourcové řešení je jednak lidštější, protože odpadá to nedůstojné žadonění o peníze, a je i daleko efektivnější. Samozřejmě ani Open Source není zadarmo. Vývojáři, kteří jej vymýšlejí, musí být odborníci. A musí na řešení pracovat dlouhodobě, ne jednorázově. Mám samozřejmě na mysli jádro vývoje. Okolo něho může být spousta vyložených nadšenců. A na tom je Open Source založený. Že se tu a tam najde pár odborníků, kteří si třeba vyšetří trochu času vedle své obvyklé práce a připraví nějaké dílčí řešení, na které nezbývá čas hlavním vývojářům. Nebo nějakou součást kvalifikovaně otestují. To je také důležité. Jádro vývoje se ale musí zaplatit.

Kdo by měl vývoj hradit?

Vždycky jsem byl přesvědčený o tom, že by to měl být stát. Stát dnes platí nákup takzvaných proprietálních řešení.

Máte na mysli velké hráče, jako je Microsoft?

Samozřejmě. A když to spočítáte, jde o neuvěřitelné částky. Pokud vezmeme v úvahu, že jeden základní software pro nevidomého stojí dva tisíce eur a podporu dá dvěma stovkám uživatelů…

Kolik nevidomých by takovou pomoc u nás potřebovalo?

Neexistují přesné údaje, jen odhady. Ty říkají, že lidí zrakově postižených je u nás asi sto padesát tisíc. Jsou mezi nimi jak úplně nevidomí, tak s částečnou ztrátou zraku, lidé s kombinovaným postižením, mentálním, a tak dále. Můj odhad je, že se počet lidí, kteří by využili podobné softwary, blíží deseti tisícům. Mám tedy na mysli úplně nevidomé. Ti potřebují podobné pomůcky nejvíc. I méně postižení je potřebují, ale tam ty náklady nejsou tak vysoké.

Pokud se vrátím k těm počtům, tak v případě dvou set zakoupených softwarů ročně se jedná o čtyři sta tisíc eur. To je deset milionů korun. Za takové peníze by mohl náš Brailcom vyvíjet pomocný software minimálně dva a půl až tři roky. To, co by se za ty tři roky vyvinulo, by pak bylo k dispozici ne dvěma stům lidí, ale všem a zdarma. Z čistě matematického hlediska je zřejmé, že investice státu do Open Source by byly daleko efektivnější než ty, které se vynakládají dosud.

Čím se momentálně váš tým odborníků ve firmě zabývá?

Máme tým tří vývojářů, kteří tvoří stabilní jádro firmy již několik let. Jsou to nejen zkušení odborníci v oblasti programování, ale také právě v té zvláštní oblasti zpřístupňování počítačů pro nevidomé. To je důležité, protože i dobrému vývojáři to trvá rok, dva nebo tři, než do této problematiky pronikne. Nikde se to neučí. Nejsou na to žádné příručky. Musí udělat pár projektů a učit se na svých chybách.

Takové lidi máme a realizujeme s nimi naše vlastní projekty, nebo se na některých projektech v opensourcové komunitě podílíme jako spoluřešitelé.

A kdo tuto práci platí?

Jednak žádáme o různé granty, což je ale složité, protože grantová schémata nejsou na Open Source vůbec připravená. Snažíme se tedy vysvětlit podstatu nebo cíl našeho snažení, tak, aby jej dárci správně pochopili. Teď třeba děláme jazykové kursy pro nevidomé, včetně různých komponent, které jsou pro takový učební program nezbytné, aby jej mohli využít. V současné době nám také končí projekt zaměřený na vývoj nástroje na čtení chemických dat. Jde vlastně o takový prohlížeč molekul pro nevidomé. Žáci ve škole mohou vidět rozkreslené tvary molekul, které vysvětlují jejich chemické vztahy. A toto poznání se prostřednictvím programu snažíme zprostředkovat i nevidomým. Je to velmi podstatné pro výuku chemie. Udělali jsme pro to rozšíření do Firefoxu, takže přes něj si to pak i oni mohou prohlížet. To byl mezinárodní projekt.

Kromě toho si vyděláváme tím, že prodáváme svoji práci. Prostě na komerčním trhu, nikoliv jen nevidícím. Vymýšlíme software. Tento příjem tvoří podstatnou část rozpočtu. Je to ale drsná a pro mě těžko akceptovatelná situace – že takhle důležitá věc závisí jen na tom.

Kdyby naše firma neexistovala, tak by to tu nikdo nedělal. Považuji za velkou chybu společnosti, že takovou práci více nepodporuje.

Jestliže stát na podobnou činnost nedává peníze, můžete alespoň počítat s nějakou pomocí třeba od univerzit?

Samozřejmě s nimi spolupracujeme, i když ne tolik u nás, ale spíše v zahraničí. Univerzity vám ale nikdy nic financovat nebudou. Maximálně se technicky či svými lidmi zapojí do nějakého projektu. Není to ale jednoduchá věc. Zkoušel jsem třeba oslovit studenty, kteří často v rámci svých seminárních prací dělají různé blbosti. Nabízel jsem jim, že by mohli dělat něco užitečného. Jenže investice, která spočívá v zasvěcení studenta do takové práce, je nemalá. A nikdo ji nezaplatí. Takže nám nezbývá než čekat, jestli někdo přijde sám od sebe a investuje do toho vlastní energii. Musí přijít už pro tu práci polohotový a motivovaný.

Formální spolupráci s akademickými pracovišti tedy nemáte?

Navázali jsme ji s Fonetickým ústavem Filozofické fakulty UK. Dávali nám odborné konzultace a předávali znalosti, které nemáme a které jsme potřebovali při tvorbě jednoho projektu, kdy jsme vytvářeli český hlas do Festivalu, což je syntetic systeme, který obsahuje i řečový syntetizátor. Spolupracujeme na tom i s univerzitou v Edinburghu.

Existuje nějaká vzájemná podpora i v rámci celosvětové opensourcové komunity?

Pro mě je důležitá především konkrétní spolupráce s jednotlivými vývojáři, kteří nabídnou věcné řešení určitého technického problému. Politická či společenská rovina mě tak moc nezajímá. Pro mě není Open Source ideologie. Spolupráce je stará idea. A spolupráci proti konkurenci fandí. Oni ti lidé v takzvané opensourcové komunitě nejsou lepší než ti druzí. Je tu ale daleko větší možnost eliminovat excesy a nalézt správné řešení. Často se diskutuje o tom, zda je Open Source kvalitnější než proprietální software. Jsem toho názoru, že se klidně může stát, že je ten druhý lepší. Jde ale o to, zda je i vývoj efektivnější, odstraňování chyb rychlejší, jestli je přístup k softwaru svobodnější. Technická kvalita je dána kvalitou programátora. Vývojářské týmy ve velkých firmách pracují na podobných principech jako Open Source. Ti lidé se kontrolují navzájem, obohacují se navzájem. Jenže ta skupina lidí je uzavřenější. Některé informace již nepustí ven.

Dá se nějak srovnat aktivita a iniciativa opensourcové komunity u nás a v zahraničí?

Já jsem v kontaktu spíš s tím zahraničím. Navštěvuji různé konference a mám pocit, že to je víceméně všude stejné. Vždy jde o konkrétní jednotlivce. Neexistuje něco jako český Open Source nebo čistě americký Open Source. Na tom americkém se často podílí někdo z Česka, Indie nebo Číny. To je na tom zajímavé. Padají tam společenské hranice. Těžko tam budete udržovat nějaké rasové předsudky. Důležitá je kvalita práce. U nás je v této oblasti aktivní řada lidí, projevuje se to ale zejména v mezinárodní rovině...

Jenže celá ta otázka má zjevně i silnou národní úroveň. Nejde jen o legislativu, ale třeba i o státní podporu…

Jistě, pokud to vezmete z politického hlediska, které mi není příliš blízké… Říkal jsem, že jsme komunikovali s ministerstvem. Bylo to ale z velmi věcné stránky. Chtěl jsem pomoci postiženým a věděl jsem, že peněz je málo. O nějaký lobbing či přesvědčování se tady někdo asi sem tam snaží. Nevím ale, v jakém přesně rozsahu. Když hrozilo přijetí špatného evropského patentového zákona, tak se okolo toho řada lidí dost snažila; komunikovali s ministerstvem a předkládali mu své argumenty.

Jinak ten český rozměr spočívá především v takzvané lokalizaci. Čili opatření programů českými hláškami a menu. Ale jádro programu zůstává nadnárodní. A já si myslím, že tomu by mělo odpovídat i právní či společenské řešení. Například Evropská unie by podle mě měla nařídit, aby státní správa po celé Evropě používala Open Source.

Co by to znamenalo?

Prostě by taková direktiva měla nařídit, že úřady nemají vyhazovat peníze za proprietální řešení. A používat ta dostupná, která jsou zdarma. Že mají vypisovat normální výběrová řízení na podobné programy a financovat jejich vývoj. To by pro ně bylo každopádně levnější. A rozhodně lepší než financovat nákup licencí a chlubit se tím, že jsem místo miliardy zaplatil jen 750 milionů, jako v případě české vlády.

Myslíte za licence Microsoftu?

Nebudu jmenovat, ale něco takového jsem slyšel. Nedovedu si ani představit, co by tolik peněz mohlo udělat s vývojem Open Source. To jsou tak obrovské peníze, že bych ručil za to, že by některé oprávněné stížnosti na nedostatky funkcionality současných programů zcela zmizely.

Situace by přitom mohla být úplně jiná. Například v Německu některé spolkové země podle mých informací přistoupily k tomu, že Open Source zavádějí. Univerzita v Karlsruhe se teď podílí na projektu zpřístupňování pro slepce, který na to navazuje. Takto by se obecně měla vypisovat výběrová řízení na opensourcová řešení, kterých by se mohl zúčastnit každý, třeba i velcí hráči.

A jak jsme od toho daleko v České republice?

Konkrétní příklad, který ukazuje, jak stát u nás chápe význam Open Source, je starý asi dva roky. Tehdy jsme se zúčastnili výběrového řízení. Privatizoval se Telekom a asi dvě procenta z výnosu byla vložena do fondu, který měl podporovat projekty na zpřístupňování internetu. Sepsali jsme projekt na vývoj částí webového prohlížeče Firefox, které by umožnily jeho využívání i nevidomým. Chtěli jsme asi pět milionů na přibližně tříletou realizaci. Skončili jsme pod čarou asi na třicátém místě. Řekli nám, že to tam nepatří, že by to mělo podporovat ministerstvo zdravotnictví. Náš návrh zužovali jen na nějakou charitativně-sociální záležitost. Místo toho dostal sedm a půl milionu známý Peprnet server Slávka Boury. Dali přednost bulvárnímu webu před evidentně prospěšnou záležitostí.