Dům umění plný melancholie

Jonáš Czesaný patří mezi významné představitele současné české malby. Motivy jeho obrazů jsou na ploše plátna proměňovány prostřednictvím interpretace v jakési ikony. Na jedné straně jsou vědomě pojaty jako historicky vyprázdněné umělecké formy, na straně druhé hledá autor v jejich rámci jiné, nové významové roviny. Příkladem může být letošní série obrazů s názvem Clockwise--Clockcounterwise. Kompozice oken, městské dlažby a samotných ptáků se na jednotlivých obrazech posunují a mění. Napětí a rytmus střídajících se barevných ploch a linek připomínají symboliku lidského osudu v jeho opakování nebo náhodnosti změny či obratu, které teoreticky nikdy nemusejí nastat.

Mezi předmětností a snem

Czesaný maluje s velkým zaujetím. Kritičnost a neustálé zpochybňování relativizují jevy či fakta a vytvářejí napětí mezi obsahem a formou. Vynořuje se tu dokonce i jistý paradox. Autorova plátna mají neopakovatelné kouzlo „nechtěně chtěného“ a zároveň si vědomě udržují rozdíl mezi reálnou předmětnou skutečností s vypovídající hodnotou faktu a obrazem coby finálním výsledkem malířské formulace. Lze se také tázat, co je na Czesaného obraze důležitější: sdělení jako zobrazení aktu či událostí, anebo způsob, jak je dílo namalováno? Těžko zodpovědět otázku, před niž je postaven každý tvůrčí malíř všech generací.

Rukopis Czesaného vychází z malířské tradice a získává na specifičnosti, ve své štětcové traktaci působí lehce, místy až ležérně (nabízejí se odvážné paralely s Manetem, Corotem, Kremličkou nebo Pruchou). V tomto smyslu zůstává Czesaný tradicionalistou. Tušení souvislostí a ortodoxní postoj v přístupu k tvorbě, který staví na jednoduchosti a nesnaží se věci komplikovat, navozují skrze médium malby paradoxně zvláštní nejistotu a napětí, vystupující z hlubších vrstev umělcových děl. Méně znamená často více a toho si je autor dobře vědom. Obrazy vykazují velkou míru koncentrace, vyplývající z nerozhodného a kritického vztahu téměř ke všemu, co utváří a konstituuje naše životy. Konečná volba je ovšem zcela determinována jak provedením, tak umělcovým postojem. Výsledkem jsou díla, která sice vycházejí z předmětného světa, ale vypadají, jako by tomu tak ani nebylo. Jako by se nám to, co vidíme, buď jen zdálo, nebo jako bychom se na to zvláštním způsobem rozpomínali. Tomu přispívá i nenapodobitelný malířský rukopis, neopakovatelná ne-barevnost a vizualizovaná vůně. Rukopis někdy tak samozřejmý a lehký, a někdy tak nerozhodný, místy až těžkopádný.

Vše se zdá být stejné. Bez názvu

Cyklus Clokwise-Clockcounterwise je ústředním souborem výstavy. Obrazy fasád městských domů pracují s vybranými objekty, jako by šlo o lidské podobizny. Průčelí vyplňují celá kompoziční pole a jsou malována jako en face obličeje. Je to patrné i v konfrontaci s figurálními motivy třetího celku výstavy. Míra věcnosti zachycení tváří nebo jejich částí je na některých plátnech soustředěna jen na fragmenty oděvů, například vázanku s košilí apod. Pro Czesaného není lidská tvář o nic důležitější než cokoliv jiného. Stavy věcí vytvářejí fakta a události. Prostor je udržován systémem rozhodnutí a obraz k těmto „rozhodnutím“ patří. Tato logika je pro Czesaného příznačná a tvaruje jeho skeptický pohled na svět. Vstoupíte-li do něj, je uzavřený, tajemný, melancholický, ale i tichý a v podstatě laskavý.

Autor je odborný asistent AVU.