V posledních dnech se o oprávněný rozruch postarala Česká televize, která představila svůj plán na uvalení povinnosti platit koncesionářský poplatek nejen za televizor, ale i za počítač s internetovým připojením. S odůvodněním, že platit by se mělo jednoduše za přístroj, který umožňuje příjem televizního vysílání. Samotný návrh obsahuje několik zásadních trhlin a nebezpečí, a tak není divu, že odmítavé reakce záhy vyjádřili novináři, ministerstvo kultury i členové parlamentní mediální komise. Nemluvě o „obyčejných divácích“, ačkoli zrovna jich by se tato úprava nedotkla – až na těch pár výjimek, které nevlastní televizor, ale počítač na síti ano. V souvislosti s celým návrhem je ale jednou z velmi zajímavých formulací ze strany ČT ta, která krok vysvětluje nutností reagovat na technologický vývoj. Právě vzhledem k němu je pravděpodobné, že výhledově (s možností přijímat vysílání třeba na mobilních telefonech) bude množství obyvatel tohoto státu, kteří nemají přístup k veřejnoprávnímu televiznímu vysílání, zcela zanedbatelný. A to by umožnilo kupříkladu zcela přeformulovat politiku stanovení poplatků, a tím i mechanismu jejich vybírání. Na vysílání ve veřejném zájmu by skutečně mohl přispívat třeba každý občan s volebním právem, lhostejno, zda ho přijímá prostřednictvím televizoru doma či počítače v zaměstnání. Veřejný zájem je přece univerzální, a navíc by se již neschovali ti, kteří službu konzumují, ale neplatí. Jenom by si takový krok (samozřejmě spekulativní) akutně vynutil znovu formulovat, co je to vlastně ten veřejný zájem. A právě svou současnou expanzivní snahou tak ČT „přešlápla“ do vosího hnízda. Veřejným zájmem jsou veřejnoprávní média definována již nyní. Jejich povinností je třeba být platformou pro kulturní produkty, které by v jiném, tedy komerčním prostředí neměly šanci přežít. A tak by ČT musela být dramaturgicky transparentní a důsledná. Pro přežití takové platformy budu poplatek posílat s každoměsíčním nadšením. Hradím-li však například marketingově velkolepou show Star Dance, jejíž obdoba zdobí prime-time amerického komerčního giganta ABC, začínám být nervózní. Veřejnoprávní médium si žádá dalších peněz. Na co?
Příbuzné články
Střepiny: Myslím si...
Zpravodajství a aktuální publicistika jsou pro současnou televizi příznačnými žánrovými typy. Nám dobře známé tváře moderátorů a reportérů v pravidelných časech denně otvírají v našich obývacích pokojích pomyslné „okno do reality“. Zatímco v případě zpravodajství vystupují do …
A zas jedna revoluce...
Pokud něco my, co se živíme či přiživujeme exhibicí v mediálním prostoru, máme rádi, pak jsou to revoluce – v jakémkoli slova smyslu. Revolučnost totiž, jak známo, moc dobře sedí logice mediální agendy – odkazuje k novosti, k očekávatelnému a nevyhnutelnému pokroku, …
Masmédia jsou nejen zlý čaroděj
Pro pořádek musím uvést, že texty Václava Cílka považuji za velmi inspirativní. Přesto mám nutkání reagovat na část jeho článku Oběd máš na stole (Respekt č. 38/2008), zabývající se „neet generation“, generací mladých lidí odmítajících opustit domov či nastoupit do stálého zaměstnání. …