Nejsem žádný učitel na dovolené

Není žádným tajemstvím, že Ian Fleming, duchovní otec literární postavy speciálního agenta britské tajné služby Jamese Bonda, nebyl příliš nadšený z filmové podoby, kterou jeho stvoření propůjčil Sean Connery v úplně první „bondovce“ Dr. No. (1962). Těžko odhadnout, jak by komentoval v případě Quantum of Solace poměrně radikální odklon od Bonda agenta s povolením zabíjet k Bondovi zabijákovi, od tradičního machismu, zločinců s megalomanskými plány na ovládnutí světa a sexismu, který se časem stal nechtěně humorným a co do střihu velmi klasickým. Mám samozřejmě na mysli filmové sekvence, neboť střih Bondových obleků zůstává stále bezchybný. Možná ještě bezchybnější vzhledem k většímu důrazu na stylový product placement, který k Bondovi patří. Fleming by možná stejně jako před lety utrousil: „Příšerné. Opravdu příšerné“, a dál by se nevzrušoval. Možná by pod přezdívkou poslal pár vzkazů na některou z webových stránek (craigisnotbond.com), víceméně založených na povyku kolem barvy vlasů nového představitele agenta Daniela Craiga, která podle některých prostě vylučuje možnost, aby byl důvěryhodným 007. Ale možná by se mu změna, k níž došel jeho svět v souboji s filmovými trendy a mechanismy hollywoodské produkce, zamlouvala.

Hektické, opravdu hektické

Quantum of Solace potvrdilo, co se v souvislosti s předchozím divácky i kriticky oceňovaným Casinem Royale (2006) skloňovalo téměř v každém pádě. Bond se ocitl v přestřelce s jiným nově zrozeným filmovým agentem, Jasonem Bournem, který v nečekaném hitu Bourneova identita (2002) poslal tehdy aktuálního Bonda s padesátníkem Piercem Brosnanem v Dnes ještě neumírej (2002) do důchodu. Pokračování Bournea – v Bourneově mýtu (2004) – potvrdilo zrod nové legendy žánru špionážních akčních thrillerů i ekonomický potenciál agenta nového druhu. Studio Sony/Columbia Pictures a koproducentka Barbara Brocolliová se proto rozhodly pro změnu Bondovy identity. Casino Royal, v němž se Bond utkal v pokru o budoucnost světa, agenta polidštilo, zamiloval se v něm do osudové ženy a blazeovaný nadhled vyměnil za fyzickou akci. Fanoušci aplaudovali. Akční podívaná s otevřeným koncem, přichystaným pro Quantum of Solace, celosvětově utržila víc než solidních 594 milionů dolarů. O 150 milionů víc než poslední Brosnanův počin.

Kdože zabil Jamese Bonda?

Podobnost s Bournem je nepopiratelná. Od plakátů přes téma identity až k akčním sekvencím a frenetickému střihu i kameře. Režijní přístup Marka Forstera posunul Bonda vizuálně i koncepčně ještě blíž do Bourneova teritoria, ale nechává mu jeho styl. (Quantum of Solace stříhal mimo jiné i Richard Pearson, který pracoval také na Bourneovi.) Hnaný touhou po osobní pomstě se Bond mění na solitérního zabijáka, který je sice zaměstnancem tajné služby, ale je nad systémem. Státní zájmy i větší dobro jsou mu celkově ukradené (stejně jako je mu fuk, jestli pije martini). Pokud je sleduje, tak jen jako vedlejší produkt vlastní vendety. I hlavní zločinec, falešný environmentalista Green, který je součástí tajné organizace Quantum a chystá se ovládnout vodní zásoby Latinské Ameriky, je zlikvidovaný víceméně mimochodem. Jako tornádo se Bond žene z jedné země do druhé – od Itálie po Bolívii – a zanechává za sebou k nelibosti domovské MI6 mrtvoly, nikoliv svědky. Narativní linka se tak dá shrnout jako „od mrtvoly k mrtvole“ či „od akční sekvence k další akční sekvenci“. Je stejně hektická, jako je zlo zdánlivě banální. Akce je termín, v němž je zakletá podstata nového Bonda i jednoduchého producentského záměru. Nový Bond má jednoduše oslovit jako akční film, nikoliv nutně jako James Bond, přitom ale zůstat pro příznivce agenta Bondem. Při pohledu na současnou hollywoodskou produkci není Bourneova trilogie jediným projektem, ke kterému se Bond v tomto ohledu vymezuje. I Batman (Batman začíná, 2005; a Temný rytíř, 2008) zanechal své stopy (když Bond vjíždí po úvodní honičce v italských horách do tajného tunelu pod místní centrálou, skoro jako by místo v Aston Martinu seděl v Batmobilu). Stejně jako série politických thrillerů typu Syriana (2003) nebo Skrytá identita (2006). Podle řady fanoušků i kritiků Bourne a Batman zabili Bonda.

Nový Bond v roce 2011

Vzhledem k popkulturnímu kultovnímu statutu Bonda jsou podobné debaty součástí hry a ani zdaleka není třeba objednávat kremaci. Je jasné, že Bond se změnil, což se může pro některé rovnat smrti. Je ironičtější, charismatičtější, reálnější, nemilosrdnější, akčnější a oproti svým předchůdcům se bere vážněji, což může být plus i minus zároveň. Pro ty, podle nichž doba potemněla a s ní by měl i Bond, je to plus. Tatam je pestrobarevná ležérnost sedmdesátých let, kdy zločince bylo snadné rozeznat podle ruského pasu nebo obřího laseru zaměřeného na Buckinghamský palác. „Klasicky“ bondovské zůstaly sexuálně dvojznačné úvodní titulky. Bondovský zůstal i styl, který je, jako ostatně všechno, vyhlazený na maximum. Nablýskaný podobně jako hodinky Omega na Bondově zápěstí, jež na dlouhé vteřiny uvíznou v záběru. Pouštní scenerie, luxusní hotely a letadla, modelka po boku a bílé košile jsou v podstatě ze stejné kategorie jako unikavě mesmerizující scéna závěrečného zápasu v hořícím hotelu. Minimalistický scénář sice občas až příliš spoléhá na pozlátko stylu a režisér se nechá unést kinetikou akčních scén, ale i přesto si Bond drží dostatečně svoji identitu i působivost.

Co se tržeb týče, tak Bond bez pochyb žije a vydrží i do dalšího dílu, jehož premiéra je naplánovaná na rok 2011. Ten má být podle Brocolliové završením pomyslné trilogie, na jejímž konci bude stát zcela nový Bond, James Bond.

Autorka je doktorandka na FF UK a School of Film and Television, University of East Anglia.