Pátrání po počátcích umění 

David Lewis-Williams, emeritní profesor kognitivní archeologie a zakladatel Rock Art Research Institute na University of Witwatesrand v Johannesburgu (JAR), platí dnes za předního znalce skalního umění jihoafrických Sanů („lidově” Křováků). Ke konci osmdesátých let opustil svou výsostnou doménu a přešel k interpretaci jeskynního umění mladého paleolitu franko-kantabrijské oblasti. Zatímco všechny předchozí teorie „vybublaly” – ačkoliv právě jedna z nich (teorie lovecké magie) v povědomí široké veřejnosti zapustila nejhlubší kořeny –, zdá se ta Lewis-Williamsova (teorie šamanismu) nejpřijatelnější. O tom, s jakým ohlasem se jeho myšlenky setkaly, svědčí i spolupráce s Jeanem Clottesem, mezinárodně uznávaným expertem na jeskynní malířství (výzkumy v nedávno objevených jeskyních Chauvet a Cosquer), na knize The Shamans of Prehistory. Trance and Magic in the Painted Caves (New York 1998).

V knize Mysl v jeskyni postupuje Lewis-Williams krůček po krůčku v rozplétání hrozivého klubka otázek, které se týkají počátků našeho lidství („Proč lidé v období mladého paleolitu cítili potřebu výtvarně se projevovat a hlavně, co je přimělo k tomu, aby ve skrytu temných jeskyní zobrazovali své vnímání světa?”). Začíná, jak už je zvykem, historií objevování umění mladého paleolitu, mohutným úderem Darwinových prací na teorii evoluce a tím, jakou radikální změnu obojí vyvolalo v našem uvažování o sobě samých a o vnímání našeho místa v přírodě a dějinách. Předkládá a zároveň hodnotí řadu interpretací paleolitického parietálního umění, které postupně nabídli různí autoři.

Pocit nadřazenosti

Počátky umění se většinou kladou do období před 30 000 lety. Z této doby již máme stoprocentní důkazy o jeho existenci: aurignacké řezby z jižního Německa (Vogelherd či Hohlenstein-Stadel) a velkolepé malby jeskyně Chauvet (Ardèche). Předpokládá se, že za jeho zrod je zodpovědný anatomicky moderní člověk (Homo sapiens). Proč ale právě v Evropě a v této době? Když první moderní lidé přicházejí před 40 000 lety do Evropy, přicházejí do dominia neandertálců (Homo neanderthalensis), s nimiž „po boku” žijí 10 000 let a dochází mezi nimi k „akulturacím”. Lewis-Williams přisuzuje starší neandertálské populaci nižší stupeň tzv. primárního vědomí a té naší tzv. vyšší vědomí (možnost rozvíjet obrazotvornost a vytváření představ a jejich fixování). Předkládá jednu z možností vzniku umění jako vymezení vůči „těm druhým” – že by první pocity lidské nadřazenosti? Nebo se jako nadřazení nad neandertálci cítíme až v 21. století (v současné době se Homo neanderthalensis považuje za samostatný druh)?

Jeskynní obrazy jako záznam halucinací

Ve změněných stavech vědomí, které jsou mimo jiné dobře vědecky vysvětlitelné (i k tomu se autor ve své knize dostává), šaman putuje do „říše duchů” a zakouší vedle somatických halucinací především halucinace zrakové. Ty se obvykle dělí do tří stadií. V prvním stadiu lidé, a to bez rozdílu, z jakého kulturního, geografického či časového kontextu pocházejí, vidí geometrické obrazce (tečky, mřížky, vlnovky...). Ve druhém stadiu se snaží těmto obrazcům neboli entoptickým fenoménům porozumět tím, že je zpracovávají do podob předmětů známých z každodenního života – zde se již objevuje diferenciace napříč kulturami. Přechod do třetího stadia většina lidí pociťuje jako cestu vírem. Vize třetího stadia mají svůj původ v paměti a jejich „zakušitelé” je vnímají jako skutečné a stávají se jejich součástí – typická jsou theriantropní zobrazení (napůl lidská, napůl zvířecí).

Takových možných entoptických fenoménů se v paleolitických obrazových galeriích nachází velké množství. Dříve byly některé z nich vysvětlovány jako pasti, jiné zůstávaly záhadou. Také theriantropové jsou zde k nalezení, ačkoliv již ne v tak hojném počtu – jako jeden z nejznámějších příkladů lze uvést Čaroděje z Les Troi Frères (Ariège). Zachycení průchodu oním vírem pak autor demonstruje na malbách v jedné z částí jeskyně Lascaux (Dordogne).

Nevyužitá příležitost

Úzké geografické vymezení paleolitického monumentálního umění (franko-kantabrijská oblast) a jeho neexistence na území českých zemí způsobily, že jeho reflexe domácími badateli byla jen minimální. Jedinou výjimku představuje profesor Jan Jelínek, budovatel brněnského Pavilonu Anthropos, jehož provoz byl zahájen výstavou Umění skalních maleb prvobytné společnosti (1961). To se odrazilo nejen na absenci české původní publikační činnosti, ale i překladů zahraničních titulů. Proto pro milovníky paleolitického jeskynního umění je vydání knihy Mysl v jeskyni událostí. O to víc zamrzí, jak se s vydáním knihy vypořádalo nakladatelství. Na první pohled je znát, že překladatel s podobným textem dosud neměl žádnou zkušenost (například doslovné překlady, kdy není brán ohled na zavedenou českou terminologii). Nelze ale svalovat vinu na překladatele; je až záhadou, proč nebyl přizván ke spolupráci některý z českých paleolitiků. Nakladatelství Academia tak promarnilo možnost vydat knihu v podobě hodné jeho jména.

Autorka studuje dějiny umění, archeologii a historii.