Přestože stálý soubor Městského divadla v Karlových Varech rozpustilo vedení města v roce 2004, tamní divadelníci se práva na původní tvorbu nevzdali. Důkazem je trojlístek různorodých komorních scén, které vytrvale obhajují své právo na život. V Karlových Varech to není snadné: nároky na divadelní produkci významně ovlivňuje lázeňské publikum, morálku města pak ruský kapitál a všudypřítomná „pinglovská“ atmosféra. Trojice není bez dotací v řádu statisíců korun (případ od případu) od města i kraje; vedle stagiony, která se stala z Městského divadla a je subvencována miliony korun, jsou ovšem jejich rozpočty nesrovnatelně skrovnější. Začněme Divadlem BezDirky. Na malá scéně v klubu ELKO – vzhůru nohama hraje soubor současné dramatiky i své autorské kusy a adaptace, promítá filmy a pořádá happeningy (i v terénu). Členové souboru zateplovali kamzíka na Jelením skoku, na kopec Tři kříže nesli čtvrtý kříž za karlovarskou kulturu a jednou v měsíci pravidelně nehrají na protest proti některé z kulturních zhůvěřilostí pěstovaných vedením města. Ale i jinak Divadlo BezDirky otevřeně protestuje proti ústrkům vůči karlovarské kultuře obecně, s důrazem na divadelní scénu, tedy i s ohledem na své kolegy. Jedním z nich je Divadlo Dagmar a jeho studio. Působí na scéně U v prostorách Střední pedagogické školy. Jeho dramaturgie je náročná a pečlivě promyšlená: například ženské téma sledovala Dagmar vloni v inscenaci z prostředí koncentračního tábora Kdyby bylo nebe..., letos se obrací k ženám v Čečensku. Pravidelně pořádá večery s názvem Antické děti, v nichž dává prostor tvorbě mladých. A tak dále. V bezprostředním ohrožení je v tuto chvíli třetí scéna, divadlo V patře, součást klubu Paderewski. To je klub zaměřený na menšinové kulturní žánry, ovšem sídlí v domě v Lázeňské ulici a ten město prodalo, takže klub i divadlo mají před sebou poslední rok v současném působišti. Divadlo V patře je jakýmsi pohrobkem někdejšího stálého souboru Městského divadla a jeho vůdčím duchem je herečka Lucie Domesová, od roku 1977 členka karlovarského profesionálního souboru. Kapesní divadlo s kapacitou 60 míst rovněž pečlivě volí repertoár a nedávno se mu podařilo proniknout do celostátních médií díky spolupráci s režisérem Andrejem Krobem při nastudování Havlovy Audience. Ostatně pokud přežijí, chtějí společně s Divadlem BezDirky a pražským Divadlem Na tahu spolupracovat na projektu inscenování méně známých Havlových her. Budou mít kde?
Patová situace má řešení: jmenuje se Divadlo Husovka. Vzniklo v dobách ředitelování Čestmíra Kopeckého v Městském divadle a dnes tam hraje jiná karlovarská legenda, ochotnická D3. Husovka má hospůdku i sál a program sporý. Pakliže by se klub Paderewski s D3 spojil, jistě by bylo možné vytvořit hustší nabídku a dramaturgicky různorodější a výrazněji formovanou tvář Husovky. Jenže dovolí to město, když vlastní dům, v němž Husovka sídlí? Město rádo vypisuje výběrová řízení na domy, které může prodat. Na místě je proto skeptický předpoklad, že sen o Husovce nebude mít dlouhé trvání. Musíme věřit, že divadlo V patře boj o svoji existenci nevzdá.
Petra Kosová, Karlovy Vary