V loňském roce klesly příjmy médií ve světě v průměru o deset procent, v letošním roce se předpokládá pokles příjmů o dvacet procent. Vydavatelé hledají cestu ven z krize.
Současná krize médií se dotýká všech vydavatelů, tedy i těch největších a nejdůležitějších novin The New York Times, které v posledních měsících prožívají nejtěžší období své existence. Nad vodou je drží půjčka mexického multimilionáře Carlose Slima Helúa, musely dát ale do zástavy svůj dům na Manhattanu. V minulé mediální krizi v letech 2001 až 2003 snížily počet redaktorů o více než polovinu, z 2500 na 1200. Podle posledních zpráv z vydavatelství se i tentokrát bude propouštět, a to jak v redakci, tak ve vydavatelství. Hospodářský časopis Fortuna ale tvrdí, že naštěstí existují ještě lidé, kteří tomuto deníku, který patří většinově rodině Sulzbergerů, a jeho hodnotě věří a jsou ochotní do něj i v době krize investovat. Fortuna uvádí jako příklad mediálního podnikatele Davida Geffena, který má zájem na dvacetiprocentním podílu v tomto vydavatelství. Zatím tento podíl od roku 2008 vlastní investiční skupina Harbinger Capital Partners, jež za něj zaplatila 500 milionů dolarů. Geffen (spoluzaložil filmové studio DreamWorks a zajímal se již před časem o koupi Los Angeles Times) za něj ovšem nabízí jen současnou burzovní hodnotu, která činí 194 milionů dolarů. Investiční skupina Harbinger nejprve v dubnu nabídku odmítla, nyní se zdá, že je k jednání připravená.
Podobně i jeden z největších světových mediálních koncernů Bertelsmann AG, který patří rodině Mohn, hlásí podle Frankfurter Allgemeine Zeitung z 13. května 2009 za první čtvrtletí snížení obratu o osm procent, což představuje ztrátu 78 milionů eur. Před rokem za stejné období firma vydělala 35 milionů eur. Zatím ale, tvrdí šéf koncernu Hartmut Ostrowski, není jasné, zda bude koncern koncem roku v minusu. Jedno je ale jisté: ve firmě se přešlo na úsporný program, který v historii podniku nemá obdoby. Šetření se týká jak televize RTL, tak třeba vydavatelství Gruner + Jahr (Stern, Der Spiegel, Brigitte, Financial Times Deutschland ad.), prodány byly navíc podíly v knižním klubu a v koncernu Sony BMG.
Novinář-amatér
Jedním z úsporných opatření je příklon k takzvané občanské žurnalistice. S amatéry začínají spolupracovat už i etablovaná média včetně televizí. Šéfredaktor nejprestižnějších anglických novin The Guardian Alan Rusbridger tento trend obhajuje a říká, že se není čemu divit: „Mnoha věcem normální lidé rozumějí víc než žurnalisté.“ Podle něj v budoucnu budou hrát laici v médiích mnohem větší roli, než si dnes dovedeme vůbec představit. Tvrdí, že amatéři mohou přinášet do redakcí nové nápady a pomoci redakci tam, kde si již novináři nevědí rady. Tohle se samozřejmě ale děje v žurnalistice odjakživa, bez pomoci odborníků by žurnalistika jako překladatelská profese (překládá z odborných jazyků do přirozené řeči, objevuje kontexty a dělá analýzy) nemohla vůbec existovat.
Stoupenci nového trendu ovšem básní o nekonečných možnostech přímé účasti občanů na tvorbě obsahů. Syn Rudolfa Augsteina Jacob, podílník ve vydavatelství Der Spiegel a vydavatel levicového týdeníku Der Freitag, se pak tradičním žurnalistům vysmívá a hovoří o tom, že jejich nevraživá reakce je způsobena jen ohrožením tradičního novinářského narcismu.
Kritici však mluví o konci civilizace a o tom, že tento způsob šetření novinařinu zlikviduje. Americký novinář a scenárista David Simon před pár týdny na slyšení v americkém Senátu věnovaném novinové krizi řekl: „Tak jako každý, kdo si zalévá zahrádku hadicí, nemůže být amatérský hasič, nemůže ani každý, kdo umí psát na počítači, být občanský žurnalista.”
Již zmíněná redakce britských novin The Guardian má ovšem s tímto typem žurnalistiky několik dobrých zkušeností. Zveřejnila například 8. dubna 2009 na své webové stránce amatérské video ze zasedání skupiny G-20 v Londýně, na němž bylo vidět, jak policisté strčili do prodavače novin Iana Tomlinsona, až spadl na zem a na následky pádu zemřel. Přestože na místě byla spousta novinářů a kameramanů, tento záznam, který oběhl celý svět, natočil jen amatér.
Záplava
Vstřícnost vůči amatérům v novinách The Guardian vyvolala obrovskou vlnu zájmu o spolupráci, takže v posledních týdnech dochází do redakce denně kolem 50 000 komentářů a čím dál víc jich redakce umísťuje na své stránky. Deset stálých komentátorů tak má nevídanou konkurenci. Jenže to přináší problém: aby redakce mohla došlé příspěvky přečíst a ověřit, musela by se naopak rozšířit, takže zřejmě i tato tendence k velkým úsporám nepovede a výběr bude spíše náhodný. Podobně díky velkému přílivu informací přes internet by bylo zapotřebí redakce rozšiřovat a ne na počtech lidí šetřit: právě v této tendenci vidí odborníci největší ohrožení kvality médií.
Prestižní noviny si svou image založily hlavně na vysoké důvěryhodnosti. Například v Německu podle šetření společnosti TNS novinám, jako jsou Frankfurter Allgemeine Zeitung, Süddeutsche Zeitung či Die Welt, důvěřuje 60 procent občanů, zatímco internetovým portálům a blogerům jich důvěřuje jen 19 procent. Kdyby došlo doopravdy k důslednějšímu promíchávání prestižní žurnalistiky s internetovou, občanskou žurnalistikou, mělo by to v Evropě (výjimkou je Velká Británie, kde je vývoj podobný jako v USA a noviny tam zanikají) za následek pokles důvěryhodnosti médií.
Někteří novinoví vědci se proto domnívají, že občanský žurnalismus najde největší uplatnění nakonec nejspíš jen v bulváru (německý Bild již brzy prý ohlásí otištění 10 000. fotografie zaslané od čtenářských reportérů), v privátních televizích a ve speciálních menšinových pořadech a v časopisech, jako je právě třeba Augsteinův Der Freitag, kterého se v celém Německu prodá jen 18 200 kusů. Po gratis novinách, internetových portálech (zatím se nevyřešilo, jak za jejich čtení platit) je to spíše další marný pokus o řešení mediální krize, která již od počátku roku 2001 strhává média stále větší rychlostí k popnovinám a bulváru.
Autor je novinář a spisovatel.