Autor této básně, mimo jiné nositel Nobelovy ceny, měl být jedním z hlavních hostů Festivalu spisovatelů Praha, kvůli náhlému onemocnění však přijet nemohl. Uvádíme ji v překladu českého básníka.
A nejsi nic než pták
Jak se zvedne vítr
Vzlétáš
Zorničky očí zeširoka rozevřené
Díváš se do tmy na ten úžasný svět tam dole
Mimo bažiny běžných starostí
Vnímáš jen noční let, jen tak, bez cíle
Slyšíš svištění vzduchu i tlukot srdce
Tohle toulání všechny chmury odhání
Kroužíš kolem dokola nebo letíš přímo, jak se ti zlíbí
Nic tě nenutí vrátit se na stejné místo
Tak proč si připouštět nicotné výčitky
Už žádné soužení, příkazy, žádná zášť, až nadosmrti dobří
Pro jednou ses zbavil břemena minulosti
Tvá svoboda je v konečcích křídel
Prudce se propadáš, pak se zas necháváš unášet vírem
Náhlý let střemhlav přechází do letu těsně při zemi
A tato země, kdysi tak těžká
Se zvolna naklání zároveň s tebou
Někdy zvlněná jak pomačkaný ubrus
Někdy vztyčená jak neprostupná zeď
Mizí perspektiva, ta utkvělá posedlost, nikdy nedosažená
Tolik nečekaných zázraků, jeden za druhým
Mlha, možná že mrak
Pronikáš širokou spárou
A sbíráš úsvit i ranní červánky
Přelétáš přes pohyblivé hory
Nad zázračně se otáčejícím jezerem
Stejně tak krouží a těkají myšlenky v tvé hlavě
Mezi pouští a mořem, kde den se dotýká noci
Zatímco obrovské oko tě přivádí k neznámu
A ty jsi pták
Který se kdysi díval právě takhle
Noříš se vzápětí do hlubin rozjímání
Zjeveného metafyzikou vidění
Zbaveného zmatků a neklidu, jež vyhloubila slova
Je to natolik průzračné, že i vzdálenost mezi blízkým
a odlehlým
se rozpouští v nekonečnu
Vše, co je rozostřené, co lze sotva postřehnout
Co bezustání toužíš alespoň zahlédnout
Co si nedokážeš ani představit
Je teď tak blízko, a náhle jsi tam
V oslepujícím světle
Prázdno, stejně jako plnost
Vyvolá srážku tohoto okamžiku s věčností
A čas je průsvitný
Z některých stínů a štěrbin
Vyráží na povrch zapomenutá poušť
Všechno, co jsi nikdy neměl, všechno to prchavé
a nepředvídané
Sebemenší zakolísání způsobí ztrátu zraku
Takže se znovu propadáš do pološera
A dobře víš, že nejsi ptákem
Už se nedokážeš zbavit té úzkosti
Jež na tebe doráží ze všech stran
Neukryješ se před rámusem z ulice, ani před každodenním
hlukem
Zbytečný zápas
Měl by sis nalézt alespoň nějaké útočiště
Pro klid duše, pokud ještě nějakou máš
Někde nějaký prostor
Nějaký vesmír, žádný ráj, ani žádné peklo
Kam by se schoulily tvoje smysly ve stavu beztíže
Konečně místo chráněné před posledním soudem
Ušetřené před každou novou utopií
Prostor, který si ptáci vyhrazují ke své oběti
Než si je příroda vezme zpět
Mohou tak umírat naprosto potichu
Ale jak jenom najít tu neposkvrněnou zemi
Kde člověk získá onen klid a jas
Na konci života plného útrap, ztrhaný do úmoru
A viděl’s někdy vůbec starého ptáka
Zesláblého, zuboženého, skrz naskrz vyděšeného
Jak si stěžuje, naříká, fňuká
Jak podvádí, švindluje či kdekoho napálí
Nemluvě o někom, kdo škemrá o přežití
Zvláště když, smrt už na jazyku, si pečlivě připravil úkryt
A tam tiše vyčkává, až jeho život vyprchá
To je to posvátné místo, na které nikde nenarazíš
Všichni ptáci je však důvěrně znají
Po životě opojných požitků, lokaných plnými doušky
Přijde chvíle, kdy se tam vydají, aby zde přijali poslední hold
Z francouzského originálu přeložil Miloslav Topinka.
Gao Xingjian (nar. 1940 v provincii Jiangxi) je čínský dramatik, prozaik, esejista, básník a malíř, žijící od roku 1988 ve Francii; od roku 1997 francouzský občan. Vystudoval francouzskou literaturu v pekingském institutu cizích jazyků, pracoval jako redaktor a překladatel; za „kulturní revoluce“ se skrýval v horách. Byl průkopníkem absurdního dramatu v Číně (hry Poplašný signál, 1982, Autobusová zastávka, 1983); i jeho hra Útěk (1989), napsaná v exilu a vztahující se k událostem na náměstí Nebeského klidu, byla v Číně zakázána. V roce 1989 dokončil svůj román Hora duše, který psal přes sedm let. Francouzsky byl román vydán v roce 1995; především za něj dostal Gao Xingjian v roce 2000 Nobelovu cenu (česky vyšla ukázka v obsáhlejším bloku věnovaném autorovi v revui Souvislosti 1/2006, překlad Denis Molčanov; jinou část otiskla Revolver Revue 50/2002, překlad Martin Hybler).