Vajíčkové škádlení Paroubka objevilo našim politikům médium, o němž většina z nich dosud nic netušila – Facebook. Jejich hlavám chvilku trvalo, než si fungování této „komunitní sítě“ sesumírovaly, ale nyní už je vidět, že politické hlavičky princip pochopily. Tak jako obvykle, po svém. Vidí čísla v řádech tisíců a vnímají je jako šik potenciálních voličů, sjednocených pod určitý názor. Logika věci se zdá být jasná: vyhovíme, slíbíme, a tudíž tisícovky hlasů získáme; bez útrpných předvolebních mítinků a vajíčkového utrpení.
Obě dominantní partaje se tak chytly pár skupin, sjednocených na Facebooku odporem ke státním maturitám. A už slibují: jestli tu státní maturitu nechcete, tak my ji odložíme, odsuneme, necháme to tak, jak vám to vyhovuje. Čas čtením argumentů proti státní maturitě ale poradcovské týmy netráví. Netuší proto už, že většina argumentů je zcela emocionálních, podložených mytizací, cílenou píár propagandou privátních společností, které by se rády dostaly ke stamilionovému lizu, jejž provedení státní maturity poskytuje. Netuší, že špatní učitelé, kteří se bojí, že státní maturita jejich nekompetentnost odhalí, sdělují svým studentům o nové formě maturity naprosté voloviny a démonizují ji jak slečna Poldýnka mouku od pana Vorla, představitele změny a novosti v Nerudově malostranské povídce.
Děsivé je to, co jsou naši školští „experti“ z obou hlavních stran schopni vypustit z úst. Walter Bartoš (ODS) se pro Týden.cz vyjádřil: „Státní maturity už se připravují velice dlouho, a mám proto vůči tomuto projektu určité pochybnosti, které jsem již zmiňoval několikrát.“ Originální využití důsledkového poměru (na něčem se už pracuje dlouho, a proto o tom mám pochybnosti) se zde blíží originalitě, s níž hudbu, kterou produkuje jeho Walter Bartoš Band, označuje za rock (hudebním masochistům jistě bude příjemné kliknout na sem). Jiří Havel (ČSSD) se zase pro Lidovky.cz pustil do mudrování, že „maturitní zkouška z českého jazyka je spíše zkouškou z literatury a ta je hlavně uměleckým předmětem“. Prý tedy bude její hodnocení vždy subjektivní. Svatá prostoto… Ano, literární dílo vzniká jako umělecký předmět, ale rozumění dílu a schopnost pozorovat jeho významové dění, verbalizovat své pocity a být schopen argumentovat, jak a proč co čtu, jsou dovednosti naučitelné snáze než dva cizí jazyky a matematika, které teď „expert“ Havel navrhuje jako náplň státní maturity. Jak asi bude objektivně fungovat zkoušení dvou cizích jazyků na učňovských školách? Zdá se, že schopnost pozorovat, rozumět a argumentovat, kterou výuka literatury v dobrém provedení výrazně pěstuje, leží našim „expertům“ v žaludku. Možná se bojí, že by si pak jejich potenciální voliči dokázali samostatně vygooglovat, že ještě před dvěma roky pan Havel, který nyní horuje pro odložení, ve svém blogu napsal: „Odklad státní maturity o dva roky je nejhorší variantou, kterou si je možno představit.“ Anebo že by poznali, že hodnotící atribut ve větě „Dají se užít vysoce kvalitní testy soukromé firmy Scio“ je schopen napsat jen člověk, který buď dané testy nikdy neviděl, anebo je nějak pod vlivem zmíněné soukromé firmy.
Současná úroveň výuky literatury na středních školách je ve svém průměru příšerná. Před pár lety jsme při přijímacím řízení na obor český jazyk a literatura na FF UK upustili od ústního kola, protože jsme stejně brali přes osmdesát procent těch, kdo byli schopni poměrně lehký test smysluplně napsat. Letošní zkušenost nás vede k tomu, zda má cenu vůbec ničit balíky papíru a trávit čas zadáváním a opravováním testů. Výsledky jsou totiž takové, že – kdyby nás ekonomický tlak nenutil a hodnotili bychom vskutku předpoklady pro studium oboru – bychom brali tak třicet uchazečů namísto dvou set padesáti. Pár příkladů z jedné otázky. Uchazeči si měli vybrat jedno dílo z české prózy vydané v období 1948–1968 a toto dílo analyzovat či interpretovat. Čtvrtina uchazečů nebyla schopna odpovědět vůbec, byť tato otázka slibovala užitečných 7 bodů z celkových padesáti. Další odpovídali, že Haškův Švejk, někdy i s líčením toho, jak v něm je dobře zobrazena druhá světová válka. Odpovědí byl i Remarque: Na západní frontě klid nebo Čapek: Proměna, dokonce s vylíčením toho, jaké to je, být broukem. K tomu Viewegh, Jáchym Topol. Z časově odpovídajících odpovědí vznikl pozoruhodný trojlístek. Nejčastěji zmiňovanou knihou byl Otčenášek: Romeo, Julie a tma. Fádní, průměrná novelka, která snad měla jisté kouzlo v době vzniku a kterou se dnešní starší učitelé tehdy našprtat museli. Jak vidno, šíří znalost dodnes, protože Žert, Sekyru, Kde život náš je v půli se svou poutí, natožpak něco dalšího ani za dvacet let, kdy už se to „smí“, si naši učitelé nedočetli. A kromě Otčenáška pak další dva současné hity: Lustig (takřka vždy Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou) a Fuks (zhruba napůl Pan Theodor Mundstock, byť obvykle psaný jinak, a Spalovač mrtvol). I u Fukse s líčením, jak chudák kvůli svému židovskému původu vše, o čem píše, musel vytrpět. Ano, Julek Fučík je už nežádoucí, ale česká škola si našla další bezpečné, politicky korektní téma. A její nebozí klienti líčí, co vše se o té hrozné válce a holocaustu četbou díla dozvěděli…
Stav výuky – a nejspíš nejen literatury – na středních školách je skandální. Současní političtí „experti“ na školství jsou za tento stav zodpovědní. Státní maturita nebyla všelékem, ale byla jistou šancí vynutit zlepšení. Proto namísto aby politici trvali na jejím spuštění, navrhují populistická „řešení“, spočívající v odkladu na neurčito. Překvapí to ale ještě někoho?
Autor je literární teoretik a vysokoškolský pedagog.