Dne 16. května, před dvěma měsíci. Michael Jackson ještě chodil po světě a bylo lze sledovat i jinou hudební publicistiku než falešný pláč deníkových přispěvatelů, jimž král popu najednou tolik chybí.
Když dovolíte, vrátím se do zmíněného dne. V Respektu vyšel článek Krásný nový underground, velebící scénu kolem vydavatelů a promotérů Silver Rocket, skupiny přátel, jejíž členové ve volném čase, když nepracují, pořádají koncerty a vydávají alba svých oblíbených kapel. Koneckonců, o GNU, Dětech deště, Ememvoodoopöká a dalších (či o koncertu Dinosaur Jr.) čtenář A2 určitě něco zaslechl. Přeji Silver Rocket všechnu publicitu, které se jim dostává, když ale článek s odvoláním na hudebního publicistu Petra Vizinu objevuje fakt, že „český underground stále žije“ i po roce 1989 „a v blahobytné společnosti se mu nedaří o nic hůř než v přidušeném husákovském Československu“, nevěřil jsem svým očím.
Pochopitelně, věta by se dala odmávnout nějak takto: Bodejť by se undergroundu žilo hůř, když jeho protagonisté neriskují vězení, vyhazovy z práce, morální dilemata v podobě spolupráce s StB a nucenou emigraci v rámci nějaké nové akce Asanace. Zajímavější ale možná bude zkusit zjistit, co Petra Vizinu k podobnému výroku vedlo, a jak vlastně rozumět slovu underground.
Záletní muškaři
Myšlenka, že underground je to, co lidé dělají ve volném čase a nejsou za to placeni, je zcela neudržitelná. To by se za undergroundovou aktivitu mohly považovat spolky včelařů i dobrovolných hasičů, rybaření a možná i zálety nevěrníků. U těch jediných bych spatřoval nějakou souvislost s „podzemím“, alespoň pokud jde o potřebu konspirace; ostatní příklady ve mně vzbouzejí jízlivě tvůrčího ducha: Policie rozehnala hasičské orgie, Další rána včelařským štváčům, Odhalení kleromuškařské centrály…
Z předchozího odstavce jasně vyplývá, že v Česku je to s undergroundem jinak. Termín se problematicky aplikuje mimo hudební sféru – a právě v ní existuje něco, co angloamerické rodiště hudebního pojmu underground nemá: český underground, původně nevelká scéna kolem Plastic People, později součást protikomunistického disentu, nyní učebnicová látka a pro leckoho stále nedostižný estetický, společenský a morální oltář. Srovnávat situaci Plastic People v husákovském Československu s činností Silver Rocket je necitlivost (nehoráznost), s trochou nadsázky srovnatelná s popíráním holocaustu. Třeba proto, že šestice „ústředního výboru zmíněné organizace“ kvůli své hudební vášni ještě nepřišla o práci a nemusí, ač třeba obdařena akademickými tituly, volit mezi kotelničinou a hlídačstvím.
Jenže je tu i jiná interpretace: termín underground (mluvím stále pouze o hudbě) ve svém původním, nezpolitizovaném významu opravdu označuje dobrovolně se izolující, pro mainstreamová média neatraktivní hudební činnost, často určenou jen pro nejužší okruh publika a vyjadřující se nestárnoucími prostředky DIY. V tomto ohledu je činnost Silver Rocket vskutku undergroundová a nad článkem v Respektu bych se nijak nepozastavoval. Nebýt Vizinovy větičky zvýrazněné jako jakési motto.
Chodci na okraj
Kromě specifického fungování má totiž underground, ať už tuzemský nebo jiný, jednu podstatnou vlastnost – je pro své obyvatele a fanoušky romantický, a to doslova. Představa tvůrce „na okraji“ je vlastní už romantismu a dekadenci. Není to krásné, být mimo proud, budovat své dílo, o jehož významu jsme přesvědčeni? Samozřejmě že ano a zmíněné srovnání Silver Rocket a československého undergroundu tak nemuselo být popíráním čehokoli, ale zkrátka pochvala.
Jenže i ta stojí na vratkých nohách. Ono „být na okraji“ z donucení a „chodit si na okraj“ pro zábavu je také nesouměřitelné. Nic proti druhému zmíněnému, je to radostná činnost, ale neoznačoval bych ji jinak než hobby, podobně jako již zmíněné chovatele, sukničkáře a třeba milovníky adrenalinových sportů, kteří svou aktivitou koneckonců také leccos riskují. A Silver Rocket zkrátka nejsou ničím jiným než turisty, na své okraje chodí pro radost a nemusí přitom čelit žádné překážce, která by z jejich činnosti dělala boj na frontě nepolitické politiky.
Já osobně používám termín underground jen pro plastikovský okruh a jeho následovníky – i ty současné „androše“. Pro jiné „podzemní scény“ termíny vycházející ze stylových označení (zájem Silver Rocket mi zde vychází jako bigbít) či širší pojmy „alternativní“ nebo „experimentální“ hudba. Nechci aspirovat na roli hnidopišského reformátora a hlídače názvosloví, natož bláhově věřit, že se moje pracovní dělení ujme, ale myslím si, že některá necitlivá zmatení pojmů, zejména z pera hudebních publicistů, tedy odborníků, stojí za komentář.