O personálních (ne)změnách na hlavních postech v našich veřejnoprávních médiích bylo nyní hodně slyšet. Jedno potvrzení ředitele a jedno překotné odvolání. V médiích se to hemží spekulacemi, za kým z jaké mediální rady je politický lobbing a komu to prospívá. Dost možná je to všechno ale jinak. Politici si přeci nepřáli, aby v České televizi seděl znovu Janeček. Stejně tak si málokdo z nich přál odvolání Kasíka z čela Českého rozhlasu. Rady, nanominované politiky, se prostě zvrhly a řítí se neznámo kam jako vlaky bez strojvůdce. Politici by si měli uvědomit, že už na ně dávno vliv nemají nebo mají jiný, než by si přáli. Rozhodně by nám prospěl třeba německý model, kdy členy Rady jmenují přesně určené instituce (například Akademie věd, univerzity, kulturní instituce, církve apod.). I politici by měli lehčí spaní, nemuseli by dumat nad tím, kdo z jejich politických soupeřů koho ovládá.
Příbuzné články
eska2látor 2
V létě málem ze svévole nového ředitele České filharmonie (ČF) Vladimíra Darjanina skončil ředitel Galerie Rudolfinum. Nyní, zdá se, je v troskách i cyklus popularizačních koncertů...
eskA2látor 1
Z mediálně vytíženého popularizátora ekonomie Tomáše Sedláčka se stává také literární glosátor, který se specializuje na psaní reklamních blurbů na přebaly knih...
eskA2látor 1
To, že měsíčník Literární noviny už dávno nemá s literaturou téměř nic společného, je fakt všeobecně známý a asi nemá cenu to příliš rozmazávat. Když ale jednou zvídavý čtenář vedle tradičně obskurní brožury Biblio...