eskA2látor 1

To, že měsíčník Literární noviny už dávno nemá s literaturou téměř nic společného, je fakt všeobecně známý a asi nemá cenu to příliš rozmazávat. Když ale jednou zvídavý čtenář vedle tradičně obskurní brožury Biblio nalezne v balíku příloh také křídový sešit honosně nazvaný Pražská knižní revue s tématem současná švédská literatura, zbystří. Editorial Petra Bílka je pábitelský až nicneříkající egotrip, což se ale u tohoto šéfredaktorského útvaru tak nějak předpokládá. Následuje krátký rozhovor se švédskou velvyslankyní a dva náhodně slepené texty přehlcené jmény autorů a názvů knih. Zbytek tvoří ukázky „současné literatury“, které jsou mi ale jaksi povědomé. Po zběžném prolistování sešitu, jehož vydání bylo financováno nadací Swedish Arts Council, na mě padá duchna marnosti a hněvu. Kompilaci mohla dělat cvičená opice – všechny úryvky totiž pocházejí z knih, jejichž překlady u nás vyšly v uplynulých deseti letech. Ukázkový příklad práce na hovno s jediným účelem: vydat potištěné stránky, jimiž bude možné vykázat utracený grant.