Někdy bývá obtížné rozlišit, kde končí PR text a začíná skutečný článek, to už víme dávno. Nedávno jsem narazila na text, který klade jinou otázku: co je ještě lenost, a co už vyslovená neschopnost, nebo dokonce podvod? Karel Ulík v Literárních novinách 42/2009 píše o divadelním festivalu v Chebu. Rozkolísaným jazykem o jednom představení za druhým: suchý soupis prostý hodnotících slov. A jeden má pocit, že to už někde četl… Ano, protože to není nic jiného než téměř doslova opsaná programová brožura. Posledního dne festivalu se novinář asi nezúčastnil, protože v konci výčtu udělal ze dvou tanečních sól jedno – kdo by mu to však vyčítal. Má toho jistě moc. Ještě že si aspoň pro brožuru do Chebu dojel. Nebo si ji nechal poslat poštou?
Příbuzné články
eskA2látor 3
Europoslanci měli ve svých rukou rozhodnutí o záchraně systému obchodování s emisními povolenkami. Návrh na odebrání 900 milionů tun povolenek z aukcí o pouhých jednadvacet...
eskA2látor 3
„Hrozně moc,“ odpovídá ředitel pražských hřbitovů na dotaz iDnes, kolik mrtvol se vejde do budoucích masových hrobů v jeho správě. Podobně fundovaný je celý rozhovor...
eskA2látor 3
Umělecký šéf divadla Husa na provázku Vladimír Morávek se bojí o demokracii, nikoli však trapnosti. Dodnes mi je divno při vzpomínce na herečky sloužící v parku pod Petrovem...