Nový pražský festival současné vážné hudby má za sebou druhý ročník. Organizátoři se soustředili na pečlivý a nekompromisní výběr reprezentativních skladeb přednášených špičkovými interprety. Jaký obraz světové soudobé hudby vytvořili?
Letošní ročník festivalu Contempuls uvedl ve třech dnech hudbu bezmála třiceti skladatelů a celkem dvě ze tří uvažovaných premiér včetně skladby Michala Nejtka vytvořené přímo na objednávku organizátorů. Dramaturgie se opět pokusila představit některé z nejvýraznějších aktuálních proudů světové hudby a nabídla i skladatele a interprety, kteří české, byť poučené hudební veřejnosti v podstatě nejsou vůbec známi. Největším lákadlem se stalo vystoupení dvou špičkových souborů: Arditti String Quartetu a Ensemble recherche.
Vznik skladby na pódiu
Zahajovací koncert belgického klavíristy Daana Vandewalla obsahoval hudbu devíti autorů ve slohovém rozpětí od americké experimentální hudby (Alvin Curran, Gordon Mumma aj.) až k citlivým jednohlasým variacím českého skladatele Pavela Zemka (nar. 1957) na původně barokní formy. První den pak patřil především zmíněnému smyčcovému kvartetu Arditti String Quartet. To patří k nejvýznamnějším komorním tělesům orientovaným na novou hudbu vůbec a v pondělí 9. listopadu 2009 zahrálo čtyři skladby. Vedle interpretačně náročné Dum Transisset I–IV Briana Ferneyhoughta (1943), kterou hráči na základě rytmicky komplikovaného zápisu v podstatě v reálném čase vždy znovu tvoří, zazněl také Smyčcový kvartet č. 1 českého skladatele Petera Grahama (1952), Smyčcový kvartet č. 1 Jamese Clarka (1957) a pravděpodobně nejpřesvědčivější skladba večera Smyčcový kvartet č. 3 „Grido“ Helmuta Lachenmanna (1935). Grido je nejen akronym křestních jmen členů kvarteta z doby vzniku skladby (2002), ale současně již klasicizovaná demonstrace krajních zvukových možností kvarteta. Ty však nejsou používány samoúčelně, nýbrž představují logický, tektonikou kompozice odůvodněný a bezrozporový systém a materiál skladby.
Eric Satie předdadaistický
Eric Satie (1866–1925) je zásadní i sporná postava počátku avantgardní hudby. Jeho civilní projev s notnou dávkou kabaretní estetiky a melancholie ale často zastírá experimentátorskou povahu při práci se zvukem. Právě tento „vědecký“, byť notně předdadaistický rozměr jeho tvorby byl inspirací koncertnímu programu Der Phonometrograph Eric Satie pro hlas, trombon, akordeon, flašinet a další nástroje německého skladatele a trombonisty Mika Svobody (1957). Svoboda upravil, transkriboval a zaranžoval Satieho skladby a zkombinoval je se skladbami vlastními. Vznikla tak nesentimentalizovaná vize postavy Erika Satieho pohybující se v podání tria Mike Svoboda Ensemble na hranici dramatické jevištní akce a čistě hudební produkce. Nadšeně aplaudované představení bylo prvním vystoupením druhého festivalového dne, jehož další část patřila orchestru Prague Modern. Pod vedením Michela Swierczewského zahajovala koncert hudba Pawela Szymańského (1954), který patří k respektovaným představitelům současné polské scény a jehož skladba Recalling a Serenade představuje postupnou destrukci lehkých divertimentových klasicistních témat dovedených k naprostému rozpadu a zastření. Prague Modern také provedl premiéru skladby Michala Nejtka (1977) …your heart stops… you continue writing, která vznikla na objednávku festivalu. Večer uzavřela hudba pravděpodobně nejhranějšího současného rakouského skladatele Bernharda Langa (1957). Jeho zvukově atraktivní skladba Differenz/Wiederholung 5, plná dynamických změn a střihů, byla určena pro komorní ansábl a playback z CD.
Nepravidelné pulsování, rozklížení zvuku
Americké duo The Kenners, tvořené skladatelem a klavíristou Ericem Wubbelsem a saxofonistou Eliotem Gattegnem, bylo založeno teprve v roce 2004 a je orientováno zejména na současné americké autory. Jejich strojově přesná a přitom přiléhavá interpretace vzbudila oprávněný obdiv.
Závěr přehlídky patřil v základě devítičlennému souboru Ensemble recherche, který náleží k absolutní světové špičce interpretačního umění v rámci soudobé atonální hudby. Jejich vystoupení mělo na programu tři skladby tvůrců reprezentujících minimálně ve dvou případech podstatnou část tendencí hudební kompozice poslední třetiny 20. století. Jmenovitě Gérard Grisey (1946–1998), jeden z nejvýraznějších představitelů takzvané spektrální hudby, byl zastoupený skladbou Taléa z roku 1986. Taléa je bohatě rytmicky a dynamicky diferencovaná a můžeme ji vnímat jednak jako syntézu dosavadní tvorby Gérarda Griseye, ale i jako důraz na fenomén rychlosti a kontrastu. Druhým skladatelem vybraným pro závěrečný koncert byl Fausto Romitelli (1963–2004), rozvíjející spektralistiský koncept směrem od žánrové čistoty ke specifické fúzi s estetikou zkresleného a „nečistého“ zvuku. Jeho kvartet Domeniche alla periferia dell’impero (1963/2004) pro flétnu, klarinet, housle a violoncello je ale čistě akustické a zvukově maximálně vyvážené pulsování bez pravidelního rytmu. Poslední skladbou festivalu bylo trio proslulého amerického skladatele Mortona Feldmana (1926––1987). Why Patterns? (1978) pro klavír, flétnu a zvonkohru je v podstatě výsledkem tří horizontálních plánů, které se jako hlasy nástrojů navzájem překrývají, přičemž každý z nich je velmi citlivě rytmicky strukturován. Mírná dynamika a rozklížený zvuk vysokých poloh zvonkohry vytvořily napětí, díky němuž letošní, již druhý ročník pražského festivalu soudobé hudby Contempuls vyzněl do soustředěného ticha.
V podstatě novému festivalu není co vytýkat (což je dobře). Sál divadla La Fabrika, kde se festival ve dnech 9., 12. a 13. listopadu 2009 uskutečnil a který je určený pro cca 200 lidí, zůstával v podstatě neustále plně obsazen a úroveň interpretace hudby byla vynikající. Akce se opírá o zájem posluchačů o aktuální hudební dění a dramaturgie se tím pádem snaží nabídnout přehlídku toho, co má v oblasti soudobé vážné hudby nejvíce formativní vliv. Je to logická vazba poptávky a nabídky, ve světě je běžná a i zde se zatím daří.
Autor je skladatel a muzikolog.