V Berlíně se koncem října uskutečnil třetí ročník festivalu Queer and Rebel a jako v minulých letech se nesl v duchu radikální queer politiky. Na rozdíl od minulých ročníků, kdy převládaly diskuse, workshopy a performance, byl ten letošní zaměřený především na různé akce za zachování komunitního životního prostoru zvaného Schwarzer Kanal.
Když se řekne radikální queer politika, málokdo ví, co si pod tím představit. Radikální queer politika přichází s kritikou heteronormativity spojenou s potřebou vtěsnat jedince do binárních kategorií muž – žena. Usiluje o rozmělňování omezujících genderových kategorií. Jak říká Sabto, jeden z organizátorů Queer and Rebelu, „dává více možností, čím být a jak se cítit“. Zároveň se vymezuje vůči mainstreamové gay a lesbické homonormativitě s ní spojené. Problematizuje též mocenské struktury a různé formy útlaku ve společnosti.
Kanceláře místo maringotek
Jedním z míst, kde se radikální queer politika propojuje s komunitním způsobem života, je Schwarzer Kanal v Berlíně. Léta se zde žije v maringotkách a obytných dodávkách. Na chodu „sídliště“ se podílejí nejen jeho obyvatelé, ale mnohem širší skupina lidí. Není to jen prostor pro bydlení, pořádají se tu festivaly (jako je právě například Queer and Rebel), koncerty, divadelní představení a workshopy.
Letos na jaře obdrželi lidé ze Schwarzer Kanalu oznámení, že se do konce roku musejí vystěhovat, protože na místě, kde bydlí, vyrostou nové kanceláře. Dosavadní obyvatelé se rozhodli, že se nepodvolí postupující gentrifikaci (infiltrace do vyšší sociální vrstvy) a pokusí se přimět majitele (firmu Liegenschaftsfonds), aby jim poskytl odpovídající náhradní pozemek. Z toho důvodu byl letošní Queer and Rebel věnovaný především Schwarzer Kanalu. Ostatní wagenplatzy v Berlíně pořádaly akce na podporu svých kolegů a snažily se tak otevřít otázku existence těchto specifických autonomních zón, které například v České republice chybějí úplně.
Snad proto byl Queer and Rebel tentokrát mimořádně pestrý, neúčastnili se ho pouze radikální queers z různých zemí, ale též lidé z berlínských maringotkových oblastí a autonomní scény.
Několik workshopů v první části festivalu bylo zaměřeno například na queer a gentrifikaci, na třídní problematiku; na své si přišli i ti, kteří mají rádi BDSM praktiky. Součástí byl také kabaretní večer plný performancí. Vládla zde velmi domácí atmosféra, přátelé hráli pro přátele. Síla performancí spočívala v tom, že nešlo o to předvést profesionální vystoupení, ale ukázat vlastní tvůrčí schopnosti a společně se s ostatními pobavit.
Boj o stání
Druhá část festivalu byla zacílená na přímé akce, které měly velký úspěch. Na několik dní se podařilo obsadit staré školní hřiště a započalo jednání, zda by se komunita nemohla přesunout sem. V sobotu 24. října se konala demonstrace na podporu Schwarzer Kanalu, které se účastnilo zhruba 900 lidí. Následující pondělí proběhla další spontánní demonstrace a jednání s Liegenschaftsfonds, na němž bylo lidem ze Schwarzer Kanalu nabídnuto šest možných míst, kam se mohou přestěhovat. Je ovšem zřejmé, že Liegenschaftsfonds k tomuto kroku nevedla čirá láska ke Schwarzer Kanalu, ale politické a ekonomické zájmy. Nabízená místa nejsou pro Schwarzer Kanal zcela vyhovující, buď jsou malá, nebo jsou ve čtvrti s vysokou koncentrací neonacistů či v příliš blízkém dosahu obytných budov, v nichž by lidem jistě vadil kouř z maringotek. Lidé ze Schwarzer Kanalu se proto budou snažit přimět firmu Liegenschaftsfonds k tomu, aby jim nabídla jiné prostory.
Jak říká Sabto: „Bylo skvělé, že se ostatní wagenplatzy připojily a pořádaly různé akce, kde se mohli setkat, popovídat si a předat si zkušenosti.“ Můžeme jen doufat, že i u nás jednou vzniknou podobné radikální queer projekty jako v Berlíně.
Autorka je spolupracovnice redakce.