Ukažte nám vykořisťované

„Cizinci v České republice čelí vykořisťování a zotročování… Apelujeme také na českou vládu, aby prověřila, zda české zákony ve vztahu k zaměstnávání cizinců nejsou vážně porušovány samotným státním aparátem, jak se podle mnohých indicií jeví. To platí jak pro orgány činné v trestním řízení, tak pro orgány vykonávající kontrolní činnost na úseku zaměstnanosti: úřady práce a inspektoráty práce,“ uvedly v polovině září v nezvykle ostrém vyjádření nevládní organizace, které se v Česku zabývají pomocí uprchlíkům a cizincům. V dalších dnech pak ještě tento postoj doplnil ve své tiskové zprávě Český helsinský výbor. Ten totiž v reakci na rozhovor s ředitelem cizinecké policie Vladislavem Husákem, uveřejněný v Lidových novinách, oznámil, že „skutečným problémem není nedostatek kompetencí cizinecké policie či jiného státního orgánu, ale zejména jejich nekvalitní fungování a špatné personální obsazení, popírání sdílené odpovědnosti a solidarity a zejména pak chybějící zájem na správném, to znamená humánním a demokratickém fungování společnosti a státu jako celku“.

Chceme desatero

Na tvrdá slova nevládek vzápětí reagoval jeden z adresátů výzvy. Ministerstvo vnitra sezvalo zástupce podepsaných organizací k jednání. To se uskutečnilo 30. září 2009 pod vedením ředitele odboru azylové a migrační politiky Tomáše Haišmana. Zástupci organizací pomáhajících cizincům na něm kritizovali, že soudy ještě neodsoudily ani jeden případ pracovního vykořisťování, i když je to velmi rozšířený jev; policie a další orgány činné v trestním řízení nedělají dobře svou práci. Dále poukázali na to, že inspektoráty práce nekontrolují, za jakých podmínek jsou cizinci zaměstnáváni, přičemž se odvolávají na to, že od nich nedostávají žádné podněty. Mezi cizinci a českým státem je taková propast nedůvěry, že cizinci nehlásí policii své vykořisťování. Čeští úředníci navíc podle nevládek často neumějí cizincům podávat informace a neznají zákony. Sama legislativa týkající se cizinců je nesrozumitelná a mnohé vyhlášky nemají jednoznačný výklad. Ředitel Haišman na tyto výtky reagoval: vyzval neziskové organizace, aby představily své desatero preventivních opatření proti bujení vykořisťovatelských struktur, a souhlasil, že mu mohou předložit své návrhy k novele cizineckého zákona, připravované v současné době ministerstvem vnitra.

I když nevládní organizace nemají k návrhu zákona dosud přístup, tři z nich, Sdružení pro integraci a migraci, Organizace pro pomoc uprchlíkům a Multikulturní centrum Praha, hned na začátku října zpracovaly obsáhlý materiál o více než sedmdesáti stranách, který přináší rozbor potřebných legislativních změn. Ty sahají od řádné implementace evropských směrnic (takzvané návratové směrnice, takzvané směrnice o sankcích proti zaměstnavatelům, směrnice o modrých kartách) přes požadavek začlenit vybrané skupiny cizinců, kteří v České republice pobývají dlouhodobě, do systému veřejného zdravotního pojištění – což obsahuje už únorový podnět Rady vlády ČR pro lidská práva –, až po návrh, aby rozhodování o zrušení údaje o místu pobytu cizince bylo podřízeno pravidlům správního řádu. Na komplexní návrh legislativy nevládním organizacím dosud nikdo neodpověděl.

Dokažte to!

Odpověď nepřišla možná proto, že se tyto konkrétní připomínky v říjnu na poště minuly s odpovědí ministerstev na původní prohlášení nevládních organizací z poloviny září. Série dopisů od ministerského předsedy Jana Fischera, náměstka ministra práce a sociálních věcí Michala Sedláčka a náměstka ministra vnitra Jaroslava Salivara se v lecčem shodují: vyjadřují zájem na řešení situace a ujišťují, že se jí česká vláda v posledním roce opakovaně zabývala a přijala k ní řadu dokumentů, změn zákonů i konkrétních kroků. Ministerstvo práce a sociálních věcí se ve své mimořádně obsáhlé odpovědi například hájí, že v roce 2009 provedly inspektoráty práce 99 kontrol u zprostředkovatelů práce (MPSV těchto agentur v červnu evidovalo celkem 2226) a uložily sankce přibližně za milion korun, úřady práce pak letos pokutovaly 484 zaměstnavatelů a zprostředkovatelů za to, že umožnily výkon nelegální práce – pokuty dosáhly celkem téměř 32 milionů korun. Náměstek ministra práce a sociálních věcí zároveň odmítl, že by byly ze strany úřadů práce „vážně porušovány české zákony“, a požádal kritiky, aby svá tvrzení doložili. Podobnou výzvu obsahuje i dopis náměstka ministra vnitra, který tvrdí, že by „velmi uvítal poskytování informací o konkrétních případech, které by bylo možné následně řešit, ať již v působnosti ministerstva vnitra nebo ve spolupráci s jinými útvary“. Že nevládní organizace zatím neposkytly podněty k vyšetření konkrétních nezákonností, přiznává i Jitka Polanská ze společnosti Člověk v tísni, která se na zářijovém dopise ministrům podílela. „Máme nepřímé indicie od lidí z terénu, které například nasvědčují tomu, že s úřady jednají někteří zprostředkovatelé podezřele snadno,“ uvádí a poukazuje dále na to, že nelegální praktiky agentur i podíl úřadů na jejich fungování například na Plzeňsku popsaly již i některé reportáže v médiích, především články Milana Vidláka v Lidových novinách.

Jak to dělat politicky

Snaha státních orgánů přimět nevládní organizace, aby prošetřovaly jednotlivé případy a dokumentovaly případné nesprávné či nezákonné postupy úředníků, je snadno pochopitelná. Stejně snadno je ale možné rozumět tomu, proč se nevládní organizace nechtějí nechat do této role vmanévrovat. Jejich základní snahou je pomoc jednotlivým lidem v terénu – poukazování na korupční vazby by klienty mohlo ohrozit. Navíc by se mohli stát i obětí „odvety“ ze strany úředníků, kteří o nich rozhodují. Zástupci nevládních organizací také tvrdí, že by jim podobná práce ubírala jejich omezenou kapacitu prosazovat systémová řešení. Lze také tvrdit, že lidé z nevládek mají sice znalosti z terénu, ale nemají dostatečnou zkušenost s tím, jak zjištění o konkrétních nepravostech politicky a mediálně využívat.

Do toho navíc musí organizace na pomoc cizincům v posledních letech kvůli nedostatku financí omezovat svou činnost či úplně zanikají (viz Cizinci a nevládky na jedno použití v A2 č. 9/2009). Za této situace se spojují a chtějí zasáhnout tam, kde doufají v největší efekt. Přitvrzují (někdy příliš obecnou) kritiku, aby úřady probudily k aktivitě, a navrhují rozsáhlé legislativní změny. „Náš poslední návrh chceme projednávat toto pondělí [14. prosince – F. P.] na vládním výboru pro práva cizinců,“ přibližuje nejbližší cíle právník Pavel Čižinský z Poradny pro občanství, občanská a lidská práva a dodává přání: „Snad se nám tak podaří více ovlivnit přípravu novely zákona o pobytu cizinců, kterou nám vnitro zatím neukázalo.“