Vláda těsně před svým pádem schválila zprávu o naléhavém problému romských ghett a návrh řešení odložila na konec roku.
Česká vláda 23. března, tedy den předtím, než jí parlament vyjádřil nedůvěru, oznámila, že již ví, co se s Romy v Česku děje. Přijala dokument s názvem Identifikace zásadních problémů v oblasti sociálního vyloučení a uložila ministru pro lidská práva a menšiny, aby do konce roku zpracoval Strategii boje proti sociálnímu vyloučení, která navrhne konkrétní postupy, jež by měly zabránit růstu počtu obyvatel převážně romských ghett. Schválený dokument se vyznačuje zatím zřejmě nejostřejší rétorikou. Nerozvádí ale příliš důvody neúspěchu již rok existující Agentury pro odstraňování sociálního vyloučení v romských lokalitách. Obsahuje také některá doporučení ohledně další politiky. Ta však nejsou pro nikoho závazná.
Dělají si srandu
Místopředseda Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity a předseda sdružení Dženo Ivan Veselý o materiálu rezolutně říká: „Analýza nic nového nepřináší, to samé jsme na poslední radě říkali ještě ministryni Stehlíkové. Konkrétní úkoly v ní nejsou ani navrhovány, a přitom už teď je pozdě. Pan Topolánek si z nás Romů prostě dělá srandu.“ Pro tato tvrdá slova existuje opodstatnění, které možná nejlépe vystihuje sama předkládací zpráva vládního dokumentu: „Přestože stát od roku 1997 přijal tři koncepce romské integrace a přibližně sedmdesát usnesení vlády, počet sociálně vyloučených lokalit se zvýšil o třicet procent a nadále dynamicky roste. Současný stav je odhadován na více nežli tři stovky takovýchto enkláv, čítajících okolo osmdesáti tisíc osob. Bez nadsázky lze konstatovat, že problémy spojené se sociálním vyloučením mohou bez okamžité a odborné intervence postupem času vyústit ve vážné sociální otřesy, v hlubokou krizi demokracie a víry ve státní instituce a koncept právního státu.“
Za situace, v níž stoupá frustrace sociálně vyloučených, nespokojenost jejich sousedů a aktivity samozvaných řešitelů problémů s „nepřizpůsobivými“, zpráva ale zároveň konstatuje, že „návrhy opatření předkládané v tomto dokumentu mají čistě doporučující charakter a předpokládá se jejich další rozpracování ve Strategii boje proti sociálnímu vyloučení. Nelze je tedy brát jako definitivní úkoly. Z tohoto důvodu nejsou u jednotlivých opatření uváděni ani příslušní gestoři.“ Toto vyznění kontrastuje s tvrzeními uvedenými na mnoha místech zprávy, která hovoří o konkrétním porušování zákona ze strany obcí a měst, a to zejména v jejich bytové (např. při privatizaci a uzavírání nájemních smluv) a sociální politice. Dále dokument poukazuje mimo jiné na nezákonné praktiky policie, které vedou k nedostatečnému vymáhání práva ve vyloučených lokalitách. Zde je asi nutné zdůraznit, že i když se zpráva částečně opírá o některé výzkumy nevládních organizací, jedná se o materiál zpracovaný ministerstvem vnitra, které má ve výše uvedených záležitostech nemalé kompetence. Přesto si ovšem ani v těchto případech předkladatel nedefinuje konkrétní úkoly a pevný časový rámec jejich plnění.
Předělat legislativu
Zpráva se dotýká i celé řady dalších oblastí, jako například školství, politiky zaměstnanosti, fungování a kontroly finančních institucí (problém lichvy a zadlužování) či otázky koordinace mezi jednotlivými resorty na celostátní úrovni a místními orgány či nevládními organizacemi. To je samozřejmě běh na delší trať a záležitost obtížného vyjednávání. Obzvlášť v situaci současného bezvládí.
To ještě víc postihne návrhy na změny zákonů, které zpráva obsahuje. Podle ministerstva vnitra (a po schválení dokumentu vlastně dosavadní vlády jako celku) bude potřeba nově upravit několik zákonů. Zmíněna je potřeba znovu definovat institut sociálního znevýhodnění, vypracovat zákon o bezplatné právní pomoci, novelizovat zákon o advokacii, občanský zákoník v oblasti spotřebitelských smluv, navrženo je i znemožnění využívání institutu přikázání pohledávky ve vztahu k tzv. nezabavitelnému příjmu, rozšířen by podle autorů měl být správní dozor ČNB nad nebankovními finančními institucemi poskytujícími půjčky, odstraněny nedostatky identifikované v platné úpravě tzv. osobního bankrotu. Tyto záměry nebude jistě jednoduché prosadit. Ostatně spory nepochybně vyvolá i například návrh na zavedení povinnosti školní docházky od 5., respektive 4. roku věku dítěte.
Jádra sporu
Zpráva ovšem vyvolá kontroverze nejen kvůli ambiciózním návrhům. Od předešlých dokumentů se liší také důrazem na to, aby celý problém nebyl vnímán a interpretován etnicky. „Chápat problém sociálně vyloučených a sociálním vyloučením ohrožených skupin obyvatel jako ,romskou otázku’ je cesta do pekel,“ prohlašuje se přímo v dokumentu. S takovým stanoviskem však těžko budou mnozí souhlasit. Rovná se totiž přiznání, že problém s „nepřizpůsobivými“ není ve skutečnosti problémem „romské nátury“, ale selháním státu, který není schopný se postarat o chudé, zabránit jejich dalšímu zbídačování, nabídnout jim životní perspektivu a zajistit dodržování zákonů. Takové přiznání je ale nepřijatelné pro mnohé ze státního aparátu, orgánů místní samosprávy i třeba policie, státního zastupitelství či soudnictví.
A je těžko přijatelné také pro některé zástupce Romů. Ti se totiž již dlouhodobě cítí ohroženi tím, že problém původně (i jimi) definovaný jako problém diskriminace romských obyvatel je převáděn na problém „kultury chudoby“. Tuto koncepci již po řadu let prosazují především pracovníci společnosti Člověk v tísni a ve svém důsledku tak zpochybňují legitimitu zástupců romských sdružení, kteří jménem svého etnika působí ve vládních orgánech i v místních organizacích.
Naposledy se tento spor projevil na konci února při volbě nového šéfa Agentury pro odstraňování sociálního vyloučení v romských lokalitách. Do jejího čela se dostal Martin Šimáček, který dosud pracoval jako ředitel Středočeské pobočky programů sociální integrace Člověka v tísni a podílel se také na výše zmíněné zprávě ministerstva vnitra. Advokátka Klára Veselá-Samková po jeho volbě v otevřeném dopise tiskové mluvčí ministra pro lidská práva upozornila, že „ani Ivan Veselý, ani Dr. Emil Ščuka – jediní dva romští členové komise – pro p. Šimáčka vůbec nehlasovali, naopak upozorňovali ministra Kocába na střet zájmů p. Šimáčka“. Místo agentury v nově schváleném vládním dokumentu není zcela jasné a podle nového ředitele „úlohu agentury při jeho naplňování teprve určí ministr pro lidská práva“. Již teď se ovšem Martin Šimáček netají tím, že „název agentury je problematický. Vždyť nejméně stejně tolik Romů žije mimo sociální vyloučení, jako v něm.“ Podle něj je pravda, že Romové mají pozici ve společnosti výrazně ztíženou, protože problémy spojené s chudinou vnímá veřejnost jako součást romské přirozenosti. Právě na změně tohoto vnímání má podle něj agentura mimo jiné pracovat. Podle slov nového ředitele agentura může vyprodukovat první místní praktické projekty v rozmezí 3 až 6 měsíců. Na celkový návrh řešení pak je prý nutné počkat do konce roku. Je ale otázka, zda se do té doby obavy z vážných sociálních otřesů, hluboké krize demokracie a víry ve státní instituce a koncept právního státu nenaplní.