Dohoda s průmyslem neexistovala

Desátého května vás premiér jmenoval mezi členy nové Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Co v ní hodláte prosazovat?

Nová rada se bude nepochybně muset zabývat otázkami organizace výzkumu v České republice včetně jeho institucionální struktury a řešit řadu nahromaděných problémů, které v oblasti výzkumu v České republice máme. Aktuální bude také změna hodnocení výsledků. Je třeba dosáhnout toho, aby finanční prostředky směřovaly do pracovišť, která mají potenciál produkovat kvalitní vědecké výstupy. Myslím, že každý člen rady by měl také apelovat na příslušných místech a doporučovat vládě, aby byly zvýšeny prostředky na výzkum, protože financování vědy je ve srovnání s jinými zeměmi nedostatečné.

Jaký je váš pohled na přijímaná kritéria hodnocení vědy, výzkumu a vývoje?

Patřím dlouhodobě ke kritikům metodiky hodnocení. Nikdy jsem pro ni nehlasoval a mám k ní řadu připomínek, které pravidelně prostřednictvím České konference rektorů i jako člen rady předkládám. Nejvíce mi vadí, že metodika plní jiné funkce, než pro jaké byla určena, a ovlivňuje chování institucí a vědců způsobem, který je z hlediska kvality výzkumu spíše nežádoucí. Nejde jen o způsob rozdělení peněz mezi poskytovatele, ale o vlastní smysl a cíl, s nímž byla metodika vytvářena. Navíc její uplatnění vedlo k tomu, že namísto vytvoření zdravého konkurenčního prostředí uvnitř jednotlivých oborů vzrostla konkurence mezi obory, což určitě není pozitivní tendence. Metodiku je proto třeba upravit nebo změnit, protože její neustálé korektury ji zatím spíše zhoršovaly.

Proč Česká konference rektorů nepodpořila požadavky na veřejná slyšení s kandidáty do vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace, tak jak prosazovala například iniciativa Věda žije!?

Česká konference rektorů se nikdy nezabývala požadavky iniciativy Věda žije!. Při debatě s panem premiérem o složení nové rady byla otázka veřejného slyšení jedním z okrajových témat. Vzhledem k tomu, jak je rada právně a fakticky definována a že jde o poradní orgán vlády, převládal v diskusi názor, že veřejné slyšení není nezbytně nutným nástrojem výběru kandidátů. S kandidáty by ale naopak měla být dobře seznámena vláda, která je vybírala. Česká konference rektorů i já osobně jsme současně vždy zastávali názor, že členy rady se mají stát takové osobnosti, jejichž vědecký, odborný a lidský profil je zainteresované veřejnosti dostatečně znám.

Je pravda, že v tomto ohledu existovala dohoda mezi zástupci průmyslu a zástupci vysokých škol?

Ne, není to pravda. Žádná dohoda neexistovala, ani nedošlo k žádným předběžným jednáním.

Co vedlo Českou konferenci rektorů k odmítání poslanecké novely zákona o podpoře výzkumu a vývoje, kterou prosazovaly iniciativy podporující Akademii věd ČR?

Poslanecká novela v podstatě jednostranně a bez širší diskuse upravovala důsledky již přijaté reformy vědy a výzkumu. Její přijetí by vedlo k omezení vlivu jednoho z podstatných nástrojů reformy, a to přidělování části finančních prostředků podle výkonu instituce. Omezení významu tohoto nástroje Česká konference rektorů nechtěla podporovat. Rektoři českých vysokých škol reprezentovaní Konferencí se nebrání debatě o úpravě výzkumného prostředí ani debatě o novele zákona, která by koncepčnějším způsobem měnila organizaci výzkumu a vývoje v České republice, brání se ale novelám, které nesystémově ovlivňují dopady přijatých reformních opatření.

Jak si vysvětlujete existující napětí a rozdílná stanoviska mezi některými zástupci iniciativ, jako například Věda žije!, a zástupci vysokých škol?

Existence určitého napětí mezi vysokými školami a jinými typy výzkumných institucí je dána tím, že se v posledních letech významně změnil poměr v produkci výsledků výzkumu ve prospěch vysokých škol. Přes pětapadesát procent všech kvalitních výzkumných výsledků produkují právě vysoké školy. Této změně ale nejsou uzpůsobeny ani struktury, ani způsob financování českého výzkumu, což může nepochybně vyvolávat určité napětí, které je do jisté míry vlastně zdravé. O tom, jaké napětí vůči vysokým školám pociťuje Věda žije!, nic nevím.

Existují společné body mezi protesty zaměřenými proti takzvané Bílé knize a plánované reformě vysokého školství a iniciativami proti reformě financování vědy a výzkumu?

Společným prvkem je nepochybně slabá vládní politika a dlouhodobě neřešené problémy. Nemáme silnou a stabilní politickou reprezentaci, která by dokázala výzkumnou a vysokoškolskou politiku jasně definovat a prosadit potřebné změny v obou oblastech. To je snad jediný styčný bod. Jinak si myslím, že protesty byly velmi rozdílné, stejně jako byli rozdílní jejich aktéři, kteří reprezentovali zájmy odlišných skupin.

Jaký je váš názor na dosavadní průběh posledních zasedání Rady pro výzkum, vývoj a inovace?

Myslím, že byla velká chyba, když pan premiér už na podzim deklaroval úmysl změnit složení stávající Rady pro výzkum, vývoj a inovace a pak to z různých důvodů nerealizoval. Následovalo odstoupení některých členů a mnohé věci se neprojednávaly, protože se čekalo na novou radu. Celá rada vlastně do jisté míry ztratila legitimitu, kterou nezbytně potřebuje. Otálení se jmenováním nové rady se negativně projevilo i v posledních jednáních. Z tohoto důvodu její ustavení vítám a těším se na spolupráci s ostatními kolegy.