Soutěž o titul Evropského hlavního města kultury 2015 vyhlásilo Ministerstvo kultury ČR v únoru 2009 a v České republice se utkala dvě města, Plzeň a Ostrava. Ve hře byl ještě Hradec Králové, ten však nepostoupil do druhého kola. O vítězi rozhodne komise 8. září 2010 na základě finálních verzí přihlášek, jež mají města odevzdat do konce června. Druhým Evropským hlavním městem kultury bude zároveň belgické Mons.
Ostravská Stará Aréna – klub pro kulturu a informace 2015 se nachází kousek od hlavního náměstí. Na konci dubna zde uspořádali veřejnou prezentaci projektu Ostrava – město kultury 2015. Odpoledne byla v kavárně klubu klidná atmosféra. Vedle v sále zkoušeli loutkoherci, kteří později vystoupí s pohádkou pro děti. Stará aréna vznikla díky kandidatuře v prostoru, který dalo k dispozici město a kde se nacházejí i kanceláře Ostravy 2015.
David Mírek, student produkce na DAMU, který má program klubu, nazývaného Stařena, na starosti, se zde snaží soustřeďovat nezávislé iniciativy. Jedná se zatím o nejkonkrétnější aktivitu kandidatury. Navazuje na tradici bývalého Divadla hudby, ale inspiraci čerpá například i z pražského klubu Roxy/NoD. V Ostravě je to jediný prostor svého druhu. Mírka oslovil šéf týmu Ostrava 2015, filmový a televizní producent Čestmír Kopecký, a dal mu dva měsíce na přípravu. Nyní zde mladý producent se skupinou dalších nadšenců organizuje hlavně divadelní představení, plánuje divadelní kino, sídlit by tu mohl ostravský filmový archiv a na jedné ze zdí má vzniknout nejmenší galerie v Ostravě.
„Snažíme se pojmenovat, co tady v Ostravě chybí a chybělo: tedy prostor pro nezávislé umělce. Spojili jsme divadlo, film, hudbu a hlavně se snažíme dělat guerillové akce, chodíme ven a zkoušíme zapojovat komunitu. Postupně se to daří,“ nadšeně vypočítává Mírek. Veškeré aktivity v Ostravě jsou však zaměřeny především na to, aby město podalo co nejlepší přihlášku; probíhají schůzky, divadelníci, pořadatelé konferencí či umělecké organizace se sami ozývají s návrhy. Přihláška má jednotnou formu odpovědí na otázky zformulované v Bruselu. Rozhodne třináctičlenná komise, jejíchž sedm členů jmenovala Rada Evropy a šest ministr kultury, který pak jedno z měst doporučí k udělení titulu. „Aréna by měla být průsečíkem toho, co přihláška obsahuje, trochu frivolním přívěskem,“ dodává Mírek.
Devět procent na kulturu
Také Roman Černík, umělecký ředitel spolku Johan, který již léta vytváří program pro plzeňské centrum Moving Station, sídlící v budově nádraží Plzeň Jižní předměstí, propojuje dvojí svět. Když se projekt kandidatury Plzně na Evropské hlavní město kultury (EHMK) objevil, Černík pracoval pro město jako vedoucí odboru kultury. Hlavní smysl vidí v propojení nejrůznějších kulturních aktivit: „Měl by otevřít prostor pro novou, nezávislou tvorbu a zároveň nabídnout další cestu pro instituce, které tu už fungují. Otevírá cestu k mezinárodní spolupráci. Od začátku pracujeme s tím, že bude mít mezinárodní a síťovou dimenzi, mezioborovost a vztah mezi institucionální a neinstitucionální kulturou.“ Jižní předměstí je v současnosti jediným zázemím pro nezávislé a experimentální umění v Plzni. Od kandidatury si Černík slibuje také zlepšení kulturní infrastruktury, jelikož nyní je zde problém najít ateliéry a zkušebny pro současné scénické umění. Zatím se museli obejít bez větší podpory: „Fungujeme už devátý rok a ukazuje se, že to jde. Zveme sem lidi, kteří pracují na experimentálních půdách, zahraniční soubory, děláme workshopy. Dochází k propojování mezi studentskou, amatérskou sférou a profesionály.“
Problémem Jižního předměstí je, že objekt nádraží je nyní v soukromém vlastnictví a Johan jej má pronajatý na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou půl roku. V této situaci se samozřejmě obtížně podávají grantové žádosti. Přesto se loni Centrum Johan stalo prvním českým členem prestižní evropské sítě kulturních center Trans Europe Halles, což je velká inspirace pro další rozvoj. Kandidatura Plzně na EHMK 2015 by mohla získávání evropských peněz pomoci; projektová studie už je ostatně hotová, ideálně by zde měl vzniknout studiový prostor, propojující místní a mezinárodní „experimenty okraje“, zasahující také do oblasti sociální a vzdělávací. Členové Johanu se podílejí na formování kulturní politiky města: „Významným přínosem kandidatury je, že město má schválený strukturovaný kulturní program na příštích deset let. Zavazuje se, že každý rok devět procent z rozpočtu půjde na kulturu,“ uvádí Černík.
Centra kultury pro šťastnější města
Titul Evropské město kultury (od roku 1999 nazývané Evropské hlavní město kultury) vznikl roku 1985 a mnozí jej považují za jeden z nejúspěšnějších projektů Evropské unie vůbec. S myšlenkou přispět tímto způsobem ke sblížení evropských měst přišla tehdejší řecká ministryně kultury Melina Mercouriová. Vybraná města obdrží 1,5 milionu eur, což je však jen část celkového rozpočtu, o zbytek se většinou dělí veřejné rozpočty (města, regionu, ministerstev), granty Evropské unie a sponzoři. V souvislosti s účastí Košic, které zvítězily mezi osmi kandidáty pro rok 2013 (více viz www.kosice2013.sk), vypsalo dokonce slovenské ministerstvo kultury speciální grantový okruh. Praha, která byla městem kultury v jubilejním roce 2000, kdy titul sdílelo hned devět měst (mj. Brusel, Helsinky, Krakov, Reykjavík či Santiago de Compostela), využila zhruba jednu miliardu korun zejména na krátkodobé kulturní akce – výstavy, koncerty, divadelní představení apod. Plzeň i Ostrava se shodují, že chtějí investovat do infrastruktury.
Na plzeňském magistrátu jsem se sešla s Marcelou Krejsovou, vedoucí pracovní skupiny Kultura, která s nadšením začala objasňovat podobu první verze přihlášky: „Celou přihlášku jsme postavili na tom, že to je hra, protože každá soutěž je hra, takže titulní stránka je stírací los.“ V Plzni začali kandidaturu připravovat již v roce 2006, jakmile zjistili, že Rada Evropy rozhodla, že jedním z měst, která v roce 2015 dostanou titul, bude i město české. V roce 2007 vznikla pracovní skupina složená z lidí, kteří v Plzni působí v kultuře. Uskutečnily se první debaty a vznikla základní idea kandidatury, vycházející ze čtyř proudů coby symbolů čtyř plzeňských řek.
Velkolepé investiční představy Plzně i Ostravy jsou již známé, ty programové obě města trochu tají a „šetří“ si je pro finální červnovou přihlášku. V Plzni plánují stavbu nové galerie a divadelní budovy či revitalizaci bývalého pivovaru Světovar, kde by mělo vzniknout multižánrové centrum se zkušebnami, jevištními a výstavními prostory a místem pro rezidenční umělecké pobyty. Další body přihlášky zmiňují Sportovně-relaxační centrum Štruncovy sady, kulturní a volnočasové centrum Plzeň – Skvrňany či přeměnu bývalého františkánského kláštera na diecézní muzeum.
Na otázku, proč se Ostrava přihlásila do soutěže, odpověděla v e-mailovém rozhovoru Dita Eibenová, manažerka Ostravy 2015 a členka dramaturgické rady, že nechali odpovědět třináct osobností města (včetně primátora, ředitele Vítkovic, a. s., hejtmana, experta na životní prostředí, umělců, ředitele školky, experta na městský marketing, básníka, zakladatele Vesničky soužití a provozovatelky nezávislého klubu). „Taková je snad nejobjektivnější a nejpřesnější možná odpověď. Tím jsme se vyhnuli eurofrázím a banálním, očekávaným výrokům.“ Největším projektem ostravské kandidatury je Klastr Černá louka, který by měl soustředit vše, co Ostravě chybí – jeho součástí by měl být koncertní dům, Kunsthalle, Divadlo loutek, Centrum moderní hudby, škola zaměřená na management umění, ale třeba i obytné prostory. Výsledky veřejné architektonické soutěže na revitalizaci bývalého brownfieldu Černá louka, kterou má na starosti architekt Adam Gebrian, by měly být známé v červnu. Ani ostravská manažerka neskrývá nadšení: „Do kandidatury vkládám obrovské naděje. Není to způsob, jak by si město mohlo přilepšit, nechápu jej jako vzrušující, zábavnou hru, ale jako plán zásadních a podstatných změn. Stejně jako se to podařilo například v Glasgow,“ uvádí Eibenová.
Ale co když nevyhrajeme?
Na přípravu a přidružené aktivity bylo nutné v Ostravě i Plzni vyčlenit finance ze zdrojů města, které v případě výhry zúročí. Nabízí se ale otázka, co bude, když město titul nezíská, zdali a jak budou ambiciózní plány pokračovat a jak celá kandidatura ovlivní nezávislou uměleckou scénu. David Mírek uvádí: „My jsme se o tom s panem primátorem bavili. A máme samozřejmě variantu, když z nějakého záhadného důvodu třeba Ostrava nevyhraje. Budeme mít za sebou čtyři měsíce docela úspěšného a originálního programu, takže se budeme snažit, aby město aktivitu podpořilo.“ I když primátor nic konkrétního neslíbil, Mírek se domnívá, že kandidatura Ostravy je úspěchem již teď: „Najednou je pro primátory a náměstky kultura hlavním tématem. I kdyby to Ostrava nevyhrála, tak už jenom posun v uvažování nad smyslem kultury je obrovský. Nedovedu si představit, že bych před rokem zavolal primátorovi, že potřebuji pomoci s organizací divadelního festivalu, a on odpověděl, přijďte tehdy a tehdy, a ještě do toho zapojil další lidi.“
Také Markéta Volná, která se podílí na přípravě přihlášky Ostravy 2015, uvádí: „Kandidujeme rok, a už teď se pohnulo tolik věcí, o kterých by se jinak strašně dlouho diskutovalo. Je to vlastně takový katalyzátor změny.“ Marcela Krejsová podobně tvrdí, že cílem je samotná cesta: „Já vždycky říkám, že pro nás je cílem cesta ke kandidatuře, protože během ní zrealizujeme cíle, které bychom chtěli zrealizovat stejně. Ale kandidatura, respektive získání titulu, nám umožní je zrealizovat rychleji.“ Zisk navíc podle ní nespočívá jen v přílivu peněz. Kandidatura slibuje zvýšení turistického ruchu, zvýšení zaměstnanosti ve službách a s tím související přitažlivost pro investory. V obou kandidátských městech zdůrazňují svůj zájem o názor veřejnosti. V Plzni pořádají konference a pravidelné diskuse a lidé mají možnost se vyjádřit prostřednictvím online diskusních fór. I v Ostravě má kdokoli možnost setkávat se s projektovým týmem a posílat návrhy, vybrané pak budou předloženy výběrové komisi. Co z evropské rétoriky zbude v okamžiku, kdy již nebude nutné mluvit jazykem přihlášky, ať již bude rozhodnutí komise jakékoliv, se teprve ukáže.