Nový projekt Trenta Reznora s názvem How To Destroy Angels zatím bezpečně přešlapuje v již vyjetých stopách.
Vcelku nečekaně se letos na jaře objevila informace o tom, že Trent Reznor založil novou skupinu How to Destroy Angels (HDA). Pak šlo vše rychle. Objevil se profil na MySpace, Twitteru, Facebooku, kanál na YouTube a Vimeu. Reznor nechal řízeně prosakovat fragmenty videí ze studia a nové informace, aby navnadil potenciální i dosavadní fanoušky, pak vypustil první skladbu (A Drowning) z připravovaného EP, následovanou videoklipem ke skladbě jiné (The Space in Between). Na počátku června vyšlo stejnojmenné EP s šesti skladbami a je ve formátu MP3 ke stažení zdarma (www.howtodestroyangels.com/store); za 2 dolary si ho můžete stáhnout ve vysokodefiničním FLACu. Od července je bude možné koupit na CD nebo jako – dnes stále populárnější – vinyl.
Reznor tak pokračuje ve své obchodní politice vstřícné k fanouškům, která se mu v poslední době, po odchodu z velkého labelu a založení vlastního Null Records, vyplácí. Své zatím poslední album pod hlavičkou Nine Inch Nails, nazvané The Slip, nabídl zdarma jako pozornost posluchačům (stáhly si ho dva miliony z nich), přes sto tisíc si jich pak desku koupilo i na CD. Podobně jako u čtyřdílného instrumentálního alba The Ghost, z nějž byl první disk také k dispozici zdarma. Reznor je tak jedním z mála hudebníků, kteří se nebojí využívat licence Creative Commons a kteří si na piráty nestěžují, naopak je legalizují. Je ovšem pravda, že si to se svým jménem může dovolit.
K ledu i ke kořenům
V loňském roce Reznor oznámil, že s výjimkou koncertů dává „jednočlennou kapelu“ Nine Inch Nails na čas k ledu. Po dvaceti letech činnosti to nebylo zase takové překvapení. I když slíbené druhé album jeho hudebně-herně-televizního antirepublikánského projektu Year Zero (A2 č. 28/2007) bylo netrpělivě očekáváno, vzhledem ke změně poměrů v USA se ho jen tak nedočkáme. Několikrát se v loňském roce stáhl (a opět vrátil) ze sociálních sítí. Vadilo mu, že se někteří jejich uživatelé rasisticky vyjadřují k jeho snoubence Mariqueen Maandigové. Právě ta je druhou zásadní postavou How To Destroy Angels. Někdejší zpěvačka skupiny West Indian Girl a především známá modelka se mezitím stala Reznorovou manželkou. Pokud můžeme u debutového EP sledovat oproti NIN nějakou změnu, je to především její vokál, který nahradil ten Reznorův. Třetím členem nové skupiny je Reznorův spolupracovník z posledních let, Atticus Ross.
Hudebně se deska pohybuje někde mezi albem With Teeth a Year Zero. Zvuk zůstal nezaměnitelně reznorovský, což je však spíše na škodu. U všech šesti skladeb má člověk pocit, že už je dříve slyšel. Jako by Reznor zkoušel, jak bude znít ženský vokál na materiálu, který mu zbyl. Nejvíc snad v A Drowning, která je jakýmsi ženským protipólem hitovky Hurt ze slavného alba The Downward Spiral. Nutno zmínit, že Reznor není jen vynikající hudebník, ale i výtvarník. Jeho logo NIN patří k nejpůsobivějším na hudební scéně, a také „rozpadající se“ HDA má něco do sebe. Název How to Destroy Angels pak Reznor zrecykloval (k recyklaci odkazuje i z dvou částí složené D) z debutového EP skupiny Coil z roku 1984. Zároveň ve svých vyjádřeních naznačuje, že člen skupiny Coil Peter Christopherson by se na HDA mohl v budoucnu podílet.
Šeptá všude
Nejčastější polohou hlasu Maandigové je šepot. Kromě skladby Fur Lined vlastně šeptá všude. Její hlas je navíc ve všech skladbách elektronicky rozostřen. Reznor staví toto EP na pochmurné atmosféře a navazuje tak trochu na postapokalyptické (dnes jeden z nejpopulárnějších žánrů a přívlastků napříč médii) album Year Zero, což dobře ilustruje i podařený obal s dominantním červeným sluncem, opuštěným sídlištěm uprostřed horských masivů a hamletovskou lebkou pohozenou na loukách v popředí. Možná tím chce naznačit, že se ocitáme v době, kdy si lidstvo vybralo „nebýt“. Ostatně jediná rychlejší skladba na EP, nazvaná Parasite, dává jasně najevo, kdo je tady parazit. Videoklip k The Space in Between pak zachycuje Reznora s Maandigovou zavražděné kdesi v hotelovém pokoji. Hudebně nejvýraznější skladbou je pochodová BBB (Big Black Boots – Reznor si libuje ve zkratkách). Působivá je zmíněná A Drowning, Parasite vybočuje svou destrukční razancí, bohužel skladba Fur Lined zní až příliš jako klon Only z alba With Teeth.
První EP HDA je vcelku podařené, ale příliš se obrací k původním Nine Inch Nails. Je škoda, že Reznorův zpěv se objevuje jen v Parasite a BBB, a to pouze jako šeptající doprovod. Spojit ženský a mužský element zůstalo výzvou do budoucnosti skupiny a doufám, že se ho dočkám na připravovaném albu, které by mělo vyjít na počátku roku 2011. Nicméně sám strůjce projektu prohlašuje, že debutové EP je jen ranou verzí, a že by se měl na prvním albu více odklonit od původního zvuku NIN. Vzhledem k rozdílu mezi debutem NIN Pretty Hate Machine a následujícím The Downward Spiral mu můžeme věřit. Navíc Reznor slibuje nově pojaté Nine Inch Nails, prý dokonce velmi brzy. Rád se nechám překvapit.