Kocáb neziskovkám

Stát nyní představuje největší zdroj financování českých nevládních organizací a zároveň na neziskový sektor přesouvá značnou část zodpovědnosti, především v oblasti sociální péče. Kromě toho se zásadně podílí i na tvorbě pravidel, podle nichž celý sektor působí. Zodpovědnost za koordinaci této politiky získal v minulých letech ministr pro lidská práva, přičemž jednou z převodových pák v ní je také Rada vlády pro nestátní neziskové organizace (RVNNO), zřízená již v roce 1992 jako Rada pro nadace a přetransformovaná v roce 1998. Tyto instituce předložily vládě ke schválení 14. června 2010 dva dokumenty, které popisují stávající situaci a navrhují i určité úkoly do budoucna. Vládou tyto materiály, nazvané Hlavní oblasti státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím pro rok 2011 a Informace o realizaci Hlavních oblastí státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím v roce 2009 – stejně jako již 7. června předložená Výroční zpráva o činnosti Rady vlády pro nestátní neziskové organizace v roce 2009 a na 24. května zařazený věcný záměr zákona o statusu veřejné prospěšnosti –, úspěšně prošly. Dalo by se tedy tvrdit, že exministr má úkoly odškrtnuty a odchází s čistým stolem. Přes zaznamenané úspěchy ale ve skutečnosti zásadní problémy přetrvávají.

Nedali nám čísla

O tom, v jaké situaci se nevládní organizace aktuálně nacházejí, neexistuje ve skutečnosti úplně přesná představa. Neví se dokonce ani, kolik na jejich podporu vynaložil v poslední době samotný stát či kolik na ni chce věnovat v nejbližším rozpočtovém období. Zpracovatelé Informace, kterou projednala vláda, se museli v připomínkovém řízení bránit podobným námitkám některých resortů s tím, že mohli vycházet jen z neúplných podkladů zaslaných jednotlivými dotujícími ministerstvy. Sekretariát Rady vlády pro NNO přitom upozorňoval, že získat „kompletní údaje o poskytnutých dotacích v minulém roce je možné de facto až koncem roku následujícího“; přislíbil zároveň, že do 31. prosince tohoto roku předloží jiný materiál, který bude situaci roku 2009 zachycovat. V současné době jsou tak k dispozici (stále jen přibližná) data o státní podpoře v roce 2008 – nevládní neziskové organizace prý tehdy získaly asi 6,311 miliardy. To se někomu může zdát jako docela vysoká částka, ale při jejím hodnocení je potřeba vzít v úvahu několik zásadních skutečností.

Za prvé je to neuvěřitelná šíře podporovaných aktivit, která sahá od vzdělávání přes různé sociální služby, kulturní činnost až po pomoc válečným veteránům či podporu mysliveckých spolků. Za druhé se jedná o data za období, než začala být přijímána úsporná opatření v důsledku krize. Jak konstatuje jiný z dokumentů RVNNO: „Vzhledem k ekonomické a finanční krizi docházelo v roce 2008 až 2009 spíše k poklesu objemu finančních prostředků, určených na dotační programy pro NNO.“ I tyto zmenšené prostředky se přitom v mnoha případech mohly ztrácet v černých dírách. Nejčastěji totiž podpora směřovala do občanských sdružení – nejméně transparentních forem nevládních organizací. Tohoto problému si ve své nedávno vydané výroční zprávě povšimla i česká kontrarozvědka, když konstatovala, že: „Nově BIS zaznamenala, že některé skupiny organizovaného zločinu ve svůj prospěch využívají právnické osoby typu občanské sdružení nebo obecně prospěšná společnost.“

Peníze přijdou dříve

Snaze o zvýšení transparentnosti nevládních organizací, zajištění financování a vyjasnění finančních převodů ze strany státu měla napomoci příprava několika zákonů a právních předpisů, na nichž se ministr Kocáb také podílel. Bolestný problém pozdního informování žadatelů i veřejnosti o přidělených prostředcích mohou částečně zmírnit Zásady vlády pro poskytování dotací ze státního rozpočtu České republiky nestátním neziskovým organizacím ústředními orgány státní správy, které vláda schválila letos v únoru. Stanovila mimo jiné, že se napříště o konkrétní výši dotace budou muset organizace dozvědět nejpozději do února příslušného rozpočtového roku a nejméně polovinu částky dostanou vyplacenu do konce března. To by mohlo omezit praxi překlenovacích půjček či nevyplácení mezd, ke které musela dosud řada organizací přistupovat. Na ekonomickou krizi dále do určité míry reaguje novela zákona o nadacích a nadačních fondech, kterou podepsal prezident 13. května. Podporuje možnosti nadací a nadačních fondů, jejichž nadační prostředky i základní jmění byly mnohdy krizí výrazně postiženy, v realizaci vlastních aktivit a zjednodušuje zánik nadačních fondů, případně jejich slučování, pokud jim majetek nepostačuje plnění jejich účelu.

Kdo je prospěšný?

Při přípravě další legislativy však došlo ke kolizi se zájmy jiných, silnějších resortů. Předložení návrhu zákona o veřejných sbírkách tak bylo odloženo o tři čtvrtě roku na konec září, takže už o něm bude rozhodovat jiný kabinet. Věcný záměr zákona o statusu veřejné prospěšnosti, který měla již do konce roku 2008 předložit vládě tehdejší ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková, ministru Kocábovi vláda nakonec schválila, ale ve zcela přepracovaném znění. To s sebou přináší jak jistá pozitiva, tak vážná rizika. Dokument se pokouší definovat, co vlastně je obecná prospěšnost, a sjednotit pravidla pro poskytování prostředků z veřejných rozpočtů na tyto účely. Jasná definice toho, co je obecně prospěšná aktivita či nevládní organizace, totiž dosud v zákonech chybí!

Jenže tento pokus zároveň vzbuzuje obavy. Marta Smolíková z organizace ProCulture se pro Deník Referendum například vyjádřila, že hrozí, že budoucí paragrafové znění zákona může „jednak stigmatizovat občanská sdružení, jež kvůli politickému obsahu svých aktivit na statut veřejné prospěšnosti nemusejí dosáhnout, jednak otevře prostor obchodním společnostem, aby pronikly do oblastí, které posud byly výsadní doménou občanských iniciativ“. Otázkou totiž stále zůstává, kdo bude statut veřejné prospěšnosti, spojený s celou řadou výhod a možností státní podpory, organizacím přisuzovat a za jakých podmínek. Podobně argumentuje i asociace ekologických organizací Zelený kruh. Podle ní není nutné přijímat speciální zákon o veřejně prospěšném sektoru, ale stačilo by dobře nastavit pravidla pro užívání prostředků z veřejného rozpočtu. Návrh by prý mohl vést nejen k neúměrnému byrokratickému zatížení zvláště malých organizací, ale i k jejich diskriminaci, zvlášť pokud se ve své činnosti zaměřují na užší skupinu adresátů (například nízkoprahové kluby, sociálně vyloučené lokality), věnují se sociálnímu podnikání, vydávají značnou část prostředků na získávání soukromých a zejména individuálních dárců a podobně. Pro podobné diskuse ale zřejmě bude ještě dostatek času při přípravě samotného textu zákona, který má budoucí ministr pro lidská práva předložit vládě až na konci roku 2012. Tedy pokud vůbec úkoly po svém předchůdci někdo přejme.