Peníze na památky jako experiment

Nedávno byl zveřejněn seznam projektů, které získaly podporu v rámci operačního projektu Vracíme památky do života. Jak program vznikl a co se v něm zatím podařilo?

Vznikl jako určitá modifikace původního zá­měru ministerstva kultury, který do priorit čerpacího období 2007–2013 zařadil ministr Pavel Dostál v březnu 2004. Podařilo se nám předtím prosadit některé opravy související s cestovním ruchem a opravy intravilánů měst s památkovými zónami, ale vždy to byly podružné cíle. Chtěli jsme zvláštní program ze strukturálních fondů, který by byl na památkovou péči a rozvoj knihoven. Při přípravě Národního strategického referenčního rámce ČR 2007–2013, za nějž byl zodpovědný místopředseda vlády premiéra Jiřího Paroubka Martin Jahn, se cíle trochu modifikovaly. Spojily se tehdy priority, jež nedosáhly na velké programy typu dopravy nebo životní prostředí, do takzvaného integrovaného operačního programu, který zahrnoval záměry ministerstva kultury, vnitra, zdravotnictví, práce a sociálních věcí. Naše záměry se pak rozpadly do dvou os – podpora využití potenciálu kulturního dědictví pro rozvoj území a přidali jsme podporu rozvoje infrastruktury pro umění. Rozvoj knihoven převzalo ministerstvo vnitra, tam jde především o digitalizaci.

Jaký byl další osud projektů zaměřených na kulturní dědictví?

Výzva týkající se kulturního dědictví byla vyhlášena 6. prosince 2008. Skládá se z aktivit 5.1.a, což je využití národního kulturního dědictví pro tvorbu metodických center, která by měla zlepšit infrastrukturu péče o kulturní dědictví. Ta nám chybí, protože když jsme zrušili Státní restaurátorské ateliéry, neexistují pracoviště, která by mohla vytvářet metodiku péče. V Británii, Německu, Rakousku nebo Itálii jsou na to specializované ústavy, zřizované ministerstvy kultury. V rámci této výzvy podporujeme tři projekty: projekt Technického muzea v Brně, kde by mělo vzniknout technické centrum konzervace a centrální depozitáře, schválila vláda již po povodních v roce 2003, ale nebyly na něj ve státním rozpočtu peníze. Budou tam i depozitáře pro mimořádné situace, kam bude třeba v případě válečného ohrožení možné umístit Věstonickou Venuši. Měly by tam být laboratoře, které umožní destrukční i nedestrukční metody výzkumu a podobně. Pak jsou z těchto peněz podpořena dvě centra zaměřená na nemovité kulturní dědictví: Národní centrum zahradní kultury v Kroměříži a 30. června 2010 má být zahájen projekt Centra obnovy památek architektury 20. století v objektu vily Stiassni v Brně.

A zbývajících třináct projektů ze seznamu?

Aktivita 5.1.b předpokládá, že v národních kulturních památkách či památkách na seznamu UNESCO vzniknou kulturní centra. Jde o památky z celé České republiky: na západě například klášter v Teplé, na východě Velehrad nebo Ostrava-Vítkovice, na severu Terezín, na jihu Český Krumlov. Kromě toho je tam ještě jeden takzvaný síťový projekt obnovy památek židovské kultury, který zahrnuje celkem deset lokalit po celé republice.

Kdo vybíral památky, které budou z prostředků podpořeny?

Existoval indikativní seznam, který zahrnoval objekty, o nichž nakonec bylo rozhodnuto. Příprava žádostí byla velmi náročná. Součástí výzvy byla příručka a podle ní žadatel zpracoval projektový záměr. Na našich stránkách byla do 29. října loňského roku, kdy jsme výzvu uzavřeli, přístupná aplikace, do níž žadatelé vkládali požadované sumy dat. Projekty byly odevzdávány v některých případech ve stavu pro stavební povolení, někdy to byly studie. Obrovské soubory dat sem chodily v banánových krabicích, pak šly k hodnotitelům, vybraným na základě výběrového řízení. Každý projekt hodnotili dva hodnotitelé vybíraní losem bez účasti státního notáře. Ve věcném hodnocení musel projekt dosáhnout alespoň šedesáti bodů ze sta.

Kolik jste vyřadili žádostí?

Hodně. Řada z nich neodpovídala kvalitou zadání. Některé byly velmi pěkné, ale měly formální vady. Celkově jsme dostali třicet šest žádostí. Zamítnuto nebo staženo bylo šestnáct z nich. Způsobilých žádostí bylo celkem dvacet. Celkem bylo požadováno přes dvanáct miliard korun. Objem peněz, které jsme měli k dispozici, se trochu měnil podle kurzu, ale v době, kdy se výzva uzavírala, byl přes sedm miliard čtyři sta miliónů korun.

Výzva měla ale původně trvat až do roku 2012?

Ukončili jsme ji dříve, protože jsme nechtěli přijímat další žádosti, když už jsme věděli, že na ně nemáme peníze. Každý z žadatelů se musel zavázat, že v případě neúspěchu dotaci vrátí. Projekty mají dvě fáze – fáze stavby a fáze udržitelnosti. To znamená, že subjekt musí pět let na vlastní náklady provozovat svůj program. Výzva je experiment, který má ukázat, zda lze alespoň exkluzivní kulturní dědictví revitalizovat tak, že si na sebe vydělá.

Jak jste tuto udržitelnost hodnotili?

Žadatelé to museli propočítat. Museli uvést, s jakou počítají návštěvností, mít marketingový plán, v němž vyznačili, kolik a jakých akcí budou pořádat, jaké budou vybírat vstupné, jaké budou náklady na provoz. Výslednou bilanci hodnotili naši věcní hodnotitelé.

Jestliže se jedná o pokus, kdy budete vyhodnocovat jeho úspěšnost?

Projekty mají být dokončené do roku 2014 a pak poběží pětiletá lhůta udržitelnosti. Teprve potom budeme vše vyhodnocovat.

Do té doby se s vyhlášením dalších podobných dotací nepočítá?

Toto čerpací období je už uzavřené. Peníze už jsou rozdané, snažíme se ale vyjednávat prostředky pro další čerpací období, přičemž podobné programy by v nich měly zůstat. Jednalo by se o období 2014–2019. Předpokládáme, že i když do té doby ještě neprokážeme udržitelnost u většiny těch projektů, budou podporována třeba metodická centra, která zatím pokrývají jen malou část segmentů kulturních památek. Neuspěla zatím například Moravská galerie, která chtěla vybudovat centrum moderní prezentace výtvarného umění a metodiku v této oblasti. Prošla sice odborným hodnocením, ale z finančních důvodů projekt neprošel. Tady nemusí jít o udržitelnost a podobné státní instituce, které by byly zaměřené například na movité památky, chybí.

Jak se tedy budou zkušenosti z podpořených projektů promítat do těch dalších?

Každý projekt si musí vytvořit metodiku, pro niž připravuje pokyny Národní památkový ústav, který by měl takto sesbírané zkušenosti dále šířit. Projekty jsou orientované zejména na kláštery a zámky, u nichž je dnes obtížné najít využití. Je třeba vymýšlet jiné funkce, než pro které byla stavba původně určena.

Máte v plánu vyhlásit další výzvu 5.1.c, která má být zaměřena na vybudování či modernizaci celostátně působících center a vytváření sítí moderně vybavených multifunkčních center poskytujících kulturní služby. Kdy to bude?

Já doufám, že v pondělí 21. 6. 2010.

Jak se bude proces výběru podpořených projektů lišit od předchozí výzvy?

Tuhle výzvu již nebudeme vyhlašovat jako kontinuální. Vyhlásíme kolo, které bude trvat šedesát pracovních dnů. Po uplynutí této lhůty se začnou všechny projekty hodnotit najednou. V kontinuální výzvě jsme hodnotili projekty tak, jak postupně přicházely. Tento systém připouštěl variantu, že první projekt, který dosáhl 61 bodů, prošel dál a mohl dostat dotaci, zatímco později zaslaný projekt, dosahující třeba 99 bodů, už by peníze nedostal, protože by na něj nezbylo.

Byly tedy velmi zvýhodněni ti, kdo se o výzvě dozvěděli brzy?

Přesně tak. Proto teď budou hodnoceny všechny projekty najednou. Žádosti tak nebudou hodnoceny jen jednotlivě, ale i v kontextu, ve vzájemném srovnání.

Není šedesát dnů pro vypracování takto složitých žádostí málo?

Některé žádosti ve výzvě 5.1.a byly zpracovány i za měsíc, třeba vila Tugendhat, která prošla úspěšně hodnocením. Vycházíme z toho, že už existují zpracovatelé, kteří to dokážou. Žádosti nezpracovávali samotní žadatelé, ale najímaly si na to kapacity, které mají zkušenosti s tím, jak žádosti zpracovávat.

V souvislosti s většími projekty rekonstrukce památek se v minulosti objevovaly pochybnosti spojené s tím, že značnou část zakázek dostává jen několik konkrétních firem. Před čtyřmi lety jste odstoupil z funkce prvního náměstka, když se objevila obvinění, že jste s některými z nich spojen. Jak je tento problém řešen teď?

Musíte být konkrétnější, které firmy máte na mysli?

Šlo tehdy o společnosti Archatt a Omnia projekt. Dodali bychom ještě otázku, proč nejsou firmy, které se na projektech podílejí, zveřejněny na internetu?

Pomluvy se dají vyrobit vždycky. Podobně jako se v minulosti nic nezákonného nedělo a jen se vyráběly mediální tlaky, tak se podobné tlaky mohou objevovat i dnes. Zadavatelé musí dodržovat pravidla zákona o veřejných zakázkách zpřísněná o opatření, která přijala vláda na počátku tohoto roku. Všechna výběrová řízení musí být organizována jako výběrová řízení nadlimitní. Organizují je žadatelé, nikoliv ministerstvo kultury. Samozřejmě, že může určitá firma vítězit, protože nabídne nejvýhodnější nabídku, ale nenapadá mě, jak tomu zabránit.

Nedávno se na webu ministerstva kultury objevila stručná zpráva, že pozastavuje čerpání finančních prostředků z grantových zdrojů. Co to znamená?

To souvisí s tím, že se příjmy státního rozpočtu vyvíjejí jinak, než předpokládal zákon o státním rozpočtu. Prostředků, o nichž jsme se tu dosud bavili, se to netýká. Za prvé proto, že se zatím ještě tolik nečerpají, za druhé proto, že jsou z 85 procent tvořeny penězi z evropských strukturálních fondů. Všech ostatních grantových výdajů se to ale týká. Zatím je to ale jen preventivní opatření. Nejde o situaci z roku 1997, kdy vláda premiéra Klause přijala balíček opatření, jímž se krátily již přiznané granty. V takové situaci ještě nejsme.