Smithovo líčení rajských časů na britské gay scéně uveřejnil ve svém „drogovém čísle“ magazín Gay Times v září 1994 a o rok později ho do své knihy Extáze a techno scéna zahrnul Nicholas Saunders (a do češtiny přeložil Petr Pálenský). Pamětník se vrací na počátek devadesátých let, do doby, kdy se po odchodu Železné lady zdálo, jako by se z prodlužované hysterie okolo AIDS – za přispění extáze a techna – rodily nové, něžně bezelstné a rokokově hravé časy. Bájná homosexualita zde tvoří zátiší, které připomene jemnou porcelánovou idylku nejen pro svou přátelsky obnaženou rozpustilost, ale také křehkostí svého hédonismu.
Tyhle malé, důvěrné obřady nás poutají k sobě. Užíváme si sexu, masírujeme si navzájem bradavky Vicksem, potom někomu něžně foukáte do obličeje nebo na něj ústy stříkáte vodu, aby se ochladil, líbáte se, občas někoho jemně štípnete do bradavky, prostě s přáteli sjíždíte éčko a snažíte se jim přitom dělat dobře. Pak se třeba vypravíte na toaletu, koukáte na sebe do zrcadla a fascinuje vás to. Připadáte si tak krásní, líbí se vám vaše oči, vaše pleť. Stojíte tam celé věky. Ze záchodků vycházejí po dvojicích chlapci, někteří ve skupinkách, ve stylu keystoneských strážníků, někteří šňupali amfetamin, někteří se milovali.
Stokrát za noc se vás někdo zeptá: „Tak co, seš v pohodě?“ Šlo by odpovědět podrobněji, ale většinou řeknete: Paráda… cítím se super.“ A když jste už hodně sjetí, zadrmolíte jenom: „Je to síla.“ Když je vám blbě – jako že to bývá často – vždycky se vám někdo cizí snaží pomoct („Tobě je špatně? Chudáčku…“). Ve většině gay klubů se lidi baví jenom s přáteli a s těmi, kdo se jim líbí, ale my se tu bavíme každý s každým. Možná proto, že když jsme spolu, všichni jsme přátelé a líbíme se sobě navzájem.
Jednou jsem se tu dokonce rozplakal. Bylo už téměř k poledni – tančím, cítím se skvěle a vidím, jak se všichni kolem usmívají a jak jsou nádherní, a najednou mi došlo, že nikdo nikdy nemohl být na světě šťastnější, než jsme my v téhle chvíli. Nebo jsem si prostě uvědomil, že nic lepšího od života už čekat nemůžu…