Vánoční epizoda ze života Nico (v překladu Zuzany Zámečníčkové) pochází z jedné z oněch biografií kultu, na nichž lze sledovat, že také rocková legendaristika má svá pravidla a svoji etiku. Život, smrt, miraculum a ostatky se přitom ukazují v tomtéž společném bloku opakujících se „extrémů“, jejichž kýčovitost je vykupována doslovností špatného snu a neliterárností pohledu na svět. Legenda je zde stylem svého záznamu pouze zneužita. V zaujetí svými – jakkoli nicotnými – hrdiny se totiž roztržitě odvrací od své formy k jejich zlomkovitému bytí. Nevyřčená etika nás odvádí od poselství ke hře s nicotou. Extrém se nakonec ukazuje jako zdání, protože samy oběti jsou agenty mlčení, jehož destruktivní morálkou je lhostejnost. Mír a klid, led a sníh.
Museli Nico zbavit návyku na heroin. I když závislost na droze nebyla tak sebedestruktivní, jeho ekonomická stránka určitě. Na turné do USA jela v roce 1980 s jednou z Wiseových kapel a bylo to neštěstí od začátku do konce. Snažila se heroinu zbavit v té době, kdy byl jeho jedinou náhražkou methadon. Rozhazovali peníze plnýma rukama, aby uspokojili její touhu, ale když se vrátila do Británie, ještě pořád neměla splacené všechny dluhy. A co bylo horší, málem se zabila kvůli špinavé injekční stříkačce a skončila v nemocnici. „Terorizovala ostatní ženské, co s ní byly na pokoji, tím, že jim diktovala, na jaký televizní program se budou dívat,“ prohlásil Wise. „Řekla mi: ‚Ženská, která leží vedle mě, má tři děti, ta druhá ženská je muzikantka a třetí spí s tygrem. Spí s tygrem – nebo se mi to jenom zdálo?‘“
Nicméně jisté pokroky v ovládání svého návyku dělala a Wise byl na svého studenta umění abstinence pyšný. V roce 1983 ji pozval do domu svých rodičů na štědrovečerní večeři. Přijela pozdě. Krocan byl spálený. „Omlouvám se, že jsem se zpozdila,“ prosila za odpuštění, když vkráčela dovnitř, „ale nemohla jsem najít žílu.“