První poválečný ročník vědeckopoetické revue Kvart (1945/46) spíše než kulturní periodikum svým velkorysým pojetím připomínal sborník české intelektuální elity své doby – času euforie, v němž měla česká kulturnost po obdobích útlaku a nekonečného obrozování konečně, se samozřejmou lehkostí a snad i v plném světle dějin, zažít svoji hegemonii. Kvart ji jako její čítanka naznačoval nejen šíří záběru, ale také kontrastem, jehož dobová objektivita se, jak ukazuje text Bohuslava Brouka,, zpětně jeví spíše ve světle své nepokrytě uspokojivé horlivosti. Zatímco česká prsa rostla dechem svobody, „naši draví sousedé“ sklízeli zasloužené plody své předválečné perverze, jak ji do Broukovy paměti vtiskla atmosféra republikánského Berlína.
Místo svůdných dámiček usmívali se na vás v berlínských kavárnách, restaurantech a tanečních lokálech nalíčení zženštilí mladíci, kteří vám často bezostyšně nabízeli svůj doprovod i na nejživějších ulicích, byť byl bílý den. Dále skoro každý berlínský zábavní lokál měl v erbu jistou perversi. Mnohé šantány a kabarety byly zasvěceny transvestismu, tucty nočních klubů byly vyhrazeny inversním radovánkám mužů, některé tančírny byly střediskem žen, holdujících tribadii, v těch a těch luxusních barech se zařídili zase speciálně na návštěvy fetišistů, atd. Na ulicích jste pak potkávali houfně, mimo jiné svědky zvrácenosti, podivně uniformované ženštiny, kyrysnice, jejichž objemná lýtka byla sešněrována do vysokých bot a které kromě kabelek držely v rukou mnohdy i jezdecký bičík. Neinformovaný cizinec potřeboval jistě dosti času, než se vzpamatoval z údivu a než pochopil, že tyto monstrosní dámy jsou kolegyněmi elegantních a přítulných pařížských kokot. Místu flirtu, polibků, hřejivé náruče a pohlazení vyžadovala si totiž značná část Němců od žen rány důtkami, masáže páteře okovanými nebo dokonce i ostruhami opatřenými botkami, a pod. Republikánský Berlín byl vskutku nedostižným panoptikem polymorfnosti lidského libida.
