Je zvláštní, jak dlouho americkým autorům trvalo, než se pokusili literárně zpracovat tak silnou událost moderních amerických dějin, jakou byl útok na Světové obchodní centrum. Tato opatrnost, možná i zdráhavost je v něčem logická – vzhledem k tomu, o jak citlivé téma se dodnes jedná, skrývá každý takový pokus velké nebezpečí, že upadne do trapného patosu, anebo že hodně lidí naštve či dokonce raní. Na druhé straně však šlo o látku natolik atraktivní, že bylo jen otázkou času, kdy někdo tuto odvahu najde. Událo se to pak nějak najednou a v krátkém sledu vyšlo několik knih, například romány Jonathana Safrana Foera, Claire Messudové, Dona DeLilla nebo právě Kena Kalfuse, jehož poslední román Americký problém (A Disorder Peculiar to the Country, 2006) vyšel na sklonku loňského roku i u nás. Všechny tyto knihy sdílejí kromě tématu ještě jedno: zdaleka nepotvrzují obavy, které byly zcela na místě. Ani jedna z nich není patetická, ani jedna urážlivá a všechny jsou velice inspirativní.
Společné mají i to, že událost vnímají v širších souvislostech. Ano, útok na dva newyorské mrakodrapy měl symbolický význam, neboť zasáhl budovy, jejichž samotné jméno evokovalo, že jsou jakýmsi středem světového obchodu, a tudíž i srdcem amerického hospodářského života a prosperity západního světa. „Ke konci Clintonovy éry však už Americe pomalu docházel dech. Problémy naplno propukly s nástupem nové politiky, kterou do Bílého domu vnesl George W. Bush. Teroristické útoky na Světové obchodní středisko byly jen poslední kapkou, po níž následovala poměrně hluboká krize americké společnosti,“ píše v doslovu Richard Olehla a s jeho obecným postřehem, že clintonovské roky se v Americe nesly ve znamení optimismu, nelze než souhlasit, nicméně spojení mezi eskalací problémů a Bushovou administrativou, které takto položený argument nabízí, je přinejmenším pochybné a snad až příliš poplatné démonizaci prezidenta Bushe, který sice jistě neoplývá darem pronikavé inteligence, ovšem na druhé straně k mnoha svým problémům přišel docela nevinně. Bez výhrad pak můžeme s Olehlou souhlasit, když knihu čteme ve světle ekonomických problémů současné Ameriky – které právě vrcholí krachem na trhu s hypotékami.
Obraz rozpadu
Ken Kalfus dlouhá léta působil jako publicista a autor cestopisných reportáží a knižně debutoval až ve svých čtyřiačtyřiceti letech povídkovou sbírkou; po ní následovala ještě jedna a pak román z doby bolševické revoluce Komisariát osvěty (The Commissariat of Enlightenment, 2003). Američtí kritikové tvrdí, že Kalfus v prvních dvou knihách projevil osobitý cit pro detail a vystižení atmosféry – což v Americkém problému jen potvrzuje. Předkládá čtenáři příběh rozpadu jednoho manželství, včetně všech souvisejících tahanic, naschválů a podezírání, přičemž tento příběh je miniaturním odrazem rozpadu, který probíhá ve společnosti. Jako satirik je Kalfus nesmiřitelný a má řadu dobrých nápadů, které jsou velice často produktem bystrého sledování okolní reality – kupříkladu pasáž popisující trable módních návrhářů s hledáním vhodných modelů po útoku, kdy panovaly všeobecné obavy z toho dát najevo jakoukoli jinou emoci než zármutek. Kalfus je ale i pozorným a bystrým čtenářem americké literatury: je až s podivem, kolik různých vyčtených situací, scének či aluzí se mu do románu podařilo promítnout, aniž by to působilo rušivě či nepřístojně.
Osvěžující je i jeho satirický tón, který nejsilněji zaznívá v příběhu rozvádějící se dvojice. Celý národ smutní pro ztrátu symbolu svého blahobytu, ovšem dva protagonisté příběhu spíše litují toho, že ten druhý zkáze o fous unikl. Vzájemné schválnosti se stupňují a nabírají rozličných podob, a po chvíli je jasné, že vlastně zrcadlí problémy a války, které zmítají světem.
Kenu Kalfusovi se podařilo vytvořit zdařilou satiru americké společnosti začátku nového tisíciletí, satiru, která má jak brilantní okamžiky, tak slabší místa (v tomto ohledu nutno zmínit zejména konec knihy). Román je tak především výstižným příkladem toho, co se stane, když se americký sen promění v noční můru.
Autor je anglista.
Ken Kalfus: Americký problém.
Přeložil Richard Olehla. Odeon, Praha 2007, 224 stran.