Pod palbou reforem

Iniciativa ProAlt vystoupila devátého srpna s prohlášením namířeným proti nově jmenované vládě. Co se vám vlastně na programu vlády nejvíc nelíbí?

Především se nám nelíbí, jak vláda interpretuje, diagnostikuje současný stav země. Nesouhlasíme s jejich hodnocením toho, proč nastala ekonomická krize, proč chybějí peníze, jak je zajistit a na co by měly být využity. Vláda tvrdí, že stát byl příliš rozmařilý, měl moc sociálních programů a veřejných služeb. My naopak upozorňujeme na negativní zkušenosti s neoliberální politikou, s privatizací veřejných služeb, penzijního systému a zdravotnictví. Tvrdíme, že fungující sociální státy ve Skandinávii přečkaly ekonomickou krizi daleko lépe než země zasažené neoliberální politikou.

Iniciativa ProAlt zatím uskutečnila dvě menší veřejné akce a sbírá podpisy pod prohlášení. Jak jste s dosavadními reakcemi spokojená?

Hodnotím je velmi pozitivně. Iniciativa má vlastně dvě roviny. Má aktivní členy, kteří hlasují o směřování iniciativy a působí v tematických pracovních skupinách, které se teď rozjíždějí. Pak jsou tu signatáři, kteří nejsou členy ProAltu, ale svým podpisem nám vyjádřili podporu. Na obou frontách jsem byla příjemně překvapena. Překvapil mne počet a energie lidí, kteří se do ProAltu aktivně pustili. I různorodost a počet signatářů.

Těch je nyní přes tisíc?

Dnes je jich více než čtrnáct set a každý den přibývají další. Bude teď důležité, abychom našli způsob, jak s nimi komunikovat. Musíme dál využít jejich podporu. Buď je vtáhnout dovnitř ProAltu, nebo alespoň aktivně zapojovat do jednotlivých protestních akcí.

Jak vznikl vnitřní kruh vaší iniciativy a na jakých principech funguje?

Já, Ondřej Slačálek a Tomáš Samek jsme sepsali výzvu k úvodnímu shromáždění a rozeslali jsme ji do svých sociálních sítí. Z lidí, kteří přišli na první schůzku, vzniklo jádro ProAltu, ke kterému se připojovali další.

Takže jste se svolali po vyhlášení výsledků voleb přes Facebook?

Ne, výzvu jsme posílali známým nebo na omezené mailing listy. Po prvním setkání to nabralo vlastní dynamiku. Začali jsme přibírat další lidi podle principu, že nováčka dosavadní člen navrhne ostatním přes email, a když do dvou dnů nikdo nic nenamítne, tak se stává novým členem. Nyní máme online fórum, kde jsou členové registrovaní. Od začátku jsme domluvení na tom, že jsme otevření pro všechny kromě krajní pravice.

Seznam signatářů ProAlt obsahuje řadu jmen lidí, kteří byli v minulosti spojení s iniciativami, jako je Za Česko kulturní, Věda žije!, s ekologickými organizacemi nebo Stranou zelených. Jaký je váš vztah k těmto iniciativám?

Pro mě byla od začátku důležitá myšlenka, že existuje spousta kritických organizací, nevládek a iniciativ, které ale fungují jen ve vztahu k jednotlivým reformním tématům. ProAlt trochu vznikl z mé frustrace z působení ve Věda žije!, z toho, že šlo jen o uhájení vědy, možná i vysokých škol, ale na ostatní věci nebyla kapacita nebo zájem. Poté, co po volbách vystoupil POPR – Platforma osobností na podporu reforem a bylo jasné, že chtějí vládu podporovat napříč reformními tématy, jsem si uvědomila, že strašně chybí platforma, která by spojovala iniciativy, jež se zabývají tématy, které se ocitnou pod palbou reformních kroků nové vlády.

Snažíme se tedy v pracovních skupinách propojovat s různými organizacemi a zapojovat jednotlivce, kteří v nich působí. V případě petice proti jmenování Romana Jocha poradcem premiéra Nečase se třeba Česká ženská lobby nebo Helsinský výbor staly přímo součástí petičního výboru. Je podstatné, aby si různé organizace i jednotlivci našli pohodlnou polohu, v níž pro ně bude mít smysl s ProAltem spolupracovat. A ta se může v jednotlivých případech lišit.

Pro mnoho z nevládních organizací i jednotlivců ale může být nepohodlné vaše úvodní prohlášení Společnost se škrtnout nedá!. Je totiž hodně politicky vyhraněné. Proč jste považovali za důležité otevřené prohlášení k levicovým a zeleným myšlenkám?

Na první schůzce se ozýval silný hlas, který říkal, že je naše mise defenzivní. Že nám jde o to zabránit reformám, a že proto hledáme co nejširší podporu. V průběhu debat se ale ukázalo, že přesvědčivá kritická pozice musí i nabízet alternativy a říct, odkud věci kritizujeme. Během práce na formulaci prohlášení pak vykrystalizovalo, že rámcově nás spojuje kritika reforem ze sociálních a ekologických hledisek.

Vaše prohlášení je oním silným politickým důrazem nové, nezvyklé. Plánujete také nějakou novinku v taktice či typu aktivit, které budete vyvíjet?

Podle mě bude důležité udržet rozkročení mezi odbornou prací, budováním odborného zázemí, a veřejnými protestními akcemi. Nechceme být ani čistě think tank, ani čistě protestní hnutí. Chceme vládní politiku sledovat kontinuálně a kritiku přetavit do konkrétních protestních akcí.

Přála bych si také, aby ProAlt šel napříč akademickým i nevládním sektorem, aby spolupracoval s odbory a aby uvnitř iniciativy existovala sociální různorodost. Bavíme se teď o tom, jakým způsobem zapojit lidi, kteří jsou nezaměstnaní, jak oslovit bezdomovce a podobně. Není to lehké a stojí to dost energie, ale myslím, že to stojí za to.

V úvodním prohlášení říkáte, že chcete být nezávislí na politických stranách. Jak tuto nezávislost zajistíte?

Rozhodně důležitým faktorem pro nezávislost je nezávislost finanční. Naše práce je dobrovolná a budeme ji financovat z členských příspěvků a darů od jednotlivců. Nechceme strany ignorovat nebo popírat jejich důležitost. Naopak, o nezávislost nám jde také proto, že na ně chceme působit tím, jak budeme měnit a rozšiřovat veřejný prostor, ve kterém ony formulují a dělají svoji politiku. Při oslovování první stovky signatářů jsme si stanovili pravidlo, že by to neměli být členové Poslanecké sněmovny, vlády, stínové vlády nebo lidé ve vedení politických stran. Mezi členy ProAltu však najdete i členy politických stran a to nám připadá naprosto v pořádku.

Uvažujete o tom, že byste iniciativu proměnili v politickou stranu?

O tom jsme zatím vůbec neuvažovali. Chceme totiž především ukázat, že důležitým politickým aktérem může být i něco jiného než politická strana.

Vašich dvou akcí se zatím zúčastnilo jen pár desítek lidí a mediální ohlas také nebyl velký. Máte zájem ovlivňovat širokou veřejnost, nebo se spíše soustředíte na ovlivňování určité intelektuální skupiny?

Demonstrace proti jmenování Romana Jocha nakonec měla ohlas výrazný, dokonce takový, že na jeho obranu měl potřebu vystoupit premiér na své zahraniční cestě. Po našem úvodním happeningu před Sněmovnou byli někteří lidé zklamaní, že neměl publicitu, jakou si představovali. Pro mě ale bylo vydání prohlášení jen prvním krokem, který nám pomohl formulovat výchozí pozici. Základ naší práce bude v pracovních skupinách, v dlouhodobosti a systematičnosti. Díky ní nakonec dostaneme prostor i v mainstreamových médiích.