Když se ekologové válcují

Dnes jdete na ministerstvo dopravy poprvé v nové funkci poradce ministra Víta Bárty. S jakým cílem?

Jdu se dohodnout, jakým způsobem bude probíhat komunikace s ministerstvem, a také o tom, co hoří. Podle mne je to třeba návrh rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury na příští rok. Chci se také domlouvat na tom, jakým způsobem by se mohlo dát do pořádku schvalování dálnice D8. Aby zbývající stavební řízení probíhala korektně a v souladu se zákonem. Za třetí chci dojednat, jak by se ekologická sdružení mohla zapojit do vytvoření superanalýzy dopravních staveb. Jejím cílem by mělo být vytvoření seznamu podle důležitosti na základě dopravních, ekologických, územních a finančních kritérií. Rozhodně by tím hlavním kritériem neměly být lokální politické zájmy.

Jak vlastně došlo k tomu, že jste se z ekologického aktivisty stal poradcem ministra?

Jednoduše. Člověk, který je blízký ministru dopravy, mě zná. Sám zažil, že když se ekologické organizace válcují, tak to nikomu neprospívá, protože vznikají zákopové války.

Kdo byl vaším přímluvcem?

Lobbista… Napadlo ho, že by byla škoda, aby ministerstvo dopravy s novým managementem, který si ministr vytvořil, pokračovalo v zákopové válce. Bavil se o tom asi s ministrem a ten usoudil, že by bylo dobré, kdyby v jeho týmu někdo vyvažoval byznys, stavební firmy, projektanty a dopravní odborníky.

Co máte vlastně s ministrem Bártou společného?

On přišel z byznysu do státní správy jako nový člověk. A já přicházím také do nového prostředí, ale z neziskového sektoru. Já se ovšem dopravou zabývám asi patnáct let, takže mám nějaké zkušenosti. Doufám, že máme společný zájem na tom, aby schvalování dopravní infrastruktury probíhalo podle zákona a za účasti veřejnosti. Aby se rozhodovalo podle relevantních kritérií, včetně těch finančních – mnohá ekologičtější řešení jsou totiž i levnější.

Přemýšlíte o tom, jaká rizika bude působení v nové funkci přinášet?

Rizika jsou na obou stranách. Ministr si to musí zodpovědět na ministerstvu, ve své politické straně a v koalici. Já zase nesmím ztratit tvář v Dětech Země a v ekologickém hnutí. Bude to velká zkouška nás obou. Může se stát, že se dostanu k informacím, o nichž se jedna strana bude domnívat, že jsou důležité a utajované, a já naopak, že je nutné je zveřejnit. Rizikem mé funkce může být hlavně to, že se na mě teď bude obracet ještě víc „zoufalých“ místních aktivistů o pomoc či radu. Přitom jejich nápor už teď těžko zvládám.

Máte dopředu stanovené nějaké podmínky spolupráce?

Tak daleko ještě nejsme. Po dvaceti letech v neziskovém sektoru mi ale myslím nebude dělat problémy skončit ve funkci, když budu cítit, že je efektivita mé práce nízká. V neziskovém sektoru stále jsem a zatím to neměním.

V současné době vedete proti ministerstvu dopravy na třicet soudních sporů. Co když bude ministr požadovat, abyste od nich odstoupili?

Tato otázka zatím nepadla a já předpokládám, že ani nepadne. Jde o minulost a ostudu či chybu předchozích vedení ministerstva a ministrů Slamečky a Řebíčka. Pokud ty žaloby budou oprávněné, tak budou na ministerstvu muset proběhnout nová stavební řízení. Když oprávněná nebudou, soud je zamítne. Nevidím důvod je stahovat, zvláště, když se D8 podle nich staví. Nevím, proč se u nás rozmohl názor, že by měly ekologické organizace stahovat žaloby.

Ten názor se objevil v poslední době zejména s dálnicí D8 v Českém středohoří. Místní politici tvrdili, že stažení žalob je podmínkou nalezení smírné varianty…

To je pravda. Místní politici na Ústecku vytvářejí asi od června mediální kampaň, v níž spojili podávání žalob s tím, že se staví pomalu. Neznají zřejmě správní řád, jinak by věděli, že podávání žalob ničemu nebrání. Pokoušel jsem se vysvětlit i mainstreamovým mé­diím, že pokud soud nepřizná žalobě odkladný účinek, nemá podaná žaloba vliv na průběh výstavby D8. A to je také důkazem tohoto mého tvrzení.

Přesto se této kampani podařilo přesvědčit velkou část veřejnosti i novinářů, že tím, kdo skutečně zdržuje stavbu D8 a ohrožuje tak místní obyvatele i prostředí, jste ve skutečnosti vy. Nezanedbali jste práci s veřejným míněním?

Příčiny by mohl lépe analyzovat někdo zvenčí. Důvody mediální masáže vidím v tom, že politici a úředníci zjistili, že jsme se jim dostali pod kůži. Vypadají jako hlupáci, protože opakovaně slibovali místním lidem, že problém nadměrné dopravy snadno, rychle a levně vyřeší. Přišel ale někdo, kdo neprováděl žádné nelegální nebo jiné nekalé aktivity, jen požadoval, aby byla zachována práva občanů vyjadřovat se k veřejným stavbám. Připomínkováním, podáváním odvolání a žalob jsme narušili hegemonii moci místních politiků a úředníků. Snaha donutit stát dodržovat zákon u dopravních staveb uspěla. Nikdo asi nečekal, že opravdu budeme tak radikální, ve smyslu důslední, a budeme u každé chyby žádat nápravu.

Po právní stránce jste v mnoha případech uspěli, veřejné mínění ale na své straně nemáte…

Neumíme asi zvládnout mediální stránku celé kampaně. Otázkou je, zda je to vůbec možné ze strany nějaké nevládky. Nicméně v březnu 2005, kdy krajské zastupitelstvo v Ústí nad Labem neschválilo kompromisní variantu D8 s dlouhým tunelem, jsme vyhlásili, že budeme požadovat přísné dodržování zákona a nadstandardní ekologické parametry stavby. Tento slib plníme. Druhá strana své sliby o rychlém a levném dokončení neplní. Soustředili jsme se na to, co jsme slibovali, a samozřejmě nemáme finanční ani lidské kapacity k tomu, abychom odráželi kdejaký článek nervózních politiků. Ti se snaží lidem namluvit, že jim pomohou řešit jejich problémy. Mediálním nátlakem na ekology se toho ale dosáhnout nedá. Chci teď na ministerstvu dopravy zjistit, proč jsou stát, investor a místní politici nečinní a zabývají se pouze urážlivou mediální kampaní.

Tvrdíte tedy, že ekologové výstavbu dálnic a jiných dopravních staveb neblokují?

Blokování nezpůsobují ekologové, ale špatně připravení investoři a nekvalifikované rozhodování úředníků. Nepamatuji se, že by byla nějaká dopravní stavba dostavěna v termínu – bez ohledu na to, jestli se proti ní objevily výhrady veřejnosti či nikoliv. Občanská sdružení se zabývají tak deseti procenty všech dopravních staveb.

Proč se u nás říká ekoterorista vám či jiným ochráncům životního prostředí – naposledy dnes na titulní straně Lidových novin –, a nikoliv těm, kdo životní prostředí ničí?

V českých luzích a hájích se nešťastným způsobem ujal pojem ekoterorismu na konci devadesátých let. Plzeňský soudce Alois Svoboda tehdy ve svém rozsudku z května 2000 při sporu o obchvat Plzně prohlásil, že ekoteroristé jsou vlastně všichni, kdo se účastní rozhodování o této stavbě, a je jedno, chtějí­-li krátkou variantu KUO či dlouhou variantu SUK. Od té doby se ten pojem uchytil a je u nás uplatňován proti těm, kteří po státu požadují dodržování zákonů. Ve světě toto označení samozřejmě znamená něco úplně jiného.