Z nepříliš dávných publikací věnovaných české krajině vybíráme tři, které vyšly u příležitosti jednotlivých ročníků konference Tvář naší země – krajina domova. Tu pořádá pravidelně Společnost pro krajinu. Na všech třech různorodých knihách se autorsky podílel fotograf Jaroslav Bárta.
„Slavnostní chvíle budou navždy připomínat slova, která soudruh Gustáv Husák zapsal do pamětní knihy: ,Praha a celá naše vlast se dnešním dnem stávají bohatšími o Palác kultury. Toto krásné dílo je důstojným svědectvím naší socialistické současnosti, vyspělosti československé architektury, schopnosti projektantů, techniků, výtvarníků a dovednosti našich dělníků. Naše upřímné poděkování patří všem těm, kteří se svou obětavou prací zasloužili o vybudování tohoto paláce, v němž se v nejbližších dnech uskuteční XVI. sjezd Komunistické strany Československa. Ať toto nádherné dílo všestranně uspokojuje a rozvíjí kulturní a společenské zájmy našeho lidu, ať dobře slouží současným a budoucím generacím.“ Ano, příšera nad Vyšehradem, dnes zvaná Kongresové centrum, slouží a sloužit bude. Citát vybraný z oslavného článku otištěného v roce 1981 v Mladé frontě je doplněn fotografií dnešního stavu monstrózní stavby (má se k světu) a kratičkým životopisem (vždy se měla). Z takto komponovaných dvojstran je sestavena kniha Český svět. Kulisy let 1948–1989.
S úkoly roste iniciativa
Autoři Jaroslav Bárta a Ivan Dejmal vytvořili katalog různých staveb či jen zásahů do krajiny socialistické éry, s nimiž se dodnes sžíváme. Prodejny smíšeného zboží budované v akci Z, vodní díla, elektrárny, televizní věže, Priory na náměstích, koldomy, sídliště, mosty, stadiony, doly, „vesnice“ složené ze tří paneláků a tak dále. V podtextu fotografií řazených chronologicky podle roku stavby, demolice či díry do země je v naprosté většině cítit zoufalství nad lidskou blbostí a mocí, umocněný souhrny politických událostí daného období a především výběrem z dobového (denního i lajfstajlového) tisku. Spojení drakonických rétorických figur s obrazy konkrétních dopadů tehdejšího budování na dnešní krajinu a s historickými fakty funguje jako učebnice vlastivědy a slovní ostražitosti pro všechny věkové kategorie. Výkon autorů Světa v obrazech z roku 1949 při chvalozpěvu na velkovýrobnu prasat (Gigant Smiřice – škodovka na prasata) nebo Jiřiny Švorcové na návštěvě u pohraničníků a další absurdní texty upozorňují na politické rozměry každé změny krajiny. Do koncepce publikace se naštěstí vešly i stavby, které tehdy nejen pomohly vyřešit velký (nejčastěji bytový) problém, ale dnes patří k obdivovaným architektonickým objektům: byty stavěné podle sovětského vzoru v Ostravě-Porubě a havířské sídliště v Kladně. Názvem kniha odkazuje k publikaci Letem českým světem (v roce 1998 ji též inicioval fotograf Jaroslav Bárta), jež konfrontovala stejné krajinné záběry v odstupu sta let. Poukazuje se tím na mnohem širší historický kontext než na oněch jednačtyřicet let.
Lidi a vodníci
Krajiny na kraji, kniha fotografií studentů, jež J. Bárta (tehdy vedoucí Katedry fotografie FAMU) vedl oproti módnějším tendencím (konceptualismus, figurativní fotografie, záliba v soukromí a v intimních zákoutích města) k zájmu o cestování českými zeměmi, zvláště místy, která byla či se stala periferií různého typu, k zájmu o pobývání a tvorbu v krajině. Vzniklé záběry tvoří často jemnější variace na pozdější motivy zmiňovaného Českého světa. Dojemná rezidua minulosti (základním pocitem tu není zhrození, ale spíš radostné potloukání se a poznávání) se napůl vsákla do země a asi zůstanou tak. Hlavním tématem knihy snad měly být jizvy krajiny znásilněné mocí (podle epilogu Václava Vokolka), naštěstí to nebyl záměr všech mladých tvůrců. Ozvuky zmíněných fotografických proudů jsou v jejich pracích znát stejně: konceptualistické série karavanů nebo pohraničních prodejen kýčů tu střídají portréty lidských živočichů ve svém přirozeném (ostatním nepochopitelném) prostředí a zkoumá se tu jejich sebeprezentace; vracejí se motivy písma a znaků v různých končinách: nápisy, zákazy, nálepky, ukazatele, graffiti. Projekt drží pohromadě díky kvalitě jednotlivých fotografií a skrývané radosti z pohybu i v poničeném prostředí.
Pedagogicko-hledačské nadšení a úspěšná snaha o komplexní vnímání tématu krajiny (v tom tkví síla celé trojice knih) je znát z čítanky a galerie Tvář naší země. Díla českých malířů, kreslířů a fotografů jsou proložena sršatou směsí úryvků z české literatury, týkajících se krajiny (Moraváci by měli číst odzadu, od Radhoště a Macochy až po všechny ty nekonečné varianty Milešovky a Lovoše). Očekávaní Kosmas, Čep, Baar, Klostermann, Stifter, Reynek jsou tu ve společnosti Bondyho, Šruta, Vladislava, M. Červenky, ale třeba i Karla Nováčka, který v roce 1950 zkusil komunistickou rétorikou (včetně citací Lenina) soudruhy přesvědčit, aby neničili přírodu víc než kapitalisté. Vztahy mezi reprodukcemi a texty jsou často vtipně pokoutní. Nejlepší dvojice je myslím Vančura – Lada. Oba předvádějí, jak z české krajiny přímo před očima vyvstává epika. Nejčastěji jsou ovšem jejími nositeli příšery.
Autor je publicista a překladatel.
Český svět. Kulisy let 1948–1989. Sestavili Jaroslav Bárta a Ivan Dejmal. Studio JB, Lomnice nad Popelkou 2008, 174 stran.
Krajiny na kraji. Fotografie studentů katedry fotografie FAMU pořízené v letech 2003–2005. Studio JB, Lomnice nad Popelkou 2005, 152 stran.
Tvář naší země. Krajina domova. Sestavili Jaroslav Bárta a Kateřina Dejmalová. Studio JB ve spolupráci s Českou komorou architektů, Lomnice nad Popelkou 2001, 231 stran.